Ale ta nejdůležitější odpověď nezazněla. Nezazněla tu ani po opakovaném položení této otázky. A ta otázka zní, jak chce vláda zajistit důstojné důchody po zrušení důchodové reformy. Odpovědí bylo mlčení. A vláda stejně jako v mnoha jiných koncepčních otázkách, otázkách, kde má představit svoji vizi, svoji představu o tom, jak to bude v budoucnosti zajištěno, tak vláda v této věci mlčí. Vláda neví. Premiér opakuje teze o chybách současného systému, o potřebě celospolečenského konsensu, o celospolečenské solidaritě, atd. atd. Ale konkrétní opatření, konkrétní návrh, kterým by občanům řekl: Díky tomuto našemu opatření bude dost peněz na důchody i v budoucnosti, tak žádný takový návrh nepředložil, žádná taková slova nezazněla. Já uznávám, že pan premiér nic takového ani předložit nemohl, protože vláda je v této věci naprosto bezradná.
Ten jediný úkol, který jste si dali a se kterým jste sem šli, byl, že druhý důchodový pilíř nesmí přežít. No dobře, to se vám pravděpodobně povede, ale já se ptám znovu: a co dál? Zlepší se něco? Osmdesáti třem tisícům lidem bude řečeno, že si spořili zbytečně, na důchod ty peníze použít nemohou. A co bude s těmi ostatními? S těmi nebude nic.
Dámy a pánové, zákony tady neschvalujeme proto, abychom nějaké přijali, ale každý zákon, který schvalujeme, by měl řešit nějaký problém. Měl by zlepšit současný stav. Tímto zákonem se ale žádný problém neřeší, naopak se řešení problému oddaluje, likviduje a nejenom že nedojde k žádnému zlepšení, ale jednoznačně dojde ke zhoršení současného stavu.
A zákon - a to snad se mnou budete souhlasit - který zhoršuje současný stav, je špatný zákon, a takový zákon bychom neměli přijmout. Proto se určitě nebudete divit, když Občanská demokratická strana nepodpoří špatný zákon a nepodpoří tento hazard s důchody občanů, který připravila tato vládní koalice.
