Taxonomie je trochu záhadné slovo, většina lidí o ní slyšela nejspíše ve škole v souvislosti s biologií. V evropské taxonomii nejde o klasifikaci organismů, ale spíše o ekologii. Je to jednoduše řečeno systém, podle něhož EU hodnotí ekonomiku a výrobu z pohledu toho, nakolik je udržitelná a „zelená“, tj. co je škodlivé pro životní prostředí a co je naopak v pořádku. Hranice je samozřejmě tenká, každý ji vidí jinde a vedou se o ní dlouhá jednání. Z pohledu Česka bylo vyjednávání o podobě taxonomie životně důležité kvůli energetice. Nemůžeme do budoucna spoléhat jen na solární, větrnou ani vodní energii, protože k tomu nemáme přírodní podmínky.
Proto je pro nás klíčové jádro. Je to základ, na němž bude stát celý náš energetický sektor včetně obnovitelných zdrojů. Stávající jaderné elektrárny ale postupně dožívají, a abychom mohli stavět nové, musíme je nějak financovat.
A právě tady vstupuje do hry taxonomie: Pokud by se jádro v rámci EU nedostalo do kategorie udržitelných energií, nebylo by jak je dál stavět. Ani banky by na stavbu bloků nechtěly půjčovat peníze, protože právě systém taxonomie používají jako měřítko, kterým posuzují úvěry. Bylo tedy naprosto zásadní, abychom pro jádro získali evropské „zelené razítko“.
Nakonec se nám to podařilo, protože jsme problém řešili aktivně a dlouhodobě. Při vyjednáváních s Evropskou komisí, která jsme vedli hned od nástupu naší vlády, jsme jadernou energii dokázali dostat do návrhu tzv. delegovaného aktu k taxonomii, který Komise představila v únoru.
Řada států a jejich europoslanců s tím ale ostře nesouhlasila. Podařilo se nám však vytvořit koalici, která znemožnila zamítnutí návrhu v Radě EU.
Při jednání v Evropském parlamentu byla situace složitější. Slovo jádro tu totiž ještě nedávno bylo doslova tabu. Postupně se jej však podařilo rehabilitovat, a začátkem roku zde dokonce vznikla skupina „přátel jádra“, kterou spoluzakládal Alexandr Vondra.
Před klíčovým hlasováním v červenci jsem osobně navštívil frakci Evropských konzervativců a reformistů (ti pak pro jádro hlasovali jednomyslně) a Evropské lidové strany (ta jej podpořila více než dvoutřetinovou většinou). Nezastupitelnost jaderné energetiky jsem také zdůraznil při svém vystoupení na plénu Evropského parlamentu těsně před rozhodujícím hlasováním.
Díky tomuto úsilí „jaderné“ země v hlasování nakonec vyhrály a s nimi zdravý rozum. Na tomto příkladu vidíme, že pokud středně velký stát v EU ví, co chce, a své zájmy prosazuje rozumně a usilovně, může uspět.
Podmínky pro rozvoj jaderné energetiky nyní máme, spustili jsme tendr na dostavbu Dukovan, cesta k dalším blokům je volná. Máme tak šanci dlouhodobě zajistit českým občanům a firmám dostatek dostupné energie.
