Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem k Pařížské dohodě vystupoval mnohokrát a snažil jsem se ve svých vystoupeních odvrátit pevné rozhodnutí určité části Sněmovny pro ratifikaci Pařížské dohody hlasovat. Používal jsem argumenty, ať už byly z hlediska ekonomického, politického, ale i ryze ekologického, opřené o názory renomovaných odborníků. Nic z toho nebylo platné. Pan předseda Stanjura tady zmínil určitý příklad, jak se takovéhle bohulibé záměry mohou zvrtnout.
Ono těch záměrů je víc. Vždyť si pamatujeme, jaké to bylo, když před možná dvaceti lety začali všichni ekologové prosazovat naftové motory, které mají snad být z hlediska produkce oxidu uhličitého šetrnější k životnímu prostředí. Dneska se ukazuje, že majitelé naftových motorů, nebo aut s naftovými motory, jsou takřka veřejní nepřátelé a bude jim zakazován vstup do měst.
Já si osobně vzpomínám, když jsem byl hejtmanem, jak masivní tlak byl ze strany ekologů i politických představitelů ekologického směru, tedy ze Strany zelených, pana Martina Bursíka, Hnutí Duha, Zeleného kruhu a dalších na to, aby se zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů. Že prostě do roku 2010 musíme mít 17 % obnovitelných zdrojů. Ten tlak byl prostě velmi masivní a kdo ten názor nesdílel naprosto nadšeně, tak byl označován za nepřítele a kazisvěta. Kam nás tento tlak přivedl, nakonec víme a samotný Zelený kruh tohleto rozhodnutí, ke kterému sám také přispěl, kritizuje.
No, já jsem si řekl, že se ještě nakonec pokusím nějakými argumenty zvrátit vaše rozhodnutí. V nedávné době, 1. září, poskytl Hospodářským novinám rozhovor významný klimatolog Jan Pretel, který - já teď budu citovat z toho rozhovoru - v letech 1993 až 2012 vedl Oddělení klimatické změny v Českém hydrometeorologickém ústavu. V současné době je vědeckým tajemníkem téhož ústavu a působil jako externí konzultant pro ministerstvo pana ministra životního prostředí.
Byl velmi aktivní i na mezinárodní půdě. V letech 1996 až 2009 zastupoval Českou republiku v mezivládním panelu OSN ke klimatické změně. A v letech 1997 až 2002 byl členem jeho výboru. Dokonce od roku 1991 do roku 2006 byl členem různých vyjednávacích týmů k rámcové smlouvě, tedy ke Kjótskému protokolu. Čili člověk, který o tom opravdu, opravdu hodně ví, hodně si toho v těchto věcech prožil.
On býval nadšeným stoupencem mezinárodních aktivit, mezinárodních iniciativ, které bojovaly s emisemi CO2. V současné době mu tyto snahy již nepřipadají tak jisté, aspoň to tak v rozhovorech naznačuje, vyslovuje o nich významné pochybnosti. Hospodářské noviny se i ptají, zdali máme dost důkazů k tomu, abychom mohli říci, že globální oteplování je propojené s lidskou činností. Pan Pretel říká: "Ano, samozřejmě, je tomu tak, žijeme na zemi nějakým způsobem každý z nás, každým svým činem k celkovému klimatu naší planety přispíváme". Každé peříčko, říkám já, které spadne brabci z ocasu, nějakým způsobem ovlivňuje chod světa.
Pan profesor Pretel ovšem dodává, že část vědecké komunity primárně, i ze zištných důvodů hned dává rovnítko mezi lidskou činnost, oteplování a emise skleníkových plynů, potažmo oxidu uhličitého. Říká, že je strašně jednoduché toto dělat. "Skutečná podstata je ovšem taková", cituji dále pana Pretela, "že klimatický systém je nesmírně komplikovaný, jeho složky spolu navzájem komunikují, je to systém nelineární, v čase nestacionární a chaotický". Platí, že emise CO2 skutečně zvyšují skleníkový efekt, a tím pádem i teplotu, ale pouze za předpokladu, že jde o jinak neměnné stabilní podmínky. Aby tomu tak skutečně bylo, nesměl by systém být chaotický, musel by být stálý, stabilní.
Je zřejmé, že se na nárůstu teploty nepodílí jenom emise. Pan Pretel uvádí příklad: "Když se vrátíme o 300 let v čase zpátky, dostaneme se do doby, kdy končila takzvaná malá doba ledová a docházelo k významnému, poměrně dramatickému oteplování." Ovšem tehdy žádné významné masivní emise CO2 nebyly, nebyly takové zdroje, které by je způsobily a o které my si nyní děláme zásluhy, klademe si je za vinu. Říká, že žádné emise před průmyslovou revolucí, kam autoři Pařížské dohody kladou počátek oteplování, nevidí, přesto už tehdy se začalo klima měnit a teplota planety stoupat.
Hospodářské noviny se ptají, co dál. Má smysl podepisovat takové dohody, jako bylo Kjóto, nebo čerstvě nyní Pařížská dohoda? Pan Pretel byl u jednání od prvopočátku, od roku 1991, když se připravovala rámcová dohoda ke změně klimatu. To ještě nebyl Kjótský protokol. Pak byl účasten jednání ke Kjótskému protokolu a nakonec seděl i v samotném Kjótu, když se v ranních hodinách protokol dořešil. Podotýkám, že podobnost s Paříží je úplně signifikantní. Taky jednali dramaticky až do samého božího rána, a pak teprve vítězoslavně předstoupili před svět s Pařížskou dohodou. Poznatků tehdy měla vědecká komunita málo. Bylo jasné, že se otepluje, ale řada informací byla zkratkovitá. Celý Kjótský protokol byl založen na tom, že se všechno odehrává a za všechno mohou primárně emise CO2. A také na tom, že vyspělé státy, které se rozvinuly díky tomu, že emitují více CO2, musí emisní politiku upravit a že se zavážou k jistým redukcím. Postupně se objevovaly nové vědomosti, vyšlo také najevo, že průmyslové státy, které se zavázaly Kjótský protokol plnit, jej neplní. Američané a Rusové ho dokonce ignorovali. Kjóto skončilo v roce 2012, tedy ten protokol, kdy se měly zhodnotit rozdíly oproti roku 2090. A v mezidobí se měla vytvořit nová platforma, která by hleděla dál do budoucnosti a do které by se nově zapojily i rozvojové země. Jenže pořád probíhala podle pana Pretela nějaká jednání, která nikam nevedla. On viděl tu bezvýchodnost, začal o tom mluvit, začal to kritizovat. Říká sám, a teď přesně cituji: "A to se znelíbilo, naběhl jsem si. Moje teze byla, že musíme začít hlavně řešit, jak se přizpůsobit změnám klimatu, protože ty se evidentně dějí." Ano, to nikdo nezpochybňuje. Ale co zpochybňujeme, a já se k tomu přidávám, je vina, kterou lidstvo na sebe bere, vina, kterou na sebe bereme, že za to můžeme, že se musíme obětovat a v rámci zastavení nárůstu teploty omezit svoji činnost takřka na minimum. V roce 2009 pan Pretel z mezivládního panelu OSN definitivně odešel.
Hospodářské noviny se logicky ptají, zdali mezi jinými lidmi, kteří v Kjótu byli a podíleli se na tom, byli určité pochybnosti. Bylo nějaké povědomí, že to nějak globálně nefunguje, že jsou s uplatněním protokolu problémy? Pan Pretel říká: "Ano, když byla pauza na kafe, tak se o tom hovořilo, lidé to připouštěli, oficiálně ale ne. On to není špatný byznys jezdit několikrát do roku na setkání do velmi atraktivních destinací. Z toho se pak špatně vystupuje."
Hospodářské noviny se dále ptají na nějaký posun, který by měla Pařížská dohoda představovat. Pan Pretel zase říká: "Žádný velký posun." Už se tady zmiňují adaptační opatření, Evropská unie o nich začíná mluvit. Dokonce tady byl záměr vydat nějaké evropské nařízení, jenže to je nesmysl. Nemůže se Evropa, která produkuje 10 % emisí, zavázat a vzít na bedra záchranu celého světa.
Suma sumárum - Paříž - spousta slova, podobně jako Kjótský protokol. Nárůst teploty o jeden a půl stupně, respektive udržení nárůstu teploty pod dvěma, případně při ambicióznějším plánu jeden a půl stupně celsia do roku 2050, respektive do konce století. Opatření podle pana Pretela není uskutečnitelné. Pokud by byl systém lineární, stacionární, nebyl chaotický, dalo by se něco podobného vytyčit a tvrdit, že něco takového můžeme ovlivnit, ale klimatický systém takový není. Není stacionární, je chaotický, a proto je scestné se něčemu takovému na sto let zavazovat. Pracujeme samozřejmě s modely. Je důležité, stěžejní, jaké parametry do nich vložíme. Jsou to modely, které pracují s oteplením o stupeň do konce století. Mluvíme o modelech, které uvádějí nárůst o 4 % do konce století. Víme, kolik bude do té doby na planetě lidí? Jsme schopni přesně predikovat počet obyvatel naší planety do konce století? Jsme schopni predikovat ekonomický vývoj naší země? Jaké bude světové HDP? Jaké budou zdroje energie? Zdali budeme stále spalovat fosilní paliva, nebo zdali lidstvo konečně dojde k nějakému novému způsobu, jak získávat energii, který by nebyl založen na tom, že nějak ohříváme horkou vodu v kotli, a tu pak pouštíme skrz turbínu a generátor, a na výstupu odebíráme elektrické napětí.
"Pařížská dohoda", cituji pana Pretela, "byla velké divadlo, které se muselo sehrát, protože příprava nástupce Kjótského protokolu zkolabovala. Bylo nutné něco udělat. Už církev v dávných dobách říkala, že lidé musí být hodní, nesmí zlobit, jinak se na ně Bůh rozhněvá a sešle strašnou katastrofu. A to se teď opakuje, lidi je potřeba držet ve strachu. A co má být tou katastrofou? Vyhyne všechno živé na planetě? Zatopí nás oceány?" Odpověď si musíme dát, a to říkám já, každý sám, zdali jsme schopni na toto přistoupit.
Souhlasím s panem Pretelem, který dále odpovídá, že je správné chovat se ekologicky, že je správné vyvíjet úsporné technologie, to je velmi dobrá cesta, jenže Pařížská dohoda je pouhý závazek, který k ničemu nikoho nepovinuje. Pan předseda Stanjura se tady ptal pana ministra, jaké tedy vazby, jaké povinnosti, jaké donucovací prostředky skýtá Pařížská dohoda?
My tady budeme jednou za dva roky mít povinnost sepsat, jak jsme pokročili daleko, co jsme za ty dva roky vyřešili. Pan předseda Stanjura tady už zmínil, že když odstoupily USA, zbývá celá váha světové garance Pařížské dohody na Číně. Čína je velký producent, samozřejmě, to víme, podílí se asi 18 % na tvorbě emisí, ale zároveň jsme také všichni, a já doufám, že i mí kolegové z TOP 09, skeptičtí k tomu, zdali Čína bude schopna a vůbec ochotna dodržovat závazky, ke kterým se teď, když je to pro ni výhodné, politicky, velmi ostentativně hlásí, zdali, až to pro ni přestane být takto výhodné, zdali své závazky nezamete pod stůl.
Na závěr tady Hospodářské noviny kladou otázku na souvislost globálního oteplování a změn klimatu s vodohospodářskými problémy, což pan Pretel potvrzuje, přidám se k němu také. Myslím si, že vysychání je třeba efektivně bránit. Teď uvádím, že vždycky jsem podporoval odbahňování rybníků, vždycky jsem kritizoval zavedení divočiny na Šumavě, které navzdory všem možným názorům tzv. vědců, která vysychá, to je evidentní, a která, bohužel, může vysychat ještě dále, pokud skutečně bude divočina na 50 % jejího území, tak jak jste vy, vládní většina, před, teď nevím, jestli půlrokem, definitivně schválili a se vší vážností.
Vyzývám vás teď k tomu, abyste ještě všichni zvážili, kteří jste připraveni hlasovat pro ratifikaci, vaše rozhodnutí, abyste nebrali zřetel na ta formální volání pana ministra upozorňující na to, že jsme jacísi poslední poškoláci, kteří ještě někde sedíme a nemáme hotové školní úkoly, ti naši pilnější spolužáci už jsou na obědě a my ještě pořád nejsme hotovi s tím úkolem, který nám velký pan učitel, ta Evropská unie nebo ten světový ekologický summit, ta světová ekologická lobby z Paříže, zadala. Zvažte to, vážení přátelé, zvažte hlasování i z těchto důvodů, které jsem se ještě snažil zde citovat z myšlenek významného klimatologa, člověka, kterého si velmi vážím, nikdy jsem neměl tu čest ho osobně potkat, ale jehož názory jsem vždycky sledoval a k jehož názorům se hlásím.
Ještě bych chtěl na závěr zmínit několik formálních věcí, které si určitě musíme uvědomit, než k tomu hlasování přistoupíme. Naše hlasování se bude řídit podle jednacího řádu, resp. podle zákona o jednacím řádu, podle části 15, jednání o mezinárodních smlouvách, konkrétně tedy § 108. Tady je řečen proces, kterým musí projít mezinárodní smlouva, má-li být tedy ratifikována naší Sněmovnou. Odstavec 4 např. říká, že usnesení výboru k návrhu na projednání mezinárodní smlouvy, popř. oponentní zpráva nebo záznam o jednání výboru, se doručí všem poslancům, a to nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení mezinárodní smlouvy. Tady reaguji na slova pana zpravodaje zahraničního výboru, který nás informoval o tom, že zahraniční výbor projednal v rámci druhého čtení tu dohodu někdy v červenci, asi tak to bylo, a doporučil Sněmovně její ratifikaci. Čili ta podmínka je splněna, těch hodin je víc než 24, takže určitě na to můžeme přistoupit.
Co mě tady trošku zarazilo, že se v jednacím řádu mluví o případné oponentní zprávě, tedy zprávě, která by jaksi dávala možnost i těm nám, kteří nejsme nadšenými stoupenci Pařížské dohody, možnost poučit se i o určitých oponentních stanoviscích k té smlouvě. My jsme se snažili ODS navrhnout usnesení, které by požádalo vládu, aby předložila analýzu dopadů Pařížské dohody na českou ekonomiku a českou energetiku. Tento náš návrh byl zamítnut, čili tady je do jisté míry malý rozpor s jednacím řádem, případná možnost předložit opoziční zprávu, kterou Sněmovna nevyužila. A to já považuji za velkou chybu, ta důvodová zpráva, to tedy nebyla žádná oponentní zpráva, těch 34 000 euro, které tady, myslím, někdo zmiňoval, to není žádný náš podíl na těch 100 miliardách, to jsou peníze, které se vynaloží na běžný provoz vyplývající z udržení té smlouvy, já nevím, cesťáky na ježdění na ty různé aktivity atd., to je nějakým posuzovatelům, kteří budou posuzovat, jak jsme v tom bezvadně pokročili. To bude těch 34 000 euro, ne náš podíl na těch 100 miliardách, to v žádném případě ne, ale to je v té důvodové zprávě. Čili oponentní zpráva použita nebyla.
Přemýšlel jsem o tom, jak vyjádřit můj postoj k této smlouvě, samozřejmě budu hlasovat proti a klub ODS spolu se mnou, ale tady je ještě jedna možnost, a to je odročení, to je § 108 odst. 6 o mezinárodní smlouvě. O návrhu se koná rozprava, po jejím skončení Sněmovna rozhodně, zda vyslovuje s ratifikací souhlas nebo zda souhlasí s odstoupením, což není náš případ, jednám naopak o přistoupení, může též rozhodnout, že jednání odročuje. A já bych si, pane předsedající, nyní dovolil navrhnout, abychom rozhodli, že jednání odročujeme. Když tedy odročujeme, tak o rok, tedy do 5. 9. 2018. Čili o tomto návrhu bych prosil, aby bylo hlasováno.
Dámy a pánové, jak jsem se tu pokusil nastínit, tak ono samotné i to projednání z formálního hlediska není úplně po všech stránkách v pořádku, opominuli jsme tu možnost případného oponentního posudku při takto zásadní závažné smlouvě, dohodě, která nás na sto let nebo na 80 let bude zavazovat. To je podle mě zásadní chyba. A i k tomu vás prosím, abyste při hlasování přihlédli, abyste souhlasili s odročením a abyste dali možnost jednak tedy ministerstvu, ale jednak i nové Sněmovně, která vzejde z voleb, aby to břímě rozhodování o Pařížské dohodě převzala a rozhodovala o této smlouvě nově zvolená Sněmovna. Děkuji za pozornost.
