1. Jak reagovat na protiopatření Ruska?
Pokud se Rusko bude držet logiky "kus za kus", naši diplomatickou misi v
Rusku ochromí a fakticky téměř zruší. Rusko by s více než stovkou
diplomatickým statutem chráněných lidí mohlo ve své "práci"
(=poškozování naší země) pokračovat. Jediná správná reakce, pokud Rusko
disproporčně zredukuje naši misi, je udělat to samé v Praze, tedy v
poměru (ne počtu) k Ruskému zásahu v Moskvě. Až poté, postupně, až to
chování Ruska umožní, vystavět vyvážený diplomatický vztah, který
alespoň část dnešních rizik sníží.
V situaci tak dramatické, jako je naše, bychom se neměli rizika, že
země, která se k nám chová tak nepřátelsky, ochromí práci našich
diplomatů v zemi své, bát natolik, aby to ochromilo naše rozhodování.
Myslím, že máme nástroje jak i poté alespoň základní servis našim
občanům zajistit přes ambasády spojenců. Leccos mohou dělat i
nediplomaté.
2. Domácí reflexe
Vláda musí transparentně sdělit, jak dlouho disponuje informaci o tom,
že za skoro 7 let starou katastrofou může stát Rusko. Je vyloučeno, aby
se informace objevily "přes noc" a je otázkou, co premiéra dovedlo k
tomu, že je v sobotu zveřejnil. Fakta, že (asi nejen) vláda o tom musela
vědět, je třeba konfrontovat s jednáním mnoha politiků, v čele s
místopředsedy vlády Hamáčkem a Havlíčkem.
3. Problém Zeman
Občané mají právo vědět, jak tyto skutečnosti chápe president Zeman a jak ovlivní jeho chování. Ne za týden, ale hned.
4. A co dál?
Poté co ruští agenti se snažili zavraždit "nepřítele režimu" zřejmě v
UK či Německu, v Bulharsku se pokusili otrávit člověka, který byl s
českým muničním skladem obchodně spojen, je naivní si myslet, že česká, 7
let stará stopa otevře lidem za našimi hranicemi oči.
V Evropě jsou a budou politici, s Ruskem spojení (třeba Viktor Orbán), země, kteří od toho nejsou daleko (Slovensko) a v řadě zemí je dlouhodobě a účinně neúnosné chování Putinova Ruska bagatelizováno (třeba část jihu kontinentu). Stále budou existovat silné firemní zájmy, které budou až hystericky varovat před zcela logickou reakci na to, co Evropa od Ruska zažívá (nejen u nás, ale velmi silné to je třeba v Německu).
Nic (zásadního) se na tom včera nezměnilo.
Konfrontace s Ruskem bude i nadále diplomatická a ekonomická. Ale je zásadní, aby naše země v tom konečně hrála podobnou roli, jako třeba pobaltské země, a nebyli bychom zemí nepredikovatelnou. A je třeba, aby Evropa využila toho, že americký president Biden v tomto představuje zcela jiného, mnohem lepšího, partnera, pro efektivní tlak na to, aby Rusko svým konáním opustila "osvědčené recepty" Studené války.