Obrat si mnoho expertů slibuje od "malých modulárních" či lépe "průmyslových" reaktorů. Slovo "průmyslový" je zásadní. Myšlenka, že by se jednotlivé součásti vyráběly ve větších unifikovaných řadách, v továrnách, totiž slibuje snížení nákladů, redukci dnešních logistických katastrof, zvýšení kvality a logicky též nižší cenu a rychlejší výstavbu. V extrému to vede až k lákavé představě náhrady dnešních kotlů spalujících uhlí.
Nemění to sice nic na potřebě velmi vysokého zajištění bezpečnosti (na které padá velká část rozpočtů) a řešení, zatím v praxi neřešeného problému s dlouhodobým, bezpečným uložením odpadu.
Je ale docela dobře možné, že během několika let zde dojde k průlomu, neb potřebě snižovat emise by to pomohlo a tedy nejen proto výzkum běží na plné obrátky. Tabulky, které dnes jasně ukazující velmi vysokou cenu elektřiny vyrobenou z jádra, by totiž bylo třeba přepsat.
Myslím, že okamžik, kdy bude jasné, zda tudy cesta vede (nebo ne) není zase tak moc daleko. Vládou, a bohužel i velkou částí jiných politiků, tlačený Dukovanský projekt, by se tak mohl stát jedním z posledních exemplářů vymřelého druhu. Inu, nejen v tomto se chováme jako rádoby pionýři slepých uliček a bohužel zejména těch, kde již někdo byl a jako slepé je již označil.