Dnes je symbolem něčeho zcela jiného.
Ve svém vládnutí se odvolává na to, že je jedním z nemnoha bojovníků za zachování křesťanských hodnot v Evropě. A v rámci toho, mnohem více než dokonce i jiné populisté, šíří nenávist a nesnášenlivost.
Jsem léta přesvědčen o tom, že tak jako často v politice, při selhání v "normálních věcech" (A Maďarsko svou poměrně dobrou pozici v 90. letech promarnilo a nyni jistě nepatří k nejúspěšnějším nových zemí EU, jak jsem o tom nedávno podrobně psal), politici přejdou ke hledání nepřítele a vsadí na stále více vyhrocený, nesnášenlivý nacionalismus. Nejde jim ale o nic jiného, než se udržet u moci, a co nejvíce skandalizovat své kritiky. Jde hlavně o to udržet podporu svých ekonomických zájmů (své rodiny a přítel) zajisti sobě či jim pobyt mimo zařízení ohraničená mřížemi.
Schovat se za křesťanské hodnoty (ve velmi specifickém pojetí) je jen snaha dát poměrně obvyklé politice přijatelnou fasádu.
Momentka z krátkého setkání pana Orbána s Papežem jako by naznačila, že Viktor Orbán to velmi dobře ví. Což nevím, zda je pravda, neb míra, v jaké mohou politici uvěřit nesmyslům, které z velmi pragmatických důvodů, ve svůj prospěch zastávají, mne nepřestává překvapovat.
Pokud si mám vybrat, kdo z těchto dvou mužů zastává skutečné křesťanské hodnoty a dělá to, co církev, za kterou mluví nebo se k níž hlásí, má jako svou misi a kdo je sto získat ve společnosti důvěru k tomu potřebnou, mám v tom zcela jasno.