Jeho vláda totiž odmítá zavést stropy na zemědělské platby, které by zbrzdily koncetraci v zemědělství, která tolik Agrofertu prospívá, Hodně zemí EU v nějaké formě viditelný, ne symbolický, rozdíl mezi platbami "za plochu a produkci" pro malé, střední a velké "farmáře má". U nás, také díky obrovskému lobby (a zjevně též bohatému), je to tabu.
Myslím, že to byl také český premiér, který hrál podstatnou roli v tom, že členské země údajně jednoznačně odmítají, a povinné stropy, a ne nikoliv jen spíše symbolické přerozdělení plateb, bylo součástí pravidel na další roky. pro premiéra dělá rozdíl mezi vítězstvím tohoto postoj, a poražením návrhu kolice (strop ve výši nízkých milionů) jak patrno miliardy korun (dle některých odhadů dokonce touto cestou Agrofert inkasuje nevětší příjem ze všech firem v celé EU).
Osobně zde ale vidím i další problém. Česká agentura odpovídající za vyplácení těchto dotací - SZIF - tvrdošíjně odmítá uznat existenci velmi široké úpravy EU pro zamezení konfliktu zájmy a tyto platby Agrofertu stále, na své riziko (neb ona je za to odpovědná) poskytuje. A je velkou chybou, že Evropská komise tomu poněkud alibisticky přihlíží i přes to, že zejména v EP je od ní požadováno jasné a systémové řešení tohoto problému. Právě případ českého premiéra ukazuje, že často opakovaný postoj, že v této oblasti neexistuje možnost pro konflikt zájmů, je nesmyl. Naopak, jde o konflikt zájmů s dopady z miliardy peněz, které mohly sloužit na podporu malých farem a s nimi též vytvářet lepší perspektivu pro život na venkově. K tomu totiž obrovské zemědělsko-průmyslové podniky, které přijímající stovky milionů dotací, fakt nepomáhají.