Každé malé dítě ví, zvlášť po silné vrstvě opalovacího krému od maminky, že pokožku je potřeba chránit před škodlivými UV paprsky. Hraje se tu o zdraví.
Jaký krém ale použít? Poměr cena - výkon je pro většinu z nás rozhodující. Stejně tak se díváme na to, jak dlouho krém vydrží, zda je voděodolný, jak se vstřebává a jak vysoký má ochranný faktor. Někoho může zajímat i to, jak krém voní nebo také jestli je krém v pumpičce nebo vám celý vyletí na záda jak kečup na hranolky.
A co takhle se zamyslet nad látkami v opalovacích krémech, které mohou negativně ovlivnit plodnost u jinak úplně zdravých mužů? Nebo ohrozit správný vývoj dětí těhotných maminek? Mohlo by Vás stejně jako mě zajímat nezávislé hodnocení opalovacích krémů, které před nedávnem provedla známá spotřebitelská organizace dTest. Jeho výsledky vzbudily celkem poprask.
Testovalo se šestnáct dětských opalovacích krémů. Z testu mimo jiné vyplynulo, že vysoká cena nezaručuje nejlepší ochranu a i levnější výrobky mohou prokázat dobrou službu. Zdá se, že ani světoznámá, luxusní značka nemusí znamenat kvalitu. Největší bouři ale rozpoutalo to, že dTest snížil výrobcům hodnocení na nedostatečné, pokud v jejich dětských krémech našel chemické látky, které sice nezakazuje zákon, ale vědci je považují za potenciálně rizikové a nebezpečné pro lidský organismus, protože mohou narušit správné fungování hormonálního systému.
S velkým zájmem sleduji následnou přestřelku, která se strhla mezi dTestem a výrobci krémů na opalování a Státním zdravotním ústavem. Především proto, že (pozor, nelekněte se, přijdou dvě cizí slova, která ještě několikrát v článku zmíním a vysvětlím) se o tak zvané endokrinními disruptory zajímám už od dob studií. Co mohou tyto látky způsobit hormonálnímu systému? Naruší jeho funkci a naše tělo, nebo některou jeho část, která přestane fungovat tak, jak má. A pak třeba spermie ztratí schopnost navigace. Objeví se rakovinové nádory a metabolické poruchy. Děti se rodí předčasně a dívky začínají menstruovat v devíti letech. Autismus, poruchy chování, agresivita, to všechno mohou být důsledky vlivu endokrinních disruptorů, látek narušujících náš hormonální systém.
Endokrinní disruptory jsou bestie. Jejich největší zbraň je, že působí i v naprosto minimální koncentraci, často na hranici zjistitelnosti. V podstatě neexistuje nějaká prahová koncentrace, a pokud jste v kritický čas, například během těhotenství, dětství nebo puberty, vystaveni takové látce, může to mít katastrofální následky.
Mohl bych Vás děsit ještě chvíli, přidat pár odkazů na situaci třeba ve Švédsku, možná i pár fotek. Ale dlouhé texty prý dneska nikdo nečte. Takže k tomu nejdůležitějšímu. Dávám absolutní palec nahoru pro výsledky hodnocení dTestu. Jejich kritéria jsou naprosto v pořádku a odpovídají aktuálním vědeckým poznatkům v oblasti endokrinních disruptorů. Stejně tak jejich argumentace je zcela správná. To, že něco neupravuje zákon, ještě neznamená, že má mít spotřebitel ve svém výrobku potenciálně nebezpečné chemikálie. Nebezpečné látky se dají nahradit jinými, které pro jsou lidský organismus neškodné, a vyhýbat se potenciálně škodlivým látkám odpovídá zdravému rozumu.
Ptáte se, proč tedy vlastně Evropská unie (nebo Česká republika) endokrinní disruptory nezakáže? Protože to zase tak jednoduše nejde a průmysl se tvrdě brání jakýmkoli nákladům, které mu berou zisk. Některé členské státy Evropské unie, především Švédsko, Dánsko ale třeba i Francie tlačí na to, aby nová legislativa umožňující alespoň regulaci některých látek tohoto druhu vznikla co nejrychleji. Evropský parlament před rokem vypracoval zprávu z vlastní iniciativy, která na rizika způsobená endokrinními disruptory upozorňuje také. Evropská komise si zatím dává načas a tak budeme muset tlak na ni ještě zesílit, aby se ledy konečně pohnuly.
