vládní návrh na změnu zákonů o České televizi a Českém rozhlase je naprosto nesystémový, nelogický a politicky účelový krok. Navíc v době, kdy rekordně roste zadlužení státu a kdy i stávající generální ředitel České televize Petr Dvořák oznámil propouštění a finanční škrty. Také krok nesmyslně a neodůvodněně nákladný a návrh vrcholně nezodpovědný.
Není třeba chodit zdlouhavě okolo horké kaše a brát vážně vládní fráze o tom, že jde o snahu a posílení nezávislosti veřejnoprávních médií a jejich kontrolních orgánů. Například navýšení počtu členů Rady České televize ze současných 15 na vládou navrhovaných 18 není ničím jiným než neskrývanou snahou vládní koalice, aby si v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize zajistila pohodlnou většinu, která letošní rok rozhodne o tom, kdo bude novým generálním ředitelem tohoto média veřejné služby.
V této souvislosti si ještě připomeňme, že původně na jaře minulého roku vláda a její ministr kultury plánovali, že Radu České televize novelou zákona rovnou rozpustí, schválí si nová pravidla volby radních a podle nich pak poslanci a nově i senátoři zvolí kompletní novou Radu České televize dle politických představ Fialovy vlády. Nešlo by o nic jiného, než o protiústavní převrat.
Po velkém tlaku a negativních stanoviscích mnoha právníků z tohoto nehorázného plánu sešlo a máme zde lehce odlišnou alternativu, jejíž cíl je ovšem totožný. Je to ovládnutí rad veřejnoprávních médií sobě loajálními lidmi, tedy politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize. Tedy cíl, z jehož prosazování léta křivě obviňovali své politické oponenty a nyní jej v praxi uskutečňují sami. Je to klasická ukázka pokrytectví této vlády a stran této vládní koalice.
Dovolím si ocitovat vyjádření člena volebního výboru Poslanecké sněmovny, který má mediální problematiku ve své gesci, Jana Laciny z hnutí STAN pro server Mediář z 21. června minulého roku. Cituji: "Hned po platnosti novely si senátoři zvolí v televizní radě své tři zástupce. Potom si při nejbližším konci současných radních zvolí druhou trojici. Už to bude dvanáct ku šesti a každé dva roky si pak senátoři volí svoje dva reprezentanty a Sněmovna čtyři." Konec citátu.
Důležitá je tedy i časová osa. Vládní novela zákona by mohla vejít v účinnost dle pětikoaličních plánů na začátku tohoto roku. Vzápětí by si pětikoaliční vládní senátoři mohli zvolit své tři televizní radní. Jejich celkový počet vzroste na 18. Mohlo by se to stát někdy na jaře tohoto roku, což bude stačit k tomu, aby se tito noví radní zapojili do volby generálního ředitele České televize, protože tomu stávajícímu končí mandát v září 2023.
Už je dáno, že někdy na počátku léta tohoto roku proběhne volba nového generálního ředitele České televize. To je také ten hlavní důvod toho, proč vláda namísto navýšení počtu televizních radních nenavrhne například to, že část radních by zvolil Senát až poté, kdy skončí mandát třeba tří stávajících televizních radních. To by mělo určitou logiku, i když i to by pro nás jako pro SPD bylo nepřijatelné, ale nenaplnilo by to hlavní záměr této vlády dosáhnout v Radě České televize dostatečnou většinu na to, aby si pohlídala volbu nového generálního ředitele.
To má být ještě účelově pojištěno tím, že ke zvolení generálního ředitele České televize má napříště postačit prostá většina členů televizní kontrolní rady, zatímco nyní je k tomu třeba většiny kvalifikované, tedy dvoutřetinové. Zatímco stávající zákon počítá s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen 10 hlasy z 15, to je dvoutřetinovou většinou, jeho novelizovaná verze pracuje s tím, že ke zvolení generálního ředitele bude napříště stačit prostá většina hlasů, tedy opět 10 hlasů, avšak z celkových 18, tedy významně nižší podíl.
Podobně tomu má být i u Českého rozhlasu, kdy by se měl snížit celkový počet potřebných hlasů ke zvolení i odvolání jeho generálního ředitele. Původní návrh počítal pro tyto případy s navýšením speciálního kvora ze stávajících šesti hlasů na sedm. Podle nové předlohy už k tomu má najednou stačit většina všech rozhlasových radních, tedy pět hlasů.
Je zcela evidentní, že vládní koalici nejde o žádnou nezávislost České televize, o její transparentnost a finanční stabilitu, jak o tom často vládní představitelé falešně hovoří, ale jen a jen o sebe a o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládala veřejnoprávní média, hlavně Českou televizi, další dlouhá léta a aby to byly pouze vládní či vládě poplatní a zavázaní televizní radní, kteří rozhodnou o tom, kdo bude stát v čele našeho politicky a společensky nejvlivnějšího média na dalších šest let.
Vláda chce tedy bezdůvodnou a účelovou změnou pravidel volby kontrolních orgánů veřejnoprávních médií ovládnout především vrcholový management veřejnoprávní televize a to na déle než jedno volební období a pojistit si tak privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií. Dělá tedy přesně to, z čehož neprávem léta obviňovala jiné.
Původní návrh novely, který Ministerstvo kultury představilo vloni v březnu, počítal se zachováním 15 členů kontrolní Rady České televize, v níž by poslanci volili 10 členů a senátoři pět. Stávající návrh tak tedy kromě jiného výrazně zatíží rozpočet České televize tím, že bude muset hradit ze svého platy dalších tří radních a příslušné náklady na ně. To se jaksi neshoduje s nejspíše předstíranou starostí vlády o hospodaření České televize.
Dámy a pánové, účelem předkládané vládní novely není na základě podrobného vyhodnocení jejich obsahu a načasování nic jiného než zachování České televize a rovněž i Českého rozhlasu coby mocenského nástroje v rukou politických stran, které tvoří současnou vládu a vládní koalici, politických stran, kterým jde o ovládnutí těchto veřejnoprávních médií a jejich kontrolních rad tak moc, že se při volbě jejich členů nerozpakují pošlapat ani jeden z hlavních atributů svobodného a demokratického politického režimu, tajnost volby v personálních záležitostech. Byli jsme toho zde ve Sněmovně při této příležitosti svědky.
Je nanejvýš důvodné se domnívat, že kdo takto zásadním způsobem opakovaně porušuje základní demokratické principy ve snaze posílit a zakonzervovat svoji politickou moc nad veřejnoprávními médii, nebude se rozpakovat porušit tyto principy, včetně principů a hodnot svobodné politické soutěže, svobody projevu či politické plurality, znovu a opakovaně.
Třeba právě tehdy, když bude prostřednictvím kontrolních rad řídit média veřejné služby a skrze jejich vedení rozhodovat a ovlivňovat politické situace v naší zemi. A to už nemá se svobodou a demokracií vůbec nic společného. Naopak, byl by to návrat zpět k režimu, který nebyl ani svobodný, ani demokratický. Poslanecký klub hnutí SPD proto předložený vládní návrh jednoznačně odmítá jako naprosto neslučitelný s ústavním systémem parlamentní demokracie.
Děkuji za pozornost.
