Ale celkový záměr je natolik ambiciózní, že mám obavu, že sám o sobě je schopen ohrozit další budoucnost průmyslu v Evropské unii. Již mockrát jsem řekla, že je hezké bojovat proti změnám klimatu, ale když se nepřipojí stejně ambiciózně USA, Čína, Indie, tak evropský podíl 9 % na celkových emisích CO2 to skutečně nevytrhne. 

Nehledě na to, že výrobky našeho průmyslu, který již teď podléhá přísným regulacím, budou nahrazeny výrobky ze zemí, kde si se změnami klimatu hlavu nelámou. Tak jak se již dnes děje např. u oceli, kterou vyrábíme sice ekologicky, ale nikdo o ni v EU nestojí a ve velkém se dováží ta „špinavá“. Papír snese všechno a mám v tomto ohledu obavu, že vedení Evropské komise vůbec nemyslelo na sociální dopady svého plánu a vliv na průmyslovou vyspělost EU, která může vzít za své. A peníze, které von Layen slibuje na přechod k uhlíkově neutrální ekonomice? Po zkušenostech s Junkerovým investičním plánem, který v reálu byl pouze dobrým marketingem, předpokládám, že se slibovanými penězi to bude stejný podvod. Zvláště když víme, že v rozpočtu EU po odchodu Velké Británie zeje obrovská díra a Evropská komise zoufale hledá nové zdroje od členských států k pokrytí tohoto deficitu. 

Paní předsedkyně chce mj. kombinovat soukromé a veřejné investice, což nefungovalo v rámci plánu jejího předchůdce ani nikdy před tím čili nevidím jediný důvod, proč by teď najednou mělo. Úplně stejné to je se slibovanou uhlíkovou daní na hranicích EU, Evropská komise není schopna ani dnes zajistit dovoz levné oceli ze zemí, v nichž výroba není zatížena bojem s klimatem ani nepředstavila, jak chce tento systém zavést v systému Světové obchodní organizace, která mu v podstatě brání. Já se tedy ptám, jak bude účinná slibovaná uhlíková daň? Bude mít Evropská komise, resp. EU, snahu tlačit největší znečišťovatele k podobným opatřením, nebo si v rámci nejistého výsledku ztížíme sociální podmínky života, neboť na pracující některé kroky dopadnou především?