Děkuji, pane předsedo. Krásné odpoledne, dámy a pánové. V posledních letech, zhruba od 11. září 2001, jsme svědky poměrně zásadní proměny bezpečnostní situace v mezinárodním prostředí. Vrství se celá řada bezpečnostních hrozeb, rizik. Množí se počty mezinárodních konfliktů, stoupá riziko terorismu, vzrůstá počet nestátních aktérů ohrožujících mír, bezpečnost a stabilitu.

Dochází rovněž k návratu v širokospektrálním chápání způsobu ovlivňování bezpečnosti, kdy kombinace diplomatických, ekonomických, zpravodajských a vojenských nástrojů - populárně se to nazývá jako hybridní válečnictví, je návratem k méně rozlišitelnému užívání všech efektivních nástrojů k prosazení zájmů státu.

S touto proměnou úzce souvisí významné zkrácení takzvané varovací doby, a tudíž zároveň i nezbytná schopnost státu reagovat na bezpečnostní hrozby flexibilně, rychle a efektivně. Takovou schopnost reakce vyžadují jednak naše spojenecké závazky, a očekávají jí od nás naši spojenci jak v rámci Severoatlantické aliance, tak i v rámci Evropské unie. Mám na mysli schopnost vysílat flexibilně ozbrojené síly do společných operací. Ale tuto schopnost vyžadují rovněž případy, kdy je nezbytná záchrana českých občanů zadržovaných v zahraničí. Tuto flexibilitu bohužel ale neumožňuje stávající právní úprava obsažená v naší Ústavě a jedná se o problém, na který opakovaně poukazuji.

Stále častěji se množí případy, kdy armáda, resp. Ministerstvo obrany musely zažádat o jakési obecné bianko šeky pro případné vyslání ozbrojených sil do blíže neurčených lokalit v nadsazeném počtu vojáků. Proto jsme zde na půdě Poslanecké sněmovny... (Odmlka pro hluk v sále.)

Proto jsme zde na půdě Poslanecké sněmovny zahájili již v minulém volebním období diskuzi o změně příslušných ustanovení Ústavy obsažených v článku 43 a jejím výsledkem je tento návrh novely Ústavy, který předkládám společně s dalšími kolegy již podruhé, neboť v minulosti nedošlo na jeho projednání.

Jedná se o návrh, který je zcela záměrně a symbolicky společnou iniciativou více jak šedesáti poslanců pěti stran, kdy za stávající jednoznačnou pozici, že naše ozbrojené síly by měly i nadále participovat na systému kolektivní obrany a měly by být za současné bezpečnostní situace, jejíž aspekty jsem zde nastínila v úvodu, schopny rychle a hlavně pružné reakce. Nová formulace článku 43 Ústavy obsažená v této novele dá například vládě možnost vyslat ozbrojené síly do zahraničí na dobu nejdéle šedesáti dnů, bez splnění dalších podmínek, mimo jiné kromě informování obou komor Parlamentu to umožní například právě vyslat operativně ozbrojené síly za účelem záchrany protiprávně zadržovaných rukojmích, ale také vyslat jednotky vyčleněné pro síly velmi rychlé reakce NATO, které mají reagovat na krizové situace v řádu desítek hodin, nebo do operací pod patronací Evropské unie či OSN při řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru.

Vzhledem k tomu, že Česká republika má od tohoto roku povinnost vyčlenit tisíce vojáků pro síly velmi rychlé reakce NATO, je přijetí této novely jednoznačně ještě aktuálnější, neboť mohou skutečně nastat situace, kdy rychlé vysílání těchto vojáků bude tedy vládou na žádost aliance nutné řešit a stávající zakotvení v naší Ústavě může být sporné. Chtěla bych zde zdůraznit, vážené kolegyně a kolegové, že tento návrh v žádném případě neoslabuje kontrolní pravomoc obou komor Parlamentu České republiky, který může nadpoloviční většinou kterékoli z nich rozhodnutí vlády zrušit a zaměnit vyslání sil, či vládě zakázat, nebo vládu zavázat k jejich stažení.

Zároveň bych chtěla uvést, že již stávající znění Ústavy vládě tuto pravomoc v určitých případech přiznává, a že se tedy nejedná až o tak zásadní změnu, která by pravomoci exekutivy významně posilovala.
Jde pouze o to, aby reakce ozbrojených sil v akutních případech byla pokud možno bezprostřední, pružná a bez zbytečného prodlení - tak, jak si současná mezinárodní situace vyžaduje. Návrh novely pak přináší ještě drobnou změnu v procesu schvalování přeletů a průjezdů ozbrojených sil jiných států přes a nad naším územím, kde v reakci na zavedenou praxi by vláda rozhodovala nikoli o každém jednotlivém přeletu a průjezdu, ale rozhodovala by nově o způsobu jejich povolování, případně by tuto pravomoc mohla delegovat na Ministerstvo obrany.

Vážené dámy, vážení pánové. Jak jsem již uvedla, jedná se o návrh, který prošel důkladnou odbornou i politickou diskusí, byl konzultován i s renomovanými ústavními právníky a je skutečně lege artis s naší Ústavou. Byl zpracován v souladu i s těmi požadavky, které vzešly ze summitu ve Walesu a je zcela komfortní s tím, abychom ho mohli projednávat. Tento návrh má dokonce i podporu pana premiéra Babiše, který se mi pod ten návrh také podepsal, má podporu pana vicepremiéra Hamáčka, celé řady dalších kolegů. Samozřejmě i Ministerstva obrany, akorát pan ministr obrany se pod to nemohl podepsat, protože není poslancem.

Chtěla bych vás tedy poprosit, abychom skutečně neotáleli. Ten návrh je tady více než půl roku, je na něm zájem, aby byl projednán, dokonce jsem se obracela hned po jeho zařazení do programu Poslanecké sněmovny na předsedu klubu ANO pana Faltýnka, který mi slíbil, že jakmile se projedná rozpočet, tak že tento návrh budeme projednávat. Rozpočet máme projednaný, vybírám si tady ten slib pana Faltýnka a prosím ctihodné kolegy o podporu.

Protože chápu, že v tomto týdnu tady bude celá řada věcí, které budou zase naléhavé a důležité, nechci to zařadit na tento týden. Chci tento bod zařadit na týden příští, a to vždy jako první bod při prvních čteních.