Kombinace Mariánského sloupu od sochaře Jana Jiřího Bendla a sochy Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna byla excelentní ukázkou historického smíření dvou náboženských proudů křesťanství. A v tom je pro dnešek asi nejsilnější poselství ze Staroměstského náměstí. Smíření a tolerance. A pokud kdokoli z těch, co píší nebo říkají, že je jim jedno, jestli tam sloup bude, či nikoli, nepřímo říkají, že je jim jedno, jestli v naší společnosti bude existovat tolerance, nebo nikoli.

Jestli s něčím má česká společnost zásadní problém, potom je to každodenní chování podle věky ověřených etických norem. Tolerance k odlišnosti je jednou z těch rozhodujících. Máváme nad tím rukou, protože jsme přece materialisti se selským rozumem? tak mávejme, ale potom se rozlučme s tím, že budeme patřit mezi světovou elitu národů. Ona se totiž etika přetavuje do vyčíslitelných ekonomických hodnot, když pominu duchovní rozměr věci. Že ne? Tak jen jedna z mnoha úvah. Zkuste se zamyslet nad důsledky výroku: "svoboda a riskování jsou spojité nádoby". Nemyslím tím samozřejmě riskování proti fyzikálním zákonům na silnici, ale riskování např. v podnikání. Svět posunují ti, kdo riskují, jsou odvážní zkoušet nové. Bez toho svět inovací není ono. A při riskování často prohrajete, dokonce je více pravděpodobné, že hodně prohrajete. A k takovým prohrám je nutné co? Tolerance. V centru světových inovací v Izraeli pro to mají krásný termín - inteligentní selhání. A obloukem se můžeme vrátit na Staroměstské náměstí -soudruzi minulosti a soudruzi mládežníci dnešní doby - TOLERANCE. Obětmi netolerance můžete být kdykoli a kdekoli i vy. Netolerance si nevybírá, ta to bere šmahem, kdo jí pod ruku přijde. Mariánský sloup se musí vrátit ne pro ty, kdo to podpořili, ale pro ty, kdo to fanaticky odmítají.