Ještě jednou dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové. Já si dovolím zmínit dvě důležitá témata. Obě souvisí s pozměňovacími návrhy, které jsem předložil. V tom jednom případě jde opravdu o to vymezit, které samosprávné funkce mají zůstat s tím současným systémem kontrol bez rozšíření dalších pravomocí.
Já jsem stejně jako kolegové přesvědčený o tom, že česká samospráva funguje dostatečně kvalitně, má dostatek kontrolních mechanismů, a je zbytečné rozšiřovat další kontrolní činnosti tam, kde to ve výsledku spíše přispívá k omezení funkcí pro veřejnost, k ohrožení služeb a nikoliv k tomu, aby se opravdu fungování samospráv zkvalitňovalo. Tak to je první poznámka k rozšiřování samotných kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu na kontrolu obcí a měst. S tím, že v té komplexní podobě zůstávají statutární města, tak jak to navrhovali. Náš návrh spočíval v tom, obecní a městské samosprávy do činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu nezapojovat.
To druhé téma se týká sledování a vyhodnocování funkčnosti systému kontrol v České republice. Už jsem o tom hovořil v předchozím příspěvku. Pozměňovací návrh, který jsme připravili k tomuto prováděcímu zákonu o Nejvyšším kontrolním úřadu zavádí novou formulaci významná kontrolní zátěž, protože víme a opakovaně se ukázalo, že Česká republika čelí a jak malé obce, větší obce, menší firmy, čelí často významné kontrolní zátěži a má nám jít o to, aby kontroly fungovaly lépe, aby se nezdvojovaly, neztrojovaly, ale aby byly opravdu efektivní a znásobená duplicitní kontrola neznamená lepší výsledky, nápravu problémů, ale znamená opravdu jenom zbytečnou zátěž pro subjekty, které mají jako principiálně, jako základně svoji funkci v tom, buď poskytovat služby občanům, nebo vytvářet hodnoty, z nichž potom stát žije. Snažíme se o to zavést nadhled kontrolu nad tím, jakým způsobem funguje Česká republika v oblasti kontrol.
Ten návrh přináší vznik evidence kontrol, která by umožnila jak Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, tak samotným kontrolním orgánům koordinovat lépe činnosti pro Nejvyšší kontrolní úřad, pak vyhodnocovat, co se v této oblasti děje, kde kontrola je opravdu neefektivní, a vést třeba v podobě pravidelných zpráv celý systém veřejné správy k tomu, aby napravoval ty zbytečné duplicity, aby napravoval tu neefektivní činnost tam, kde k ní dochází. Zároveň nám jde také o to přesněji stanovit, kde ta významná kontrolní zátěž už opravdu znamená omezení, ochromení samosprávních činností nebo například funkčnosti firem. A ten návrh říká, že všechny kontroly, kterých je v tom roce pro malé obce a pro malé firmy víc než tři, tak už to je významná zátěž. Stejně tak říkáme, že tam, kde dochází v tomtéž roce ke kontrole téže věci, téhož problému, dvakrát a víckrát, tak je to pro fungování celého systému kontrol neefektivní a jenom zatěžující.
A stejně tak jde o to, aby v daném místě u dané obce nebo dané firmy neprobíhaly nekoordinovaně dvě a více kontrol současně. Zároveň je nám ale jasné, že je kontrolní orgány musejí mít a nechceme zasáhnout do jejích pravomocí v tom smyslu, že by je někdo omezoval. Ale tam, kde se jedná o plánované kontroly, tak tam samozřejmě ona koordinace je namístě, a má být v zájmu státu sledovat efektivitu kontrol a zároveň spolu s tím sledovat to, aby tou kontrolou kontrolované subjekty netrpěly a neochromovalo je to. A to zejména v oblasti právě těch malých subjektů a v oblasti malých obcí. Stanovujeme kromě toho také rozšiřujeme ten okruh sledovaných kontrol nejenom na samotné kontrole finanční, ale na kontrole dle kontrolního řádu. Tak se to podařilo vymezit, tak aby bylo možné opravdu v tomhle směru zajistit efektivní nadhled a systémově sledovat, jak se České republice v tomto směru daří.
Já jsem zaznamenal konkrétní připomínky k tomu návrhu, že například nebude možné tedy když tam není zároveň pro kontrolní orgány sankce dosáhnout změny. Právě proto, že není možné zasáhnout tou pravomocí kontrolních orgánů, omezit jejich činnost tam, kde je namístě, tak se snažíme postupovat rozumně v tom smyslu, že dáváme těm kontrolním orgánům povinnost v okamžiku, kdy se ocitnou v tom režimu významné kontrolní zátěže, tak to tomu kontrolovanému orgánů zdůvodnit, vysvětlit, proč je ta kontrola nezbytná. A tohle je mechanismus, který možná někomu zní jako měkký, ale z hlediska řízení kontrol, z hlediska jejich koordinace je to namístě, a je to nejrozumnější cesta, jak dosáhnout i lepší spolupráce kontrolních orgánů a přehledu nad tím, jak vlastně kontrola v České republice probíhá.
Zaznívalo, že ten systém bude stát příliš mnoho peněz. Proti tomu je ale potřeba říct, že ten současný systém pro stát znamená zbytečně vyhazované finanční prostředky, protože jedna ruka neví, co dělá druhá. A zaskakuje stát sám sebe v okamžiku, kdyby měl fungovat lépe, vidět na to, co dělají například související kontrolní mechanismy a související kontrolní orgány. Vytvoření té evidence, která v současné době už v omezené podobě funguje na Ministerstvu financí, rozhodně tak jak tady zaznělo, nemá znamenat náklady ve výši stovek milionů korun, ale budou to nepochybně náklady jen v řádu milionů, nízkých milionů korun. Efekt, který by ale díky tomu mechanismu mohl nastat, samozřejmě znamená mnohem významnější úsporu a mnohem významnější pozitivní efekt proto, jak stát funguje.
Zaznívalo, že NKÚ bude neúměrně zatížený takovým nadhledem nad kontrolami. Ale byl to sám Nejvyšší kontrolní úřad, který v několika svých závěrech upozornil na to, že kontroly nejsou efektivní. A má být v zájmu České republiky, aby tedy v této oblasti udělal stát větší pořádek a zajistil, že prostě budeme schopni sledovat efektivitu a podobu toho, jak samotné kontroly probíhají, zda se nezdvojují nebo dokonce nenásobí. A zároveň ten nástroj, který by v tu chvíli Nejvyšší kontrolní úřad měl k dispozici, umožní velmi jednoduše a efektivně ten nadhled mít, vidět, co se kde odehrává, a snadno vytřídit právě ty banální, marginální, nevýznamné případy a zaměřit se na to, kde opravdu dochází k selhávání kontrolní činnosti státu.
Opakovaně se instituce shodují v tom, že ten systém kontrolní činnosti státu opravdu selhává. Není efektivní. Dochází k významnému nebo nadměrné zátěži malých obcí dalších subjektů, které čelí nekoordinovaným kontrolám a ve výsledku vedou k tomu, že místo toho, aby na prvním místě, na prvním místě z hlediska zájmu státu bylo poskytování služeb, nebo například fungování firem, tak se tady na první místo staví jakási kontrola pro kontrolu, aby někdo měl prostě odškrtnuto, že kontrola proběhla bez ohledu na to, jestli má skutečný efekt, a jestli dopadá na úrodnou půdu a je schopna dosáhnout změny, jak u těch obcí, tak u těch subjektů.
Ten návrh, se kterým přicházíme, je postavený se znalostí věci, se znalostí i negativních dopadů těch kontrol. A zároveň s pochopením proto, že zasahovat nějakým tvrdým způsobem do systému kontrol by nebylo ani vhodné a ani by to ve výsledku pro Českou republiku nebylo přínosné. Jde nám ale o to zajistit efektivní nástroj, jak sledovat v České republice fungování kontrolních mechanismů, fungování kontrolního systému a bránit těm excesům, bránit případům, kdy stát opravdu jenom dokola provádí kontrolu tam, kde žádný efekt ve výsledku nemá.
Děkuji za pozornost. Věřím, že odhlédnete třeba od zbytečných ideologických zátěží pohledu na tento návrh a budete sledovat jak zájem předkladatele udělat v oblasti kontrolní činnosti státu větší pořádek, tak zajistit prostě úsporu a efektivní nakládání s veřejnými prostředky.
