Přeji všem hezkou neděli,
snad jste ji měli klidnou a konečně bez pověstného vichru z hor, který před několika dny odnášel vše živé i neživé jako ve známé Cimrmanově hře. Já vím, teď se mi to píše, ale záběry v televizi byly hrůzostrašné. Doufám, že se vám škody vyhnuly.
Mě na konci minulého týdne zasáhla zpráva o úmrtí Erazima Koháka. Pan profesor sice vypadal jako roztomilý pohádkový dědeček, byl to ale hlavně moudrý muž, humanista, navíc sociální demokrat. Jemný a galantní ve způsobech, ale naprosto zásadový v přístupu k životu. Prostě člověk formátu, jaký už se dnes jen tak nerodí. A přestože byly jeho názory velmi moderní, ve skutečnosti celý život vycházel z učení Tomáše G. Masaryka – a to ať už ve vztahu k lidem, k sociálním otázkám, nebo k Evropě. Bude nám všem moc chybět.
Já jsem tento týden opět nejvíc času strávila projednáváním a vysvětlováním důchodové reformy. Ukazuje se, že alespoň na základních obrysech se dokážeme shodnout i s jinými stranami. Diskuze jsme vedli s panem předsedou Hamáčkem a paní profesorkou Nerudovou například s ODS a SPD. A i když jsme jinak názorově hodně rozdílní, uvědomuji si, že reforma musí mít co nejširší politickou podporu. I kdyby se měla realizovat jen její „technická“ varianta, která odstraňuje pouze největší nespravedlnosti. A přestože víte, že sociální demokracie fandí první, „spravedlivé“ variantě, klíčové pro mě bude připravit a předložit návrh, který lidem nejen zjednoduší život, ale obstojí také odborně i politicky. Moc mi v tom pomáhá předsedkyně penzijní komise, paní profesorka Nerudová. Jak víte, rozcházíme se jen v jediné věci: já odmítám uvažovat o prodlužování věku odchodu do důchodu. Tento slib ČSSD prostě neporuší.Jinak mě ale těší, že v čele komise stojí právě paní profesorka. Dokáže totiž brilantně uvažovat a výborně argumentovat. Věřím, že společně dojdeme k uspokojivému výsledku.
Když jsem se před několika dny dočetla, že zahraniční vlastníci českých firem si loni ze svých zisků v ČR rozdělili na dividendách rekordních 298,8 miliardy korun, znovu jsem si uvědomila, jak je důležité držet maximum zisků doma. Mrzí mě, že jsme zatím nenašli dost spojenců aspoň k prosazení bankovní daně. Budoucí důchodci by to jistě ocenili. V souvislosti se zdroji se také hodně mluví o odvodech OSVČ. Občas slýchám, že rozpoutávám třídní boj, když poukazuji na to, že s nízkými odvody budou mít podnikatelé a živnostníci nízké penze. Mým cílem není odírat prosté truhláře, pekaře, kováře či kominíky. Vím, jak je, hlavně na venkově, náročné provozovat živnost. Jenže do kategorie OSVČ také spadají majitelé velkých advokátních kanceláří nebo třeba daňoví poradci, kteří to roztáčejí „ve velkém“, včetně využívání tzv. švarcsystému – místo řádného úvazku zaměstnávají podřízené na živnostenský list. To pak odvody do penzijního systému pokřivuje.A nezabývat se tím, je hazard ze strany státu, i lidí, kteří pak jednou nespláčou nad výdělkem, nýbrž nad důchodem.
Jen se obávám, že čím blíž budou volby, tím hůř se budou důležitá opatření prosazovat. Už dnes jsme svědky nelítostného politického boje, dezinformačních kampaní a podrazů. Líbil se mi nápad jednoho ze čtenářů, vyzvat politické protivníky na zimní koulovačku. Ta by mohla pomoci upustit páru. Jenže on už ani ten sníh není. V Praze jsem dokonce viděla kvést sněženky. Třeba se dočkám sněhu na dovolené, na kterou právě odjíždím.
Ať už se také chystáte zasvětit příští týden dětem a partnerům, nebo vás čeká běžný pracovní režim, přeji vám co nejpříjemněji prožité chvíle. Mně k tomu snad pomůže i částečný digitální detox - telefon v šuplíku a Facebook jen jednou denně.
