Toto téma opět nabírá na obrátkách. A není se čemu divit. Před lety, žel, byla část státní moci privatizována - převedena do soukromých rukou exekutorů. Někteří to považují za „největší porevoluční kšeft“ či „jednu z největších porevolučních chyb“. Lze s nimi jen souhlasit. Podle Ústavního soudu je exekutor podnikatelem s pravomocemi soudů (samozřejmě na poli vymáhání pohledávek). Prostě soukromník vykonává státní moc. To rozhodně není v pořádku. KSČM dlouhodobě bojuje za to, aby státní moc vykonával opravdu stát. Nakonec si na to občan - daňový poplatník - platí dost vysoké daně. To znamená výkon rozhodnutí provádět prostřednictvím státních zaměstnanců - soudních exekutorů, nikoli byznysmeny, z nichž někteří parazitují na současném systému. Není totiž možné, aby exekuce fungovaly jako soukromý obchod s lidským neštěstím. I proto KSČM podporuje v poslední době velmi diskutované zavedení tzv. teritoriality, která sama o sobě není řešením, ale rozděluje exekuce podle bydliště dlužníka a jejich přidělení exekutorovi z příslušného kraje. Ale lze to považovat za jeden z mnoha důležitých kroků vedoucích k navrácení výkonu exekučního práva do rukou státu. Pomohlo by to pohledávky sjednotit pod jednoho exekutora, což by zároveň snížilo náklady na vedení exekuce. V oblasti exekucí sice došlo za poslední dobu k určitým změnám, zásadní problém jsme ale nevyřešili, například v mnohých případech nelidské exekuční postupy ze strany právě privátních exekutorů. Exekuce mají sloužit k narovnání vztahu mezi věřitelem a dlužníkem tak, aby byli věřitelé uspokojeni a dlužníci nebyli sraženi na kolena a byli schopni dál efektivně fungovat. V současné době tomu tak rozhodně není. Navíc nás tlačí čas. Musíme si pospíšit. Exekuce je totiž jako pandemie, která se šíří naší společností. Podle posledních údajů Exekutorské komory bylo předloni v exekuci 821 tisíc lidí. Dalších víc než 100 tisíc lidí je v osobním bankrotu.