28.1. Vojtěch: Máme dostatek roušek na skladě. Pokud dojde k výpadku v lékárnách, je to otázka jednoho dne.
2.3. Babiš: Koupíme 200 tisíc respirátorů.
4.3. Babiš: Budeme distribuovat.
6.3. Babiš: Řešíme nákup.
9.3. Vojtěch: Máme v plánu koupit.
12.3. Babiš: Vláda vyhlásila nouzový stav.
12.3. Vojtěch: Roušky pro všechny budou v řádech týdnů.
13.3. Babiš: Koupíme roušky.
14.3. Babiš: Vláda zpřísňuje opatření nouzového stavu na nákupní centra, restaurace atd.
14.3. Vojtěch: Jen ve zdravotnictví chybí milion respirátorů.
15.3. Firma PPF Petra Kellnera bezplatně předá 16.3. státu milióny respirátorů a roušek.
15.3. Vláda jedná o uvalení karantény na celou ČR a zvažuje zřízení Ústředního krizového štábu (ÚKŠ).
Vyhlášení nouzového stavu je po měsíci jasných příznaků, že infekce koronavirem přijde i k nám, opatřením bohužel velmi opožděným, protože přišlo v době, kdy již bylo potvrzeno u nás více než stovka nakažených. Vláda ČR měla jednat sama již v okamžiku, kdy orgány EU naprosto zkrachovaly v podpoře a koordinaci ochrany zdraví občanů evropských států v souvislosti s pandemií koronaviru, a to bez ohledu na legislativu a orgány EU.
28. ledna, v době, kdy v Itálii začala skutečná epidemie, navrhovala opozice ve Sněmovně mimořádný jednací bod, kterým vyzývala ministra zdravotnictví k prostému informování o připravenosti České republiky na podobnou katastrofu. Zamítnuto koalicí.
1. března 2020 byly v ČR identifikovány první tři osoby nakažené koronavirem. Vůbec nechápu, proč nebyl tedy již počátkem března aktivován ÚKŠ, a krizový štáb Ministerstva zdravotnictví, které by tuto mimořádnou situaci odborně řídily.
Když vypukne válka, řídí chod země generálové. Když vypukne přírodní krize, řídí zemi ÚKŠ. Předpokládal bych, že při vypuknutí virové pandemie, budou o opatřeních rozhodovat a informovat odborníci – lékaři, epidemiologové. Nestalo se. Je katastrofa, když takovouto situaci nechá vláda a samosprávy tzv. "vyhnít" a nechají se následně vléci sledem událostí.
Informovanost obyvatel o vyhlášení nouzového stavu je vůbec samostatné téma. Přestože jej vláda ČR svým usnesením vyhlásila 12. března ve 1400 hodin, tak prostřednictvím mobilního operátora mi přišla SMS o této skutečnosti až 14. března ve 1230 a mojí manželce dokonce nedorazila zpráva vůbec. Nelze za tuto situaci ale vinit pouze vládu. Zcela postrádám roli Asociace krajů v této věci. Samosprávy čekaly na to, až co udělá vláda, která po dlouhém váhání vyhlásila nouzový stav. To považuji za velkou chybu.
Tak například v Praze Bezpečnostní rada hl. m. Prahy poprvé zasedala až 10. března. Není divu, že se starostka jedné pražské části podivovala nad tím, že se dozvídá o nakažených pracovnicích Finančního úřadu svého obvodu z médií.Krizový štáb zde byl následně zřízen 12. března a v podstatě pouze vzal na vědomí usnesení vlády, aby se 13. března zabýval hladovějícími umělci a 14. března primátor Hřib informoval veřejnost na tiskové konferenci, že nemocnice v Praze nemají dostatek ochranných prostředků. Na místě je otázka, kolik měly organizace zřízené Prahou ochranných prostředků ve skladech před počátkem krize? Co měly stanoveno v krizových plánech?
Liberecký kraj má první informace krizového štábu třeba až ze dne 14. března. Co dělal do té doby kraj, který je zřizovatelem krajské nemocnice v Liberci (KNL)? Co udělal management KNL proto, aby zdravotníci měli včas dostatek ochranných pomůcek a dezinfekčních prostředků? A takto by se dalo pokračovat.
Tak ještě, že máme nejbohatšího Čecha, co nás nenechal s rouškami, respirátory a dalším zdravotnickým materiálem na holičkách, když to nezvládla zabezpečit vláda a samosprávy.
Věřím, že tuto mimořádnou situaci zvládneme, ale musí být z této pandemie jasná sebereflexe a poučení pro vládu, samosprávy, orgány krizového řízení a hlavně pro nás všechny.