A čeho se všichni bojíme? Totiž, že dojde k šíření tam, kde vláda včas nereagovala a nebyla schopna zabránit vzniku vlastních ložisek nákazy. Důrazně žádám ministry Hamáčka a Vojtěcha, aby se přestali dohadovat nejen veřejně, ale i skrytě, a konečně zařídili, aby byli ochráněni ti nejohroženější, tedy klienti léčeben dlouhodobě nemocných, domovů pro seniory a jiných zařízení sociálních služeb. A samozřejmě i ti, kdo se o ně starají – lidé v sociálních službách. Ti jsou nyní ve stejné první řadě jako hasiči a policisté a především zdravotníci. Myslím, že kromě toho by vláda měla učinit kroky v oblasti školství, zejména na jiných než lékařských fakultách k tomu, aby třeba právě v sociálních službách uplatnila tisíce studentů různých oborů, aby se přihlásily k pomoci systému. Stát je zatím – i díky svým dosavadním opatřením – neměl jak využít. Žádám vládu postoupit od slov k činům, není nutné o ochraně nejohroženější skupiny mluvit, ale začít ji co nejdříve opravdu chránit. Nejen kvalitními ochrannými prostředky, ale i organizačními opatřeními, aby se neopakovaly excesy s „pendlery“ nebo kdy jeden senior z vyšetření v nemocnici přiveze virus do zařízení, kde se nakazí většina personálu i klientů.