Unipetrol je firma, která patří do kritické infrastruktury, to znamená, že zajišťuje zásobování komoditou, kterou potřebujeme k fungování ekonomiky, z tohoto důvodu je tam taky zařazená. A tudíž se na firmu Unipetrol vztahuje příslušná výjimka, kterou jsme jako vláda udělili. To znamená, pokud dorazí pracovníci pro servis kritické infrastruktury, tak mohou být vpuštění do ČR.
My jsme měli celkem obsáhlou debatu s firmou Unipetrol, protože se nám to také nezdálo. Nezdálo se nám načasování, nezdál se nám objem těch pracovníků, množství těch pracovníků a tudíž probíhala a probíhají nějaká jednání. Ta situace se v čase vyvíjí. Já komunikuji s komunálními politiky i s členy parlamentu zvolenými za tuto oblast. A chci říct jednu věc naprosto jasně. Pokud se nedohodneme s firmou Unipetrol tak, že budeme všichni spokojeni a že budou platit ty garance, které na začátku padly, tak žádní pracovníci ze zahraničí nepřijedou. Je to v pravomoci Ministerstva vnitra, Policie a pokud se ukáže, že některé sliby neplatí, pokud se ukáže, že tam hrozí rizika, která jste popisoval, tak to prostě odložíme a dokud se to nevyjasní, nikdo do Unipetrolu žádnou odstávku opravovat nepřijede.
My jsme připraveni k jednání, přistupujeme k tomu konstruktivně, ale není možné, abychom vyvolávali nějakou nejistotu nebo nějaké zmatky v této době. Takže říkám to tady na mikrofon, pokud se to nevyjasní a pokud nebudou jasné garance tak, aby se ta situace v Mostě a Litvínově uklidnila, tak žádné pracovníky do ČR nepustíme.
Velmi otevřeně, Polsko se vůči ČR v tomto také nechová příliš vstřícně, tak si to asi budeme muset vyjasnit. Ale chci vás všechny ujistit, že tu situaci sledujeme a nedopustíme nic, co by naše občany ohrozilo nebo znejistilo. Tolik tedy k Unipetrolu.
A jenom k panu předsedovi Stanjurovi. Tak samozřejmě my se snažíme dávat naději, my se snažíme přesvědčovat naše občany, že to společně zvládneme. Kladu si otázku, jak k té naději přispěje ta dnešní debata, kdy jsme tady pod palbou kritiky a de facto musíme se, musíme v bodě, který je z mého pohledu jednoduchý, tam je ano nebo ne. Já bych, pokud by byl zájem, tak bych uvítal zařazení bodu informace vlády, tam si to můžeme vyříkat. Ale toto je návrh na vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu a tam ta odpověď je jednoduchá, ano nebo ne.
Nicméně já jsem se snažil odpovídat na dotazy, vysvětlovat kroky vlády. Možná jsem tady byl až příliš otevřený, když jsem popisoval, že psát plán na papír na epidemii, se kterou není žádná zkušenost, tak se snažíme získat informace ze světa, jak to kde řešili. Někde to řešili po svém, někde to řešili jinak. Teď hledáme ty nejlepší zkušenosti ze světa tak, abychom to zvládli a rozhodně není naším cílem ČR poškodit. My se snažíme najít řešení tak, abychom z toho vyšli co nejlépe. Ne vždy se to daří, protože prostě je to do jisté míry neprobádaná oblast. Takže ta situace jednoduchá není. A my se snažíme všem těm lidem dávat naději.
Kladu si otázku, jakou naději těm pracovníkům v první linii dát. To, že se tady parlament pohádá a ve finále se tady objeví i politické strany, které řeknou, že prostě budou hlasovat proti tomu prodloužení. To znamená co? To znamená, že po tom 11. dubnu to zavřeme a jdeme od toho? Nebo jak ta vláda má fungovat? Teď nemyslím na ODS, tady padala jiná prohlášení z jiných politických stran, že budou vůbec proti prodloužení. Ale já jsem to bral tak, že prodloužení nouzového stavu je prodloužení právního rámce, ve kterém se pohybujeme. Bral jsem to tak, že ta kritika ze strany opozice, že jsme se na začátku té krize pohybovali trošku mimo krizové řízení, nebo že to nebylo vždycky úplně standardní, tak měla jisté ratio, proto jsme přišli do režimu pod krizový zákon - tam teď jsme, a když to chceme prodloužit, tak je to zase špatně. Tak já se přiznám, že už se v tom také trošku ztrácím.
Rozumím, že jsme parlamentní demokracie, zaplať pánbůh za to, že vláda skládá účty, poslanec skládá sněmovně - s tím souhlasím. Ale trošku hledám, kde má být ta naděje, když se ta diskuze dneska utápí de facto v útocích a v obviňování, kdo co udělal špatně. Jasně, že jsme neudělali všechno dobře. A určitě až to všechno skončí, až tu epidemii porazíme - a já věřím, že ji porazíme - a to je součást té naděje, kterou se snažím dát našim občanům, tak ať se klidně sejde nějaká vyšetřovací komise a řekne, jak dál. Ona se stejně bude muset sejít, protože budeme muset říct, co se stalo špatně, a jak se připravit na to, aby se to neopakovalo, protože je možné, že nějaká epidemie tohoto typu přijde.
Tak já bych jenom prosil, abychom k tomu přistupovali racionálně, a abychom si část těch vystoupení a těch argumentů a těch rad a doporučení možná nechali až na tu vyšetřovací komisi, protože teď opravdu to řešíme v tom uvozovkách bojovém režimu. To rozhodnutí musíme dělat hned, protože když je uděláme o den později, tak to má nedozírné následky. Určitě uděláme celou řadu chyb. I já jsem celou řadu chyb udělal a za spoustu jsem se omluvil. Ale byl bych rád, abychom to nepřehnali, protože pokud máme vyslat nějaký signál těm našim občanům, tak to je to, že ne vláda, ale ta celá politická reprezentace tak nějak ví, kudy dál. Ale pokud ten výsledek z dneška bude, že jsme se tady pohádali jak koně nebo porvali a nevíme, co s tím a vláda to dělá špatně, a vlastně část opozice by ani ten nouzový stav neprodloužila, tak jaký je tohleto signál do té veřejnosti?
Já uznávám, že jsme ve spoustě věcech nepostupovali správně nebo ideálně. Ale znova říkám a odkazuji na to svoje první vystoupení: Je to poprvé, a žádná jiná vláda České republiky v takovéto situaci nebyla.
Děkuji.
