Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, já se soustředím na otázku, kterou máme řešit, a to je na otázku prodloužení stavu nouze v České republice.

Musím říct, že sám jsem velmi pochyboval o tom, co si mám myslet o rozhodnutí Městského soudu v Praze, který si na sebe vztáhl pravomoc rozhodovat o tom, podle kterého zákona má vláda rozhodovat. Po dnešním nálezu Ústavního soudu, který odmítl stížnosti proti vládním opatřením, se jenom potvrdilo to, co jsem si myslel, že pokud pan soudce měl pochybnost, jestli je pravomoc ministra zdravotnictví dostatečná, tak měl přerušit řízení a předat věc Ústavnímu soudu k posouzení. To je realita, kterou předpokládá náš právní řád, nejenom v zákoně o Ústavním soudu, ale i v zákoně o soudech a soudcích. Možná bychom si dnes odpustili tolik demagogie, kterou jsme tady před chvilkou slyšeli.

Pokud jde o samotné prodloužení nouzového stavu, já jsem přesvědčen, že je potřeba si vyjasnit několik zásadních věcí. Jaká je nákazová situace, to znamená, jak se nám daří, nebo nedaří věci řešit. A nemůžeme se jenom utěšovat tím, že opravdu jsme na tom mnohem lépe než okolní země. Ten náš počet nakažených na 100 000 obyvatel je opravdu velmi nízký proto sousednímu Rakousku, Německu, ale i proti dalším státům. Snad lokálně jsme na tom hůř a musím říct, že jsem zatím postrádal ve vyjádření, a doufám, že to řekne minimálně ministr zdravotnictví na této schůzi, jak se zachová k Domažlicím, respektive oblasti Domažlicka a Klatovska, k otázce Chebska, jak řekl pan premiér, ale i k situaci v Praze a v Olomouci, kde ta lokální opatření zatím ten úplný výsledek nepřinesla, a potom bychom se mohli bavit o tom, že některá centrální opatření je možné zrušit a ta karanténní opatření opravdu udělat pouze lokální. To je, na čem se musíme dnes poradit a jakou odpovědnost na sebe vezmeme.

Klub KSČM tady vyslechne argumenty vlády a po krátké poradě určitě dojdeme k nějakému závěru, na jak dlouho ten nouzový stav podpořit. Je fakt, že rozhodnutí Ústavního soudu, které dnes dopoledne vyšlo, ukazuje jasný vztah mezi mocí soudní a zákonodárnou, která byla narušena rozsudkem Městského soudu v Praze. Považuji ho za opravdu exces, který brutálním způsobem naboural dělbu moci v České republice, a nepřeji si, aby to pokračovalo, a měli bychom se tím také zabývat.

Pokud jde o jednotlivá opatření, jsem přesvědčen, že ta základní osa, tzn. místo nákazy, riziko, trasa a to přijímání té společnosti je pořád pro nás rozhodující, jestli jsme schopni, nebo nejsme schopni s těmi opatřeními dojít ke stavu, kdy nákaza v České republice vyhasne, kdy můžeme zrušit všechna opatření, ať už v souvislosti s nouzovým stavem, nebo bez něj.

Pokud jde o jiné otázky, tj. otázku nákupů případně těch informačních systémů, kdy já nejsem takový slepý podporovatel chytré karantény, protože nám zatím nepřináší to, co by nám přinášet mohla, a spíše se spoléhám na to, jaké jsou přenosy informací mezi konkrétní krajskou hygienickou stanicí, konkrétními krajskými nemocnicemi nebo nemocnicemi v krajích, abych byl úplně přesný, abych nepletl vlastnické poměry a poměry toho uspořádání. A tam si myslím, že je možné dojít možná rychleji k některým závěrům. Je pravda, že bychom si měli také sami pro sebe, pro Poslaneckou sněmovnu, říct, do kdy chceme od vlády návrhy zákonů, které ještě ve stavu legislativní nouze potřeba přijmout, abychom se vyhnuli právě těm excesům, které tady jsou v mediálním prostoru mezi soudní mocí a mocí zákonodárnou.

Pokud jde o centrální nákupy, použití armády příp. jiná opatření, která jsou v pravomoci jak podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak podle případně krizových zákonů, to je potřeba si vyjasnit a podle toho se rozhodnout.

Jsem přesvědčen, ač zasedá Poslanecká sněmovna od úterka příštího týdne, že některé věci, zejména ten legislativní plán nutných opatření změn legislativy nám nebude postačovat nebo vláda asi nedá dohromady do úterka příštího týdne a jsem tedy přesvědčen, že lhůta pro prodloužení nouzového stavu musí být delší. Vycházím zejména z toho, jakým způsobem se situace vyvíjí, a i když mohu být spokojen se situací v Jihočeském kraji, tak samozřejmě vnímám ta nebezpečí, která jsou tady s vlastním uvolňováním jednotlivých opatření a např. tím, že na rozdíl od Slovenska nemáme žádná omezení u přejezdu z jednoho okresu, jako je na Slovensku, do druhého apod., takže samozřejmě bez lokálních opatření u těch čtyřech míst zvýšené nákazy se musíme zabývat také tím, jestli si sami u sebe nebudeme přivádět problémy s tím druhým kolem nebo chcete-li návratem té krizové situace. Byl bych rád, aby skončila co nejdříve, a klub KSČM po poradě předloží návrhy na usnesení, která chceme v souvislosti s prodloužením krizového stavu, aby Sněmovna přijala a abychom se dohodli na termínu, do kdy nouzový stav má ještě podle rozhodnutí Sněmovny vláda k dispozici. Tím se nevyhýbám jiným otázkám, jako je otázka právě centrálního nákupu nebo nákupu bez výběrového řízení, které opravdu - a věřím, že pan předseda vlády je již dohodnut s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu na konkrétních kontrolách - by nám mohly pomoci zbavit občany obavy, že došlo k nějakému zneužití nouzového stavu k obchodům, které by byly ke škodě českých občanů, českých daňových poplatníků a české společnosti. Děkuji.