Ke včerejšímu podvýboru pro exekuce.

Přiznám se, že už mi trochu praskly nervy a nebyla jsem chvílemi na kolegy úplně milá. Důvod?

Už 6. listopadu 2019 začala běžet osmdesátidenní lhůta pro projednání vládního návrhu novely exekučního řádu. Mám pocit, že jsem jediná, komu to připadá divné, že skončila dávno před koronavirem.

A to ani nemluvím o tom, že poslanecký návrh, kterým jsem s několika kolegy chtěla zavést teritorialitu a systém jeden dlužník - jeden exekutor, leží v parlamentu už skoro dva roky.

Takže jsem získala naprosto pevný dojem, že o tom pořád jenom mluvíme a mluvíme a skutek utek´.

Skvělá zpráva je, že podvýbor doporučil k dalšímu jednání zavedení teritoriality exekutorů se systémem jeden dlužník - jeden exekutor, který by se začal postupně zavádět.

Toto pojetí teritoriality exekutorů je nejblíže návratu k systému "státních exekutorů". Spojuje výhody přímého dohledu soudů nad činností exekutorů s tím, že už se také tolik nevyplatí pokoutní kšeftování s pohledávkami a nebude možné následné vytváření "balíčků" pro konkrétní exekutory.

Zároveň ale zachovává mnohost exekutorů, jejich zainteresovanost na výsledku vymáhání.

Podle mého je to čestný kompromis mezi státním dohledem a zdravým fungováním podnikatelského prostředí.