A, žel, si musel odpovědět, že je i naše státnost  nejistá. Dokonce jestli se o něco bojím, pak právě o budoucnost české státnosti. Chápu, už teď jsem pro některé mé kritiky nacionalista, ale budiž. Vedle totiž oficiálních symbolů - malý a velký státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna, tak já jako občan své vlasti k nim ještě řadím další nejméně tři sice neoficiální, ale neméně zásadní, tj. náš mateřský jazyk, měna a historie. 

Takže popořadě...

Český jazyk je už delší dobu ve vazbě, i když ho jako komunisté bráníme a vytrvale předkládáme zákon o jeho ochraně, polistopadoví mocní šetří jeho provinění, prý vůči svobodnému projevu... dokonce, že prý tvrdé "y" je zbytečné... ( žádat dnes po někom, aby mluvil spisovně, je někdy marné ).

Českou korunu by novodobí demokraté už také nejraději spláchli do odpadu a nahradili problematickým eurem.

Česká historie? Soudného člověka dnes musí jímat hrůza, co se všude kolem děje, jak se przní dějiny. Prahu prý osvobodili vlasovci, maršála Koněva, držitele mnoha nejvyšších státních vyznamenání, od USA přes Velkou Británii i ČSR označí za zločince, ba co více, dnes jsem si přečetl, že Velká vlastenecká válka nebyla žádná Velká vlastenecká válka, ale sovětská armáda že bojovala za budoucí komunistické ovládnutí Evropy atd. Neznalost, manipulace a hloupost vládne. Kdyby těch dvacet miliónů mrtvých vojáků Rudé armády mnoha národů SSSR mohlo vstát z hrobu, tak by tyhle pisálky museli mlátit nejméně čepicemi. Školy učí národní historii povrchně ( když se dnes mladého člověka zeptáte, kdo že to byl třeba Jakub Arbes, klidně vám odpoví, že asi „nějakej zakladatel občanskýho fóra nebo něco podobnýho“). A na té vyšší úrovni se zase klaníme zemím, které nám historicky jednak nikdy nepomohly a jednak mají hodně temnou minulost, co by kolonizátoři loupící na africkém kontinentu (mimochodem, jen na okraj, vysvětlete mně, jak je možné, že nerostnými surovinami oplývající Afrika žije v tak děsivé chudobě? ...protože tzv. vyspělé země západní Evropy ji vyloupily - pěkně vzorově demokraticky... - koneckonců jako dnes u nás, byť metody nejsou na první pohled až tolik drastické... - evidentně to je dědičné).

Nabízí se tedy základní otázka: Kdo dnes jsme a kým budeme zítra? Teď se rozplýváme evropanstvím, ale jsme především Češi a jimi také zůstaneme.