Ivan Adamec popisoval složitě vzniklý kompromis s tou přílohou, ve které byly vyjmenované stavby, na které se měla aplikovat ta minulá novela. Ten zákon je platný, nebo ta novela byla platná, pokud se nepletu, jestli to bylo 18., ale určitě v srpnu 2018. Máme dva roky, to znamená, to už je období, za které se dá hodnotit, zda ta novela něčemu pomohla, nebo nepomohla. My to nevíme. My to nevíme, a znovu naslepo, a neříkám, že špatně, ale znova naslepo slibujeme veřejnosti, že tentokrát to vyjde a tentokrát to urychlíme. Já jsem očekával, že významní státní investoři pod taktovkou Ministerstva dopravy předloží písemný materiál nejen členům hospodářského výboru, ale všem členům Poslanecké sněmovny, ve kterém zhodnotí minimálně čtyři věci z té minulé novely, kde jsem byl spoluautor, spolupředkladatel a pro kterou jsme hlasovali takřka všichni v Poslanecké sněmovně. Možná se někdo zdržel, ale ta podpora byla opravdu široká. A zavedli jsme poměrně nové věci. Ne poměrně, úplně nové věci.
Nejdříve byla předběžná držba, z toho se udělalo mezitímní rozhodnutí. Kolikrát bylo uplatněno za ty dva roky? S jakým výsledkem? Urychlilo to, nebo neurychlilo? To není kritika toho institutu, ale my nevíme, jestli pomohl.
Pak jsme byli moc rádi, když Sněmovna přijala náš návrh, který byl průlomový ve stavebním řízení. To znamená fikce souhlasu, kterou už máme dva roky. My nevíme, kolikrát byla použita. Nemám žádný materiál, který by mi řekl - ano, to je dobrý institut, on se osvědčil, proto třeba můžeme debatovat o rozšíření do jiných oblastí. Nemáme tu statistiku. Proto říkám, že budeme rozhodovat naslepo. Anebo mohlo být zhodnocení, že nepomohl, ale neuškodil, anebo že uškodil, nebo že se vůbec nepoužívá. Já prostě nevím. A myslel jsem si, že po roce to zhodnotíme, dneska už to jsou skoro dva roky, a nevíme vůbec nic.
Třetí věc, kterou já bych předpokládal, že bychom k tomuto návrhu zákona měli dostat, a myslím, že by to ocenili předsedové hospodářského výboru, schválili jsme přílohu v roce 2018, od srpna je ten zákon platný. Tak není nic jednoduššího, než napsat, jak jsme se za ty dva roky pohnuli v těch akcích, které jsou v příloze, a kolikrát se případně pozitivně projevily ty nové instituty, které jsme do toho zákona zavedli. To znamená, mezi tím je rozhodnutí a především dikce souhlasu. Nebo zda se vůbec pohnula příprava. Ale už ten seznam rozšiřujeme a vedeme ohromný souboj, jestli tam přihodíme tohle nebo tohle. A kdo je náhodou proti, že se mají využívat tyto mimořádné prostředky, protože když si připomeneme debatu před dvěma lety, tak jsme se shodovali docela dobře, neříkám, že se všemi, zejména kolegové z levice měli benevolentnější přístup k tomuto nástroji, a my jsme říkali, že má být výjimečný a opravdu na významné stavby, kde to, že to je v zájmu státu, je vlastně bez diskusí. Ano, ta příloha je mnohem širší, než jsme tehdy předpokládali, protože pokud například v dopravní, nebo silniční infrastruktuře dáme 30 prioritních akcí nebo 40 nebo 50, tak nemáme žádnou prioritu, řekněme si to otevřeně. Když máte 50 priorit nebo 30 priorit, co je vlastně prioritní? Všechno a nic. Nemáme to vyhodnoceno, a opět dneska slibujeme, že se to výrazně urychlí. Možná ano, já to nechci zpochybňovat a nechci napadat jednotlivé části a komentovat jednotlivé pozměňující návrhy. A to je třetí věc, kterou jsme měli mít na stole při tom, kdy jsme ten návrh dostali z vlády.
A čtvrtá věc, kterou jsme mohli zhodnotit, my jsme vlastně zúžili počet stavebních úřadů, které tyto stavby mají posuzovat a rozhodovat o nich. Opět nemám žádnou informaci, jak se to projevilo například na kvalitě těch rozhodnutí, na počtu úspěšných odvolání, neúspěšná - to je jiná věc.
Zda to byl krok správným směrem, nebo ne a zda to nemáme ještě více zkoncentrovat. Ale to pak nemůžeme mít padesát priorit. Pokud by těch priorit bylo do pěti, do šesti, tak si myslím, že to má dělat jeden orgán v celém státě, jeden, a ne po těch krajích. Ale i to byl posun správným směrem a opět nevíme. Takže z těch čtyř základních věcí, které podle mě měly být přílohou nebo doplňujícím materiálem v novém návrhu zákona, jsme se nedozvěděli nic.
Paní ministryně Benešová, pokud se nepletu, předsedá Legislativní radě vlády. Když si přečtete stanovisko, tak my jsme fakt mimořádně hodná opozice. Tak strhaný materiál - což je oficiální stanovisko vlády - co znamená vládní aparát. Žádný opoziční politik do toho nevstupoval. Vláda to vyřešila politicky, já tomu rozumím, to se tak někdy stává, nijak proti tomu neprotestuji, beru na vědomí. Ale co to říkal o té kvalitě návrhu, když sami vládní úředníci a lidé, kteří pracují pro vládu, to opravdu nemilosrdně strhají od začátku do konce. A pokud se vám to nezdá, tak já si to klidně vytisknu a budu vám citovat ze stanoviska Legislativní rady vlády. A věřte, že nikdo z poslanců dneska nepoužije, alespoň předpokládám, tak ostrá slova na kvalitu tohoto návrhu.
Proč to vlastně říkám? My pravděpodobně ten návrh zákona podpoříme. Záleží podle toho, které pozměňovací návrhy získají podporu a které ne. Takže se rozhodneme na poslední chvíli. Ale pokud odhaduji, jak by to hlasování mohlo dopadnout, tak si myslím, že to spíše podpoříme, že ty věci, které vidíme my jako mimořádně problematické, nakonec neprojdou. Protože kdyby prošly, tak by nám znemožnily ten zákon podpořit.
A já bych byl velmi rád, pane ministře, aby se to neopakovalo, ta situace. Abychom třeba do 12 měsíců dostali vyhodnocení. Nebo i teďka zpětně abychom dostali vyhodnocení za ty první dva roky. Byl tam jiný ministr, a tak dále. Tomu všemu rozumím, neberte to jako osobní kritiku nebo osobní útok. Ale nemůžeme tak základní věci měnit naslepo v dobré víře.
Kdo z vás dá dneska hlavu na politický špalek, že se zrychlí příprava staveb o třetinu? My ne, to říkám rovnou. Bylo by to skvělé, kdyby to tak bylo, to nijak nezpochybňuji. Ale nevím, kde se bere ta politická proklamace, že to zrychlí přípravu a výstavbu o třetinu. Já si to vůbec nemyslím a budeme o infrastruktuře (?) určitě mluvit v úterý, když budeme projednávat novelu státního rozpočtu, kde budeme mluvit podrobněji. Protože dneska mluvíme o pravidlech, dneska nemluvíme o jednotlivých stavbách a o jednotlivých investicích.
Takže nedostatek vyhodnocení dopadů minulé novely je největším nedostatkem tohoto návrhu zákona, který by nás mohl utvrdit v tom, že jdeme správným směrem a můžeme ty nástroje zefektivnit, případně doplnit tak, ať toho kýženého cíle dosáhneme. To není typický politický dokument, o kterém svádíme opravdu politickou bitvu. Samozřejmě, někdo tady mluvil z předřečníků o tom, že tady spolu soupeří tři rezorty a že mají jiná stanoviska. Tak máme jenom dva ministry na těch třech rezortech. Tak předpokládám, že alespoň pan ministr Havlíček to zkoordinoval a MPO a doprava měly stejná stanoviska. Nevím, nejsem členem hospodářského výboru.
Pak je samozřejmě problém, když se řekne otevřeně, kritika směrem k paní ministryni Dostálové. I ta minulá novela i tato novela v zásadě supluje práci Ministerstva pro místní rozvoj. Řešíme speciální zákon, nemáme vyřešený obecný zákon. Já vím, že to není jednoduché, ale - my na to zapomínáme - sedm let máte ten rezort, nepřišli jste včera, nejste rok po volbách, sedm let má hnutí ANO Ministerstvo pro místní rozvoj. Sedm let má hnutí ANO rezort Ministerstva dopravy a sedm let má hnutí ANO rezort Ministerstva financí.
Já rozumím, že někdy je problém, když je koaliční ministr, že má třeba jiný politický názor a není to sladěné Byli jsme součástí koaličních vlád. Ale v tomto případě to neplatí. Jedno politické hnutí má sedm let v gesci všechny klíčové rezorty, které jsou potřeba pro změnu pravidel, která by pomohla urychlení dopravní infrastruktury. Pak se občas udělá personální výměna, jako by se zapomnělo, přichází nový člověk a říká - teď už to bude, teď jsme to napsali my a teď už to posype. A pak vždycky, když někdo z představitelů vlády přijede do rezortu nebo do krajů, tak řekne - hm to nebude 2023, ale slibuji, bude to 2025. Pak se vymění ministr, zas tam přijede nový ministr a říká - hm, děláme, co můžeme, makáme. Nebude to 2025, bude to 2027.
Jako to, že nemáme do dneška D35, po těch sedmi letech, je fakt dopravní problém celé České republiky. Protože bychom mohli ulehčit D1. Já jsem tedy zahajoval první úsek D1 hluboko před mnoha lety. Kdyby platilo, co mi tehdy říkali představitelé ŘSD, pane ministře, tak už letos nebyla jediná uzávěrka, už letos by nebyla a bylo by všechno hotové. A počítejte se mnou - 2013, 14, 15, 16, 17 - to je pět - 18, 19, 20. Osm stavebních sezón, prioritně opravujeme 160 kilometrů D1. A letos to neskončí. Tak jich bude devět nebo deset. To je tempo, co?
A ty pozemky jsou přitom státní. Tam není žádný problém, že bychom něco vykupovali, připravovali, jenom to tak trošku rozšiřujeme. Devět nebo deset let 160 kilometrů. Nicméně marketing vítězí, když se povede těch osm kilometrů opravit, tak to pak vláda hlásí jako novou dálnici. A když NKÚ napíše, že postavil ministr Ťok čtyři kilometry, tak to není pravda. Ještě jsem opravil tři kilometry D1, nebo čtyři. A to už je o 100 % víc, než tvrdí NKÚ a to je velká chyba o 100 % být vedle.
Ale abych to vrátil do seriózní debat. Já bych chtěl, aby se k tomu vyjádřil pan zpravodaj, který byl lídrem té minulé změny. Tehdy jsme se ubezpečovali, pane zpravodaji prostřednictvím pana předsedajícího, že budeme požadovat po těch státních investorech průběžné vyhodnocování. Já nemám žádný dokument. Tak lépe pozdě, než později, tak já bych poprosil pana ministra, aby zadal těm největším investorským organizacím, aby nám zhodnotily ty dva roky, jak využily mezitimní rozhodnutí, jak využily fikci souhlasu, jakou mají zkušenost s těmi stavebními úřady, které dostaly na starost ty infrastrukturní stavby, které jsou v příloze číslo jedna. Pane zpravodaji, je to příloha číslo jedna? Abych vypadal, že to čtu podrobně. Takže v příloze číslo jedna pro ty, kteří si to nečetli. Tak tam je seznam těch staveb.
A to by mělo být debatou. A bylo by možná dobře, kdyby to dostali k dispozici už kolegové v Senátu. Že Senát to bude bezesporu posuzovat a myslím, že i hladkému projednání v horní komoře by pomohlo, kdyby ten seznam, alespoň v té základní struktuře, kolikrát, na kterých stavbách, zda to je výhodné nebo nevýhodné nebo neutrální.
Polská cesta, revoluční, nerevoluční. No, to nejvíc revoluční, které jsme navrhli, fikce souhlasu jako obecné pravidlo. Když jsem četl stanoviska ministerstev, tak jsme fakt vyděsili ty úředníky, ale úplně všechny. A když si to přeložíme do obyčejné češtiny pro občany a pro daňové poplatníky. Tak naši úředníci - a já říkám naše, teď nemyslím vládní - naši úředníci říkají. No, to nemyslíte vážně. My máme dodržovat základní lhůty? Vy jste se úplně zbláznili. To není možné, zhroutí se stát. Ale ti samí úředníci říkají. Den zpoždění, jeden den, poslal jsi pozdě kontrolní hlášení, daňové přiznání, platíš. To je přece jasné, daňový poplatníku, milý občane. Termín je v zákoně, přes to nejede vlak.
když řekneme, že to samé jednoduché pravidlo - už to, že to musíme navrhovat do zákona, to je přece absurdní. A přečtěte si stanoviska všech ministerstev k tomu návrhu, že by platila fikce souhlasu. My jsme přece nenavrhovali, jestli to má být 30 dnů, 60, 90 nebo 120. A jsme připraveni o té délce debatovat. Ale jestli někdo nemusí dodržovat zákonné termíny v České republice, tak je to bohužel stát. Bez sankcí, bez problémů. A když to chcete změnit, tak ti úředníci píšou - katastrofa, konec České republiky.
Tak si představme, kdyby takhle zareagovali naši občané a naši daňoví poplatníci. To by byl konec státní správy.
Děkuji.