Česká společnost se v roce 2013 rozhodla pro cestu na jih, která vůbec romanticky neskončí. Jedná se totiž o cestu ekonomickou. Po nezodpovědném projídání ekonomického růstu a vyrabování rezerv státu z jeho firem, Českou republiku nastupující recese koncem minulého roku, umocněnou čínským virusem letos na jaře, zastihl zcela nepřipravenou. Éra mávání grafy s tím, jak hlavně Kalousek zadlužil zemi, skončíla. Jestliže v grafu s ministrem financí Kalouskem v letech hypotéční a následné dluhové krize sloupec výrazně trčel nad roky před krizemi, nyní se Schillerové dluhový fičák v rozumném měřítku na dotyčný list papíru nevejde.
Ani se Babišovi a Schillerové nedivím, že zatím veřejně nepředstavili žádný projekt, jak Česká republika dluhovou krizi zvládne. Pokud tedy vláda, jak slibuje (ale jakou cenu a platnost mají její sliby?), udrží letošní deficit na 500 miliardách, bude čistý státní dluh k 1.1. 2021 - 2. 140. 200 000 000 korun českých (pro voliče ANO, líp už bylo - 2 bilióny 140 miliard 200 miliónů korun českých). A kdo ví jestli? I při velmi tvrdých škrtech, můžeme počítat s deficitem na příští rok kolem 300 miliard korun (bude rok volební). Takže na sklonku volebního období vlády "netradičního hnutí" bude státní sekyra někde kolem 2.5 biliónu korun. Otázkou je, co bude dělat trh s dluhopisy, co udělá s ratingem státu dluhový fičák a současná zranitelná struktura české ekonomiky. Do toho vedle nových emisí státních dluhopisů budou končit i velké sumy stávajících dluhových instrumentů. Tudíž nezbude, než je refinancovat. To se týká (podle stavu k 31. dubnu letošního roku) v roce 2020 splatnosti instrumentů za 129 miliard korun, v roce 2021 293 miliard, v roce 2022 203 miliard, v roce 2023 201 miliardy, 2024 87 miliard (a potom už dál zase např. 227 miliard). Takže reemisní pětiletka jako vyšitá.
Těžko lze v tuto chvíli odhadovat, jak vzrostou celkové náklady na obsluhu státního dluhu. Rozhodně někam do oblasti úrokových výdajů kolem 80 miliard vzrostou výdaje na dluh, a k tomu další desítka či dvacítka miliard dalších nákladů. Možná to bude o něco lepší, ale možná i o dost horší. Nechuť provést jakoukoli liberalizaci malého a středního podnikání, kroky k posílení možností pro střední třídu, nechuť omezit státní byrokracii, neschopnost uvolnit pravidla pro stavění, investování, svobodný rozvoj inovací, ... povede k jedinému - nárůstu zdanění příjmů lidí, zdanění majetku, ke ztrátě kupní síly penzistů a dalším záporným efektům. Kde jinde se totiž neschopná vláda bude hojit? A když tenhle ekonomický armagedon zdědí jiní politici, nebude je čekat nic dobrého a snadného. I razantní reformy budou mít dost dlouhou dobu na ekonomickou odezvu. Rozes*** stát, investici a cokoli je vcelku snadné. Dávat to dohromady vyžaduje násobný čas.
Odpovědné řešení existuje, ale bude bolet a lidé budou muset být trpěliví. Bohužel, naposledy byli trpěliví v první polovině devadesátých let. Potom už ve volbách stále posilovala netrpělivost a heslo "co je doma, to se počítá" a "ber kde ber". Tohle nastavení společnosti triumfovalo volbou po pádu Nečasovy vlády v roce 2013. Doba pohody v luxusu, slastného užívání a tance na Titaniku skončila, všichni už vědí, že jednotlivé lodní komory se po nárazu do recese a čínského virusu zatápějí a loď se začne brzo potápět celá.
