Rodina mi dala za pravdu. Zašel jsem na obecní úřad, se starostou vybral místo a uzavřel smlouvu. Ptám se kolik? 1700 Kč na 10 let. To jste z levného kraje, garáž pro moje auto na Vinohradech stojí 3 tisíce měsíčně. Sekretářky to rozesmálo. Zaplatil jsem a pak jsme si já, žena i obě dcery dali víkendovou brigádu. Místo bylo zarostlé křovisky. Po dvou dnech práce přišla odměna. Krásný velký žulový kříž u náhrobní zdi. Uklidnilo nás to. První krok na životní finále byl odpracován. (Literát Jirka Peňás mě dokonce veřejně pochválil, že myslím na budoucnost opravdu důkladně…)
Nedávno mě žena urgovala, ať se tam zajedu podívat. Že by bylo dobré to zkontrolovat, možná i vylepšit. Teď v létě je víc času. Přijdu na místo a zírám. Hrob je nově upravený. Od března v něm leží Zdeněk Chládek. Neznám ho, ale úplně mě to dorazilo. Přestože byla neděle, volám rozrušený starostovi na mobil. Ten říká, že to není možné. Pak volá v pondělí už z úřadu znovu. Nezlobte se, stala se chyba. Nabízí náhradu někde vedle…
Teď nevím. Sbírám energii pustit se do toho znovu. Ale co důvěra? Fakt to vypadá, že v téhle zemi se nelze spolehnout vůbec na nic…