...lidé jedni ze strachu, druzí ze zlosti demonstrují, ale ať už je stávající epidemie umělá či v přírodě vzniklá, v daném kontextu to hraje dost zásadní roli, neboť tak či onak přikrývá stovky dalších problémů, které vyžadují urychlené řešení. Navíc, a právě o tom se teď chci zmínit, se pod pláštěm koronaviru evidentně dějí věci, které nemají daleko k celosvětové katastrofě s fatálními následky. Německý deník Bild totiž nedávno informoval o tajném cvičení bojových akcí s použitím jaderných zbraní (prý bez munice) na letecké základně Nörvenich v Severním Porýní - Vestfálsku pod názvem PEVNÉ POLEDNE. Do cvičení se zapojilo německé letectvo a letectvo spojenců z NATO (belgické, italské a holandské letouny). Hlavním cílem mělo být procvičení obrany Německa s použitím jaderných bomb a zapojení bombardérů, které mohou nést právě takové zbraně a jak tvrdí odborníci, také nácvik bezpečné přepravy amerických jaderných zbraní z pozemních úložišť na letadla a jejich instalace. Zmíněné území v Severním Porýní-Vestfálsku má totiž podle deníku být alternativním místem pro uložení amerických vodíkových bomb typu B61, které se nyní nachází v Büchelu. Americké šílenství je samozřejmě kryto neustálým strašením lidí z důsledku epidemie COVID-19. Záměr je jednoznačný, odpoutat pozornost obyvatel EU od připravování jaderného útoku na Rusko. Cituji komentář: Vojenští experti tvrdí, že USA se obávají možných následků kvůli odstoupení od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Samotná smlouva byla podepsána prezidentem Reaganem a generálním tajemníkem ÚV KSSS Gorbačovem v prosinci 1987. V roce 2018 prezident Trump oznámil, že Spojené státy od smlouvy odstoupí, údajně kvůli porušování závazků ze strany Ruska, konkrétně se jednalo o vývoj a rozmístění raketového systému 9M729. Ministr zahraničí Spojených států Mike Pompeo 1. února 2019 ohlásil, že k následujícímu dni země přestává být smlouvou vázána a zároveň spouští půlroční výpovědní lhůtu. The Bulletin of the Atomic Scientists ve své zprávě z února 2019, která vychází z veřejně dostupných dokumentů, uvádí, že smlouvu patrně porušovaly Spojené státy i Rusko. Americký odborník na jadernou problematiku Theodore Postol se také domnívá, že smlouvu porušovaly obě strany.
Obě mocnosti se v dokumentu zavázaly ke zničení balistických raket a střel s plochou dráhou letu určených k vypuštění ze země s doletem od 500 do 5 500 kilometrů. Spolu s nimi měla být zlikvidována rovněž odpalovací zařízení a související infrastruktura. Smluvní strany se zavázaly i k umožnění vzájemných kontrol naplňování dojednaných podmínek. INF byla následně 27. května schválena americkým Senátem a oběma signatáři definitivně ratifikována 1. června 1988. Po rozpadu Sovětského svazu přešly závazky vyplývající ze smlouvy na Rusko.