Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členky, členové vlády, já bych chtěl především také poděkovat za to, že tento bod byl zařazen. Chtěl bych poděkovat za vystoupení panu ministrovi Prymulovi. Samozřejmě spolu s ostatními sdílíme i ten smutek, že tu naši diskusi nemůže sledovat a některé naše otázky, které směřují především na něj v této době, nemůže osobně zodpovědět, nicméně chápu, že jeho pracovní vytížení je v této době enormní a doufám, že se k odpovědím na naše otázky dostaneme v brzké době.
My si skutečně musíme uvědomit - a musíme si to uvědomit všichni, že jsme v nebývalé krizi, nesmíme si to zastírat a musíme tu skutečnost jako zodpovědní politici nahlas říkat. Já se tentokrát vyvaruji kopání do vlády, protože to skutečně nemá v této chvíli žádný, ale vůbec žádný smysl. Já naopak podporuji od začátku této schůze, abychom se na této schůzi tento týden věnovali jedině a pouze materiálům, které souvisejí s řešením covidové krize, abychom naopak jako poslanci, ministři, ukázali občanům v České republice, že chápeme, v jaké situaci se reálně nachází, v jaké situaci se nachází naši podnikatelé, v jaké situaci se nacházejí zaměstnanci, v jaké situaci se nacházejí rodiče, rodičovská veřejnost, kteří musí pečovat o své nezletilé děti doma. Ale hlavně to, že si uvědomujeme, v jaké situaci se nacházejí v České republice zdravotníci. My máme ten vrchol krize před sebou, ta čísla, která máme, to je pohled do toho zpětného zrcátka. Dojde jistě k eskalaci celé krize a atmosféra v nemocnicích je velmi nervózní. Personál se na to připravuje už teď na pokraji svých psychických a mnohdy i fyzických sil. Čekají nás týdny, které Česká republika ve své novodobé historii nezažila, a naší povinností je, abychom se jako politici a poslanci v této době opravdu zabývali jen a výhradně pomocí těmto lidem, připravili pro ně maximálně možné, maximálně dobré podmínky k tomu, aby svoji práci byli schopni v této chvíli vykonávat. Proto apeluji na všechny kolegyně a kolegy, nedávejme na program této schůze jiné body, než ty, které se skutečně týkají řešení covidové krize. Ukažme tentokrát, prosím, že budeme schopni táhnout za ten pomyslný jeden provaz, o kterém několikrát pan premiér hovořil, ovšem nikdy se nám to úplně nevedlo, protože ve chvíli, kdy máme táhnout za jeden provaz, tak spolu musíme sdílet jednotný cíl. A tím jednotným cílem je určitě to, aby se nám podařilo porazit tuto epidemii, tuto vlnu pandemie, tu druhou vlnu, která prostě přišla, i když jsme si všichni přáli, aby nepřišla. Abychom ovšem táhli za jeden provaz, nestačí jeden cíl, ale musíme mít všichni k dispozici ty samé informace.
Musíme být schopni sdílet data, musíme být schopni si upřímně sdělovat, co nás v těch dalších dnech čeká. Musíme být schopni spolu velmi otevřeně komunikovat, a to mnohem otevřeněji než tomu bylo v těch minulých měsících. Nesmíme se překvapovat a musíme ty otevřené informace a otevřená data poskytovat i lidem. My musíme našim občanům jednoznačně říci, k jakým číslům se vztahuje například onen stále v médiích skloňovaný lockdown, kdy přijde. To jsem malinko očekával, že by dnes mohlo zaznít i v proslovu pana ministra zdravotnictví, abychom nebyli za dva, za tři dny překvapeni, co jsou ta čísla, která znamenají, že se zavře ekonomika, protože ono k tomu pozvolnému, přirozenému zpomalování ekonomiky samozřejmě už dochází nyní, ale co znamená to definitivní zavření. A samozřejmě je dobré tu jistotu i těch nepříjemných kroků pouštět do veřejného prostoru, aby se tomu podnikatelé mohli přizpůsobit, aby věděli, co je v těch příštích dnech čeká a abychom byli schopni nějakým způsobem modelovat ten další vývoj.
Potřebujeme i to, aby vláda, i vláda samotná působila jako tým, jako celek, aby jednotliví ministři ustoupili od vzájemného osočování, aby působili jako ten celek, který tuto zemi v krizi je schopen vést. Je každopádně potřeba, abychom teď nehráli na PR jednotlivých politických stran, jednotlivých ministrů, kdo to zvládá lépe a kdo to zvládá hůře, protože i ve chvíli, kdy máme pocit, že ti hasiči, kteří k tomu požáru přijeli, nepatří zrovna k těm nejschopnějším, tak nevoláme narychlo další jednotku, ale snažíme se jim nějakým způsobem pomoci. A to je, myslím, velký signál pro vládu jako takovou. Opozice nejsou v této chvíli nepřátelé, ale jsou to lidé, kteří chtějí také přiložit ruku k dílu a například jim pomoci i v práci krizového štábu, pomoci vládě v tom, že i my máme své odborníky.
Co je ovšem nutné, je i komunikace k lidem a požádat je o to, aby dodržovali vládní opatření, aby skutečně v této chvíli byli zodpovědní a k těm třem základním předpokladům, ruce, rozestupy a roušky, přidali ještě to čtvrté, a to je zdravý rozum. Aby neohrožovali své blízké nezodpovědným chováním, protože svoboda jednotlivce končí tam, kde ohrožuje svobodu druhého člověka. A to je docela příhodný příměr pro pandemii a epidemii, protože ve chvíli, kdy my si myslíme, že jsme těmi svobodomyslnými, kteří nemusí nosit roušky, nedodržovat opatření, tak tím se už ale přímo dotýkáme práv toho druhého. Tím se přímo dotýkáme toho, že my můžeme být zdrojem nebezpečí pro druhého člověka. Je to jiná situace než obvyklý stav. A tam skutečně už končí naše svoboda jako jednotlivce, tam končí naše svobodné rozhodnutí, protože ono opravdu končí v momentu, kdy můžeme ohrozit své blízké, ale můžeme ohrozit i ostatní lidi.
Já bych chtěl veřejnost velmi poprosit o to, abychom teď byli soudržní, abychom zvládli tuto situaci i podruhé, abychom příčiny toho, proč jsme se ocitli z toho premianta na úplném chvostu v Evropě, jsme neřešili teď, protože na to není místo. Prostě teď není čas na to, abychom sami sebe a naši energii stravovali tím, že budeme hledat viníky. Ten čas přijde. Ten čas určitě přijde a určitě viníci k zodpovědnosti budou dovedeni. Ale není na to čas ve chvíli, kdy tato krize vrcholí. Chtěl bych moc poprosit všechny lidi, aby byli zodpovědní i kvůli tomu, aby ulehčili práci zdravotníkům. Každá nezodpovědnost, každé lehkovážné chování vede k tomu, že ztěžujeme život těm, kteří zachraňují životy, jsou nervózní, jsou unavení a v této chvíli se ocitají v situaci, která skutečně pro ně může být velmi dramatická.
Zároveň mi dovolte poděkovat všem dobrovolníkům, kteří pomáhají s trasováním. Dovolte mi poděkovat všem zdravotníkům, policistům, hasičům, ale i pracovníkům hygienických stanic, kteří prostě tu krizi vnímají samozřejmě jinak než my. My ji vnímáme přes osobní příběhy našich blízkých, ale nevidíme, jak ta situace v té pomyslné první linii už v této chvíli vypadá, a možná si nikdo z nás neumí představit, jak bude vypadat během dalších čtrnácti dnů. Samozřejmě máme i my otázky na vládu a čekali jsme, že budou dnes zodpovězeny, a to, jak jsou zajištěny kapacity zdravotnického personálu, jakým způsobem je zajištěna péče o děti zdravotníků tak, aby mohly být kapacity našeho zdravotnického personálu co největší, jakým způsobem v současné době funguje slibovaný dispečink, který má mapovat naplněnost jednotlivých nemocnic v České republice a být případně schopen operativně zareagovat. K jakým číslům se vztahuje onen pomyslný lockdown, jak jsou zajištěny prostory následné péče, to znamená, prostory, kam můžeme v této chvíli přemístit neakutní pacienty. Kdo vlastně v současné době je tím, kdo vytváří prediktivní modely. Kdo je modeluje? Je to ÚZIS jako oficiální pracoviště, anebo je to tým Pavla Řeháka, toho záhadného muže s excelovou tabulkou, který se na jaře objevil v pracovně pana ministra vnitra a spustil tím proces přesvědčování kompetentních úředníků, ministrů i samotného premiéra? Jsou tato data k dispozici a můžeme je mít k dispozici i my i s tím, aby bylo deklarováno jasné autorství? Řídí se vláda České republiky strategií, která byla vypracována už na konci měsíce května právě týmem Pavla Řeháka, kde se mapovalo jasných 32 kroků k tomu, abychom byli schopni zvládnout druhou vlnu pandemie? Jiná otázka je, proč se tím vláda neřídila už v červnu a v létě. Jiná otázka je, proč jsme promarnili léto, nesešla se ústřední epidemiologická komise, ale to už jsou prostě otázky toho, jak jsme se v té krizi ocitli a ty, jak jsem řekl, dnes důležité nejsou.
Já bych ještě poprosil o jednu konkrétní věc, která vychází z našeho konkrétního návrhu, a to je pomoc té nejpostiženější skupině, která v naší společnosti teď je, jsou to samoživitelky a samoživitelé. My jako klub Starostů a nezávislých jsme vypracovali návrh zákona, který by i jim v této tíživé situaci pomohl. Vláda k němu bohužel dala negativní stanovisko. Mohla k tomu mít nějaké své důvody. Pan vicepremiér Hamáček mi jasně přislíbil, že i vláda přijde s řešením pro tuto velmi ohroženou skupinu, která se ocitá na hraně existenční nouze. Proto velmi žádám, aby vláda, kdy slib padl ústy pana vicepremiéra Hamáčka, tento slib dodržela a pokud možno ještě na této schůzi věnovala pozornost i této velmi ohrožené skupině našich obyvatel.
Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří dodržují vládní opatření. Chtěl bych moc požádat vládu, aby rovněž bojovala s dezinformacemi, aby bojovala s lehkovážností, protože té je v současné době virtuální prostor plný a ty hlasy přestávají zaznívat až ve chvíli, kdy se ta těžká situace týká někoho z těch, kteří do té doby lehkovážní byli. Ta situace není jednoduchá a ta pandemická matematika má svoji vlastní logiku. A i když nám se z toho běžného života zdá, že se nic zásadního neděje, tak se zeptejte kohokoli v našich zdravotnických zařízeních a ti vám řeknou, že se něco zásadního opravdu děje. Je irelevantní diskuse, zda lidé umírají na covid nebo s covidem. Ti lidé, i když měli nějakou jinou přidruženou nemoc, tady mohli ještě nějaká léta s námi být. A je škoda každého lidského života a je potřeba si uvědomit, že ty lidské životy jsme teď schopni ochránit právě tím, že se budeme chovat zodpovědně. Děkuji za pozornost.
