já budu stručný. Já jsem pozorně poslouchal tu rozpravu a vyvodil jsem pro sebe jeden závěr, že jsem na jaře v první vlně usiloval, abychom nouzový stav zásadně neprodlužovali nebo prodlužovali o nezbytně nutné dny, tak mé poučení z první vlny je to, že když se začalo rozvolňovat a skončil nouzový stav, tak jsme se uspokojili a to ložisko té nákazy pandemie COVID-19 vlastně nevyhaslo v České republice. Vzpomeňte si vy, kteří nechcete mít krátkou paměť, na to, že se koncem srpna, začátkem září říkalo, jestli to je už ta druhá vlna, nebo jestli to je ještě doběh té vlny první. To se tady reálně diskutovalo, já bych našel ty odkazy v jednotlivých médiích a přitom jsme věděli, když jsme se o tom bavili v dubnu letošního roku, že důležité je, jestli to ložisko vyhasne a jestli tedy jsme samotnou pandemii zvládli. No, nezvládli. Ukázalo se, že ložisko nevyhaslo a že je velmi důležité, abychom se s tím problémem, který tady máme, vypořádali jiným způsobem než jsem to učinili v té vlně první a připustili, že se tady vesele oslavovalo na Karlově mostě a v podstatě jsme si všichni blahopřáli k tomu, jak je to výborné, jenom někteří, kteří tomu opravdu rozuměli, varovali, že ta předčasná radost se nám může výrazně vymstít.

Proč to všechno říkám? Protože vnímám to, že v té současné situaci se musíme rozhodnout pro to, jestli budeme rozvolňovat rychle, jestli ukončíme nouzový stav, a tedy i některá opatření, která nemohou být vyhlášena jindy než za nouzového stavu, tak, abychom měli ten nový nárůst v té druhé vlně přímo o Vánocích. A já si říkám, že bych přál všem občanům České republiky opravdu klidné Vánoce, přál bych je zejména zdravotníkům, hasičům, policistům, přál bych je těm, kteří nemohou s tou prací přestat nikdy, a jsou v trvalých provozech. A to mě vede k tomu, že jsem více nakloněn tomu, že se nebudu hádat o jeden nebo o dva dny nebo o týden a budu prosazovat, protože poslanecký klub KSČM, jak jste slyšeli ve vystoupení zástupce našeho klubu, ještě nedospěl k závěru. A čekali jsme na vysvětlení pana ministra Blatného, čekali jsme na ty jednotlivé důvody, které tady jsou pro prodloužení toho mimořádného stavu.

A ještě jedna věc mě k tomu vede, k tomu, že se tentokrát nechci hádat o dny, a to je ta nevraživost, která tady v té společnosti vládne k tomu, jak se máme chovat. Já jsem měl to štěstí, že jsem hovořil s některými svými kolegy z Rakouska, z Německa a ze Slovenska - z Polska jsem s nikým nemluvil, tak to nemohu jmenovat - a pokud jde o tyto tři státy, tak vnímám ta opatření, která jsou přijímána v našem okolí - a my jsme tím přímo ovlivněni, my jsme nikdy neměli na jihu Čech, i když nejsme v nejhorší situaci, tak náročné podmínky jako jsou tam teď a přitom jsme byli zasaženi těmi pendlery a já jsem na to tady upozorňoval na jaře, že to je jeden z největších problémů toho trasování, toho přenosu té nákazy, protože kromě zdroje a toho přenosu potom tady je ta společnost, která to buď přímá, nebo nepřijímá, a my jsme zatím příliš citlivou společností, než abychom si řekli, že jsme už za tím vrcholem a že to půjde ke snižování.

Já za ta slova panu ministrovi Blatnému děkuji, ale mám obavu, abychom se tou větou neuspokojili a opět neudělali nějaký krok, který bude předčasný, a pak si to tady vyčítali. Musím říct, že jsem velmi kritický k některým opatřením, a nakonec to tady kolega Zdeněk Ondráček řekl, těch pět nejzákladnějších věcí, které chceme vysvětlit, zčásti to pan ministr Blatný vysvětlil, myslím, velmi logicky. A já si nemyslím, že máme utrácet náš čas diskusí nad tím prodloužením nebo neprodloužením nouzového stavu a možná bychom měli přijímat zákony, které nám tady leží, a ten čas, který věnujeme tomuto bodu, nevěnovat (se) mu za týden nebo za čtrnáct dní znovu, i když probíhá schůze, bude probíhat schůze Poslanecké sněmovny od 2. prosince a můžeme kdykoliv toto téma zvednout. Ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že ten čas můžeme využít mnohem efektivněji, například k přijetí zákonů, které potřebujeme pro občany České republiky více. Proto já osobně - a teď to není stanovisko poslaneckého klubu - budu prosazovat, aby ten čas buď byl kompletní, těch 30 dnů, anebo zkrácen co nejméně, protože jsem přesvědčen, že než vést tuto diskusi, je důležité přispět k tomu, abychom lépe vysvětlovali všichni společně občanům České republiky, proč je to které opatření nutné, proč není dobré, abychom byli na chvostu těch, kteří nezvládají pandemii a že bychom chtěli být znovu těmi nejlepšími, kteří zvládli tak jako jsme zvládli první vlnu a ten její konec se nám nepodařil.

Já jsem přesvědčen o tom, že více důvěry mezi námi, méně útoků jeden na druhého, méně útoků na ta opatření je možná řešení, které od nás lidé očekávají více než tu slovní při o jednotlivá slůvka a kroky, které tady činí, protože už to není věcí vlády, na jak dlouho prodlouží nouzový stav, už je to věcí nás všech, kteří tady sedíme, je to věcí Poslanecké sněmovny, vláda tak nemůže učinit bez našeho souhlasu, to prodloužení, a jsme za to odpovědní my všichni.

A věřte mi nebo ne, já opravdu nechci být odpovědný za žádný předčasně ukončený život z důvodu pandemie nebo v souvislosti s ní.

Děkuji vám.