Ministři zahraničí zemí EU se v pondělí dohodli na nových a doposud nejtvrdších hospodářských sankcích proti běloruskému režimu. Dosavadní sankční seznam tak doplní nejen 78 činitelů a 8 subjektů, ale sankce se poprvé zaměří i na několik konkrétních odvětví běloruské ekonomiky, což citelně ekonomicky zasáhne autoritářský režim Alexandra Lukašenka. 

Sankce přijaté v reakci na poslední vývoj včetně únosu letadla společnosti Ryanair by se měly dotknout především bankovnictví, produkce ropy a plynu či zbrojního průmyslu. Omezení se má týkat rovněž uhličitanu draselného neboli potaše, který se používá v průmyslu či k výrobě hnojiv. Bělorusko je totiž třetím největším světovým vývozcem hnojiva (18.2 %). Vzhledem k tíživé situaci Běloruska v přístupu k devizám může jít o poměrně citelný krok.

Cílem těchto sankcí je vyvinout tlak na běloruský režim, aby zanechal represí vůči svým občanům a opozici a zahájil inkluzivní národní dialog s širší společností. Proto jsem rád, že k této dohodě došlo a EU tak vysílá Lukašenkovo režimu jasný signál, že autoritářské tendence a násilí jsou naprosto nepřípustné. Jak sem již několikrát psal, aby tyto sankce byly co nejefektivnější je zároveň důležité, aby k podobným sankcím přistoupily i další západní země.

Vzhledem k ekonomické a politické situaci země, a jejímu těsnému vztahu k Rusku, může president Putin rozhodnout, že důsledky sankcí bude Bělorusku kompenzovat. Ovšem je zřejmé, že v Kremlu nepanuje nadšení ohledně toho, co se v Bělorusku děje. Stále ale bohužel platí, že jeden z klíčů, možná i ten největší, k řešení neúnosné situace, kterou režim "posledního evropského diktátora" Lukašenka způsobil, drží Kreml. Ale to vůbec neznamená, že nástroje, které máme, nebude využívat. A proto postup Rady vítám.