Možná to zní samozřejmě, ale cílem strategie pro snížení emisí skleníkových plynů je ... snížení emisí skleníkových plynů (tedy zejména CO2).
Důsledky tohoto jasného tvrzení jsou pro leckoho neblahé. Musíme udělat pečlivou revizi toho, co dnes za snižování emisí považujeme, a posoudit, zda to opravdu tak funguje.
Třeba biopaliva první generace nedávají smysl, a již dlouho se o tom ví. Bohužel, lobbysty motivovaná část politiků se snaží tento lukrativní business pro část podnikatelů uchránit nejdéle, jak to jde. Výsledkem jsou náklady (ekonomické) a škody na klimatu i životním prostředí. Ale to není nic nového.
Bohužel, ani třeba pálení biomasy s cílem vyrábět elektřinu nebo teplo často nefunguje. A nejen tehdy, když "palivo" cestuje vzdálenost dlouhou stovky či dokonce tisíce kilometrů. Ale stále více se hovoří o tom, jak obrovské jsou škody z "průmyslové" metody sázení lesů (na pálení), a jejich "sklízení" metodou holosečí. Nefunguje to ani klimaticky, a působí to obrovské škody na biodiverzitě. Je to neopravitelná chyba (stejně jako u řepky), kterou žádná změna technologie či podobné zlepšení nespraví.
Obrana businessu, který bohužel tento obchodní model, zejména v některých zemí silně rozvinul, je neméně silná jako pěstitelů a zpracovatelů řepky. Ale aktivity, které se jako klimaticky pozitivní jen tváří, ale fakticky takto nefungují, nám k nutnému snížení emisí opravdu nepomohou.
Čím dříve budeme umět rozlišovat, co fakt pomáhá a co se jen tak tváří, tím úspěšněji, s nižšími náklady a vyššími výnosy, dokážeme emise snižovat.
