V souvislosti s aktuální snahou sněmovní komise pro kontrolu BIS prověřit okolnosti vzniku a také úniku skandálních telefonátů mezi Bémem a Janouškem vznikla přirozeně potřeba vyslechnout tehdejšího premiéra Topolánka, stejně jako současného premiéra Nečase. BIS má být totiž úkolována vládou a premiér musí být tajnou službou informován o všech závažných zjištěních. Premiér nese ze zákona zodpovědnost za koordinaci zpravodajských služeb.
Současná aféra kolem odposlechů, které podle expertů pravděpodobně vznikly v dílně BIS, vrhá stín na věrohodnost celé tajné služby a nepřímo také vlády.
Tím, že Mirek Topolánek lakonicky odmítl účast na jednání sněmovní komise, projevil neskutečnou aroganci. Bývalý premiér označil komisi z řad demokraticky zvolených poslanců českého parlamentu za nedůvěryhodný a nereprezentativní orgán. Prý má strach, že by mohly informace z komise uniknout například přes Karla Randáka k Nadačnímu fondu proti korupci.
Proč se takto bývalý premiér chová? Topolánek klidně do médií prohlašuje, že nejen o nestandardním Janouškově vlivu na Béma věděl, dokonce bezelstně dodal, že se do pražské politiky nechtěl plést výměnou za to, že Bém se oplátkou nebude plést do jeho celostátního hájemství. Tyto výroky hovoří samy za sebe: dokazují, jak si Topolánek představuje parcelování veřejné moci podle sfér vlivu. Nyní se sice hojně propírá nezdravé spojenectví pánů Béma a Janouška v Praze, ale veřejnost by neměla zapomenout ani na Topolánkovo důvěrné přátelství k záhadně zbohatlému lobbistovi Dalíkovi.
Sněmovní komise bohužel nemá žádné páky, jak donutit Topolánka ke spolupráci. Pokud by byl Topolánek skutečně „chlap s gulama“, postavil by se vůči své zákonné zodpovědnosti plynoucí z jeho někdejší funkce čelem. Topolánek takto svým typicky buranským způsobem vlastně posílá k šípku celou českou veřejnost.
