Nechci hodnotit samotné výsledky, to nechám na odbornících, nicméně si dovolím z mého pohledu připomenout tři vítěze a tři poražené. Nejlepšího výsledku oproti roku 2017 dosáhlo STAN, kdy v rámci PirStanu vykroužkovali Piráty. Ty se staly, alespoň v přepočtu na mandáty velkým poraženým, jelikož ztratili 18 poslanců. Výrazně si polepšila KDU-ČSL, a to zejména s pomocí moravských krajů. Příkladem může být Zlínský kraj, kde ze 4 mandátů koalice SPOLU získali Lidovci 3 mandáty. A také TOP 09 si vylepšila počet poslanců o 100%. Oběma těmto stranám koaliční spolupráce s ODS výrazně pomohla.
A pak je tady levice, která se dokonce po 30 letech nedostala do poslanecké sněmovny. Nejstarší politická strana ČSSD získala toliko 4,65%, což je nejhorší volební výsledek od roku 1992. Ještě horšího výsledku dosáhla KSČM (3,60%). Obě tyto strany doplatily na spolupráci s nevyzpytatelnou a populisticky založenou catch-all party s miliardářem včele.
Snad největším problémem pro budoucí vládu může být propad milionu hlasů voličů, kteří v současné politické konstelaci nebudou mít své zastoupení. Početní většina dnes 108 hlasů pro SPOLU a PirStan však ještě nemusí znamenat politickou, ekonomickou a vůbec ne společenskou stabilitu naší země. A to i proto, že nejsilnějším poslaneckým klubem je, a to i přes volební prohru, ANO 2011 se 72 mandáty. Mimochodem pozitivním faktorem letošních voleb je nejen vysoká volební účast 65,43%, ale i zastoupení žen dosahující 25% mandátů.
Ano, podle mne existují tři hlavní vítězové a tři hlavní poražení, i když z politologického hlediska je těch vítězů a zejména těch poražených více. Pouze čas a reálná činnost nové vlády ukáží, zda nakonec tím hlavním poraženým nebudou samotní občané České republiky. Ale jak to v demokratických volbách chodí, voliči karty rozdali a jsou v očekávání dnů příštích.
