Jako první zvedla pomyslnou rukavici stále ještě ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou česká pravice častuje nelichotivou přezdívkou Venezuela. Přitom málokdo z nich je odborníkem na zahraniční politiku Latinské Ameriky a spíše lokajsky papouškují americké dlouhodobě zájmy v této oblasti. Přitom bylo venezuelským národním zájmem využívat zisky ze svých přírodních zdrojů pro občany své země. Mimochodem, i u nás se neustále diskutuje a stále pouze diskutuje o odlivu stovek miliard dividend do zahraničí bez nějakého pozitivního efektu pro Českou republiku. Přitom možnosti existují, ale to by se zřejmě muselo chtít.
To, že ministryně jasně deklaruje hájení materiálních zájmů občanů, jako jsou penze a mzdy, kvalita a dostupnost veřejných služeb, boj proti sociálnímu vyloučení či ochrana základních lidských práv je nejen logické, ale i potřebné. Prostě dost bylo těch liberálních a pro levicové voliče málo srozumitelných témat. Mimochodem témat, které ještě nedávno podporovala i místopředsedkyně strany. Či další z řady místopředsedů, o jejichž činnosti či aktivitě nevěděli ani sami členové ČSSD. Což pouze dokazuje odtrženost vedení strany od požadavků a zájmů řadových občanů země.
Pokud sjezd podpoří Janu Maláčovou coby předsedkyni sociální demokracie, bude to první žena v historii této nejstarší české politické strany. Zároveň to bude to mít opravdu těžké a bude muset počítat s pozicí ne podobnou pozici Johanky z Arku. Nejde pouze o stabilizaci členské základny a nastartování politického aktivismu, který v současné době členům schází. Půjde i o prosazení větší demokratičnosti při řízení strany, o větší spravedlnost a zejména o vnitrostranickou solidaritu. Vždyť byla řada pokusů, které se nepovedly a naopak vedly ke vzniku mocenských center v krajských organizacích. A já se opravdu obávám, že sociálním demokratům dnes schází snaha i osobní odvaha působit na veřejnosti v rámci kontaktní on-line politické práce.
Osobně bych si přál, aby nové vedení ČSSD reflektovalo současnou společenskou a politickou situaci a aby konečně jednou provždy zavrhlo oportunní politiku, která v posledních letech ovládla její činnost. A to na všech úrovních takovým způsobem, že to neušlo pozornosti občanů a zejména voličů. Proto bude velmi obtížné získat a obnovit ztracenou důvěru. To si vyžádá nejen obrovské penzum práce, ale i důvěryhodné sociální demokraty, kteří budou tuto stranu reprezentovat.
ČSSD vždy stála na straně zaměstnanců, seniorů a rodin s dětmi, a proto bude důležité, zda to bude ona, která zvedne pomyslný prapor společenské vzpoury proti nesmyslné pravicové politice, která nás brzy čeká. Chce to prosazovat reálnou politiku, která zná dlouhodobá řešení problémů současnosti i problémů, které chtě nechtě přinese budoucí pravicová vláda. Přejme si, že tohle sociální demokraté zvládnou a stanou se hlavní levicovou alternativou pravicových populistů.
A je třeba výrazně odlišovat ochranu národních zájmů před nacionalismem s všudypřítomným populismem. Lidé totiž nakonec pochopí, která politická síla hájí jejich oprávněné zájmy.
