Přes všechna, ať již pozitivní či negativní hodnocení polistopadového vývoje je zcela jasně říci, že události 17.listopadu 1989 je třeba si připomínat. Vždyť je to obrovský milník v našich novodobých dějinách a to nejen proto, že se rozpadl společný stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanů a dalších národností či menšin, ale zejména proto, že jsme se opětovně začlenili do mezinárodních po boku těch nejvyspělejších zemí světa. A pokud objektivně hodnotíme celý polistopadový vývoj, pak přes řadu přetrvávajících problémů vzrostla životní úroveň obyvatelstva, zkrásněly naše města a obce a zlepšila se veřejná infrastruktura.

Ale hlavně, jak já s oblibou říkám, naše generace přinesla mnohé oběti proto, aby se našim dětem a našim vnoučatům žilo lépe než nám. To má být motor všeho počínání nejen všech občanů, ale zejména politiků. A ruku na srdce, opravdu se tímto řídíme v každém našem rozhodování a konání. Jako realista si to nemyslím, ale právě proto je důležité si tohle uvědomovat a neustále připomínat. A pokud si dobře vzpomínám na tehdy pohnuté listopadové události, kdy ještě nebylo jisté, kudy se naše společnost nakonec bude ubírat, je třeba poděkovat všem, kteří se o tuto změnu zasloužili. A v prvé řadě jsou to naši občané, bez jejichž pracovního úsilí, rodinného zázemí i snahy posunout svět o kousek dále, by to opravdu nešlo. A to často i navzdory politikům, kteří tomuto vývoji házeli klacky pod nohy.