Před více než dvěma tisíci lety se narodil Ježíš, syn Boží. Jeho odkaz následujícím pokolením nemá v naší civilizaci obdoby. Jeho učení nás každodenně ovlivňuje, ať tomu věříme, či nikoli. Staletí postupného vytěsňování Boha z našeho života nás zavedlo do slepé uličky současnosti. Jsme překvapeni, že se náhle objevila epidemie, která kosí milióny lidí po celém světě. Už jsme si mysleli, že díky poznání máme takovou moc, že se to nemůže stát. I tenhle příběh současnosti by nás měl vrátit k přemýšlení a rozmluvě sami se sebou. Už to asi řada lidí neumí a neví, co to vůbec je. Jak takž rozumíme světu kolem sebe, ale nerozumíme často sami sobě.
Dnes stále více lidí žije spíš podle Epikúra, než podle Ježíše. "Vyhledávejte potěšení a rozkoše, vyhýbejte se bolesti, své utrpení přemáhejte, dokud to jde, a když to přestane být únosné, nadešel čas své bytí skončit". Jak je to aktuální v souvislosti s diskuzemi a stále větší ochotou povolit eutanázii. Takhle dnes přemýšlí a žije řada lidí. Už mě nic nepotěší, skončím to! Proto se nedivme, že v dnešní společnosti bez Boha neexistují žádné meze arogance, ani omezení vůle k moci. Proto Hitler, proto Stalin, proto nacističtí i komunističtí tyrani, ale i dnešní extrémistické bojůvky a spolky. Nevěřte v Boha, ale potom věřte, že se smrtí křesťanského Boha je nerozlučně spjata smrt křesťanské morálky. Křesťanská morálka je příkazem, je nositelkou pravdy, ale pouze tehdy, je-li pravdou Bůh. Takhle uvažoval Nietsche a naše dnešní atmosféra a realita společnosti jeho úvahy zcela potvrzuje. Jestli naší společnosti něco hodně chybí, tak je to právě křesťanská etika, zjednodušeně chápaná jako morálka. Chybí více, než počítačová gramotnost, znalosti fyziky, nebo matematiky. Absence morálky je to, co dělá ze současného života jeden špatný neurotický příběh.
Asi ne povzbudivě by dopadly průzkumy, jaká je vůle české společnosti držet si svobodu. A zase, odpověď na otázku "Proč?" hledejme ve víře. Existuje Bůh a existuje zlo. Mezi uvědoměním si existence Boha a odporem proti zlu je přímá úměra. Zde hledejme odpověď na obavy, jak to s naší svobodou dopadne. Nenamlouvejme si a netvařme se jako optimisté. To nás nic nestojí, ale pro naši budoucnost potřebujeme naději. Ta je daleko cennější, než optimismus. Je to naděje, která pomáhá překonat těžké časy včetně krizí, útlaku, poroby. I tohle lze z křesťanské víry vyvodit a leccos z dnešní reality z toho dovodit. Ostatně jeden z příkladů síly naděje jsme do nedávna žili. Václav Havel. Nevím, jak moc byl optimistou, ale to, proč oslovil celý svět, byla jeho silná naděje. Silnou nadějí žili židé během holokaustu a předvádějí to dnes v Izraeli, silnou nadějí žili ti, kdo přežili komunistické kriminály, katolická církev v době komunistického řádění i jedinci nespravedlivě odsouzení či pronásledovaní.
Tak tohle je jen krátká ukázka, kde bychom mohli hledat odpovědi na dnešní neklidný svět. Bohužel to moc lidí nedělá, protože ani neví, že by to dělat měli.
Za pár hodin začnou vánoční svátky. Kdy jindy přemýšlet, sbírat naději, dávat naději těm, kdo jí ztrácejí? To vše na pozadí příběhu z města Betléma.
Klidné vánoční svátky se svými blízkými a přáteli.
