já také vyjadřuji velkou sounáležitost, solidaritu a podporu s ukrajinským lidem, který prožívá velmi těžké okamžiky, jedny z nejtěžších v novodobé historii.
Jsme s vámi, jsme s vašimi vojáky, se všemi těmi, kteří dnes v těchto hodinách, ale i v budoucích dnech a hodinách, bojují o vaši svobodu, nezávislost, suverenitu. Naše obě země dělí a zároveň také spojuje mnoho společných okamžiků, především historie 20. století. Prožili jsme si období a zkoušení, co to znamená, když přijde nacistická totalita, když ztratíme svoji suverenitu, ztratíme své vlastní hranice a na naše území vstoupí cizí vojska. Prožili jsme si také období vlivu sféry Moskvy. Prožili jsme si to, když se o našich záležitostech nemohlo rozhodovat na našich územích, a vy jste si třeba prožili i specifické momenty, jako byla třeba černobylská havárie, její zlehčování, přehlížení a ukázka toho, jak fungují dezinformace i ve 20. století. A to vše jsme si mysleli, že máme za sebou. Mysleli jsme si, že ve 21. století se nic z toho už nemůže opakovat. Stihli jsme vstoupit do NATO a do Evropské unie a věřili jsme, že ve 21. století je prostor pro budování míru na celém světě, spolupráce mezi jednotlivými státy a hledání toho, co nás může spojovat, nikoliv to, co nás může rozdělovat.
Vy jste měli alespoň určitou garanci v podobě Budapešťského memoranda z roku 1994, které bylo i určitou návazností na to, že se Ukrajina vzdala jaderného arzenálu, a které mělo garantovat v souvislosti i s dalšími mezinárodními dohodami vaši suverenitu, vaše státní hranice, vaše právo na vlastní sebeurčení, demokratický rozvoj vaší země. Bohužel nic z toho v tento okamžik neplatí, protože je zde Putin a jeho administrativa, nerespekt k tomu všemu, o čem jsem před chvílí hovořil. A já mohu říci tak, jak i moji kolegové z vlády říkali ze svých jednotlivých resortů konkrétní formy pomoci, že i my jsme připraveni pomoci všem rodinám, které tady v České republice jsou a od kterých se třeba jejich manželé nebo partneři v rámci branné povinnosti budou muset odebrat na území Ukrajiny, tak všem těm, kteří tady zůstanou, pomoci. A pomoci také i těm, kteří přijdou, kteří budou doplňovat třeba své rodiny z těch částí Ukrajiny, kde nebude moci bezpečně žít, pohybovat se a fungovat. Na všechny tyto formy pomoci je Ministerstvo práce a sociálních věcí buď připraveno, nebo ještě některé kroky k tomu, abychom připraveni byli, děláme. Musíme pomoci, pomáhali jsme a pomáhat budeme. Musíme vymezit hranice jednání, hranice skutečné, hranice, které se nesmí překračovat.
Dovolte mi závěrem říci text, který si myslím, že symbolicky vystihuje opravdu mnohé: "Ještě neumřela Ukrajina, ani sláva, ani svoboda. Ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje. Zhynou nepřátelé naši jako rosa na slunci. Začneme konečně vládnout v naší zemi." Text ukrajinské hymny, ze kterého v těchto dnech nejen mrazí, ale ve kterém je určitá naděje a já věřím, že ta naděje se naplní. Mnoho sil, jsme s vámi.
