dnes to bude přesně půl roku ode dne, kdy jsem složila do rukou předsedy Sněmovny poslanecký slib a o pár dnů později jsem se stala i předsedkyní poslaneckého klubu ANO.
Byla to pro mě úplně nová role, ale měla jsem to snazší v tom, že jsem opravdu cítila odhodlání, a hlavně touhu si tu ohromnou důvěru lidí odpracovat a vrátit jim ji. To všechno se mě drží stále, a jak se znám, tak mě to jen tak nepustí.
Nebyla jsem naivní, abych si myslela, že z opozice budeme prosazovat jeden zákon za druhým. Na druhou stranu jsem věřila, že když přijdeme s něčím smysluplným a pro lidi potřebným, tak si to koalice aspoň vyslechne a minimálně to zváží. To se ale neděje, protože koalice s námi v podstatě vůbec nekomunikuje. Nevadí, o to víc musíme já a mí kolegové pracovat. Na tvrdou práci jsem byla připravena a těšila se na ni.
Práce pro občany této země mě provází celým mým profesním životem. Je především posláním a nelze ji vykonávat napůl, žádá si plné nasazení. To se snažím přenášet i na mé kolegy z klubu a musím říct, že se ve Sněmovně sešel skvělý tým pracovitých lidí. Nikdo se nechce jen vézt, každý si chce svůj mandát tvrdě odpracovat. Občané musí vědět, že jejich volba nebyla marná, že jejich zástupci bojují za to, aby se jim v naší zemi žilo komfortně a bezpečně. Že je stát nenechá na holičkách, když se dostanou do nesnází.
A jak jsem řekla již několikrát v médiích i na půdě Poslanecké sněmovny - stát se musí postarat o všechny lidi, kteří žijí na území naší země, bez ohledu na to, jestli se tady narodili, nebo přišli z Ukrajiny. Pokud politik nechápe, že je zaměstnancem lidí této země, měl by složit funkci a politiku urychleně opustit. Vláda a její poslanci v tom zatím mají velké mezery a jako by si neuvědomovali ty problémy, které se týden od týdne prohlubují. Strkají hlavu do písku a snaží se zřejmě i sami sobě namluvit, že problémy vlastně nejsou.
Musím říct, že jsem aspoň ráda, že vláda konečně po těch mnoha týdnech našeho tlaku uznala, že plošná pomoc má smysl a k jednomu takovému řešení přistoupila. Snížila spotřební daň za pohonné hmoty. Přiznám se, že v prvním okamžiku jsem se skutečně zaradovala, protože jednak jsme dlouhou dobu slýchali, že plošná opatření jsou v podstatě sprosté slovo a nikdy k němu nesáhnou, ale hlavně už teď je to pět minut po dvanácté. Máme nejdražší benzín v celé Evropě a zatím to vláda odmítala řešit. Pak ale byly oznámeny parametry a mé nadšení bylo pryč. Snížení spotřební daně 1,5 koruny nepomůže vůbec ničemu, respektive při dnešních turbulentních cenách to nikdo ani nezaznamená. Je to pro mě nepochopitelné. Buď pomoci chci a udělám to pořádně, nebo si stojím za tím, co už zaznělo od předsedkyně sněmovny, že vláda tu není od toho, aby se o lidi starala. Pak ale nedělám takováto polovičatá řešení na oko. Naše stínová vláda mezi tím představila 12 konkrétních opatření proti drahotě, ze kterých se mohou inspirovat i ministři. V první řadě je třeba řešit růst cen energií a zvolit lepší nástroje k řešení cen pohonných hmot. Pokud vláda bude chtít, připravili jsme zákony a můžeme je ve zrychleném režimu prohnat Sněmovnou.
Koalice sice zatím naše návrhy ignoruje, ale my se nevzdáváme. Stejně jako po delší době uznali, že plošná opatření mají smysl, jsem si jistá, že budou muset uznat i to, že lidem je potřeba pomáhat a naše návrhy nám pomohou schválit. Trvá to, někdy je to, jak mluvit do dubu, ale o to víc na tom musíme pracovat.
Za klub ANO vám mohu slíbit, že se nenecháme otrávit a nepřestaneme se prát za lidi, kteří pro tuto zemi poctivě pracují, podnikají v ní, platí daně, vychovávají děti, ale i za seniory, nemocné, samoživitelky.
Energie, vůle a chuti to vše odpracovat máme na rozdávání.
Hezký víkend, přátelé,
Vaše Alena Schillerová
