Jak jsem již uvedl v předchozích příspěvcích, systémová řešení současné energetické krize jsou sice úkolem vlády, ale je třeba při jejich vytváření respektovat konkrétní poznatky a vývoj situace v krajích, které by měly být také partnery při hledání dalších možností řešení ve svých regionech.
Aktuální skokový nárůst cen energií je způsobený válečným konfliktem na Ukrajině, ale nelze se stát jenom pasivními rukojmími.
Ze své každodenní práce, setkávání se s občany, zástupci institucí i podnikateli si velmi dobře uvědomuji, že nepřistoupí-li vláda ještě k další cílené pomoci, hrozí konec velké části podnikatelského sektoru, energetická chudoba domácností a také omezení dostupnosti veřejných služeb. Toto zásadním způsobem nevyřeší pouze úsporný tarif. Proto také opakuji, že stát musí přistoupit k další systémové, ale současně přesně diverzifikované pomoci dle jednotlivých sektorů.
ČR nemůže v řešení regulace cen energií na trhu postupovat samostatně. Je třeba hledat celoevropské řešení, odchod z trhu jím není. A proto po vzájemné diskusi hejtmanů AKČR vyzývá Vládu ČR k iniciaci jednání na úrovni EU a především s Vládou SRN a premiérem Scholzem.
Vidíme řešení ve španělském přístupu regulace a nastavení únosných cen pro výrobu na straně „výrobců posledních MW“, což jsou plynové a uhelné elektrárny. Rozdíl nad tuto úroveň uhradí stát, přičemž by měl zpětně tyto zisky výrobců zdanit speciální daní. V případě cen plynu, kde většinovou výrobu není možné ovlivnit, bude rozdíl muset vykrývat stát a měl by k tomu v maximální míře využít prostředky Modernizačního fondu a dalších zdrojů. Tento princip regulace by měl efektivně napomoci plošnému poklesu cen energií.
Musíme trh regulovat, i dotovat cenu elektřiny ze závěrných elektráren v Německu, které cenu na burze tvoří. Je tedy nutné, aby stát pro občany nastavil únosnou cenu za MWh, stejně tak i pro firmy s rozlišením jejich charakteru z hlediska vazby jejich výroby na spotřebu energií. Princip „nikdo nezaplatí více než...“ umožní efektivně rozlišovat stávající podmínky smluv s obchodníky s energiemi a nehradit finanční podporu plošně.
Energetická společnost OTE musí poskytnout informace, kde se trvale bydlí a co je rekreace, dle toho je možné podporu dále diverzifikovat.
Pro samosprávu a státní sféru by měla Vláda ČR zavést institut státního obchodníka, kterému by čeští výrobci elektrické energie byli povinni prodat například 10% - 15% své výroby. Státní obchodník by za limitní únosné ceny prodával státním a samosprávným subjektům s rozlišením jejich nezbytnosti (např. nemocnice, školy, domovy pro seniory) s vyloučením doplňkových zařízení (např. bazény a sportoviště). Instituce by nakupovaly bez výběrového řízení.
Dále, nastavit státní podporu na úroveň například 80%, a tím motivovat odběratele k zavádění úspor.
A v neposlední řadě, odkoupit minoritní podíly v ČEZ a.s. státem do výše 100%, což by státu umožnilo řadu opatření provádět v čase a ekonomice výrazně efektivněji.
Situaci vnímám jako opravdu alarmující a nechci tomu pouze pasivně přihlížet. Vše výše uvedené považuji za apel směrem k vládě a jsem společně s dalšími hejtmany připraven s ní jednat o konkrétních možnostech a zapojit se z úrovně krajů do realizace dalších návazných řešení. A to i těch konkrétních v našem regionu (jako například nákup dílčích objemů energií mimo burzu apod.).
