Dnešní jednání Senátu je věnováno cenám energií a představení kroků vlády v této oblasti. Kromě mě potom tady s konkrétními opatřeními, o kterých budete mít možnost diskutovat, vystoupí i příslušní páni ministři. A přiblíží v detailech ta jednotlivá opatření podle svých resortů. Já bych na úvod rád popsal, kde se nyní z pohledu energetiky nacházíme, co jsme již udělali k posílení naší energetické bezpečnosti a co je ještě potřeba udělat.

Nemusím připomínat, že poté, co Rusko vojensky zaútočilo na Ukrajinu a začalo využívat energetiku jako ekonomickou zbraň proti západu, a to je prostě fakt a to je realita, kterou musíme ve svých úvahách zohlednit – Rusko využívá energetiku jako zbraň, se kterou vede válku trochu západu. Tak poté, co se toto všechno odehrálo, bylo jasné, že se musíme věnovat dvěma klíčovým problémům. Za prvé samotnému nedostatku energetických surovin, zejména plynu. A za druhé jejich vysoké ceně. Ale už teď zdůrazňuji, že nešlo jenom, při tom, čemu vláda musela čelit a čemu čelí a Česká republika jako celek, o ceny, ale šlo i o to, abychom vůbec měli dostatek energetických surovin, hlavně plynu. Na jaře totiž reálně hrozilo, že Česká republika bude v zimě bez plynu.

Kontakty s neruskými dodavateli plynu, které tu v minulosti byly, skončily během vlády Hnutí ANO a Česká republika byla plně závislá na ruských dodávkách. Ta naše závislost na ruském plynu překračuje, nebo tedy překračovala 97 %. Zásobníky byly naplněné jenom z malé části a neexistovala legislativa, která by nutila dodavatele energií tyto zásobníky průběžně plnit. Za 3 měsíce jsme k posílení energetické bezpečnosti naší země udělali více než předcházející 2 vlády Hnutí ANO za 8 let. Co jsme udělali? Zajistili jsme LNG terminál pro neruské dodávky plynu, který pokryje třetinu naší roční spotřeby. Terminál jsme otevřeli minulý týden a dorazil k němu první tanker s plynem.

Přijali jsme novelu energetického zákona, která donutila distributory a vlastníky plynových zásobníků k tomu, aby je začali naplňovat a začali je naplňovat rychle. Tím jsme dosáhli toho, že k dnešnímu dni jsou zásobníky plné zhruba z 85 %, což znamená zhruba 3 miliardy kubíků plynu, tedy třetinu naší roční spotřeby. Chystáme se samozřejmě i na budoucnost, na další období, proto jsme udělali i další kroky, které souvisí s naší energetickou bezpečností do budoucna.

Spustili jsme tendr na dostavbu Dukovan. Tady děláme také kroky k tomu, abychom maximálně urychlili a nezdrželi nikde výstavbu nebo dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Minulý týden jsem měl například jednání s hejtmanem Vysočiny, panem Schrekem. Byl u toho pan předseda Senátu Miloš Vystrčil, odpovědní ministři a řešili jsme možnosti úpravy legislativy pro rychlejší dostavbu Dukovan a také opatření k zabránění negativních dopadů stavby na obyvatele. Čili vidíte, že i v tomto směru se ty věci posunují dopředu.

To, co je důležité ale konstatovat teď aktuálně, protože my musíme souběžně v energetice řešit krátkodobé cíle nebo naplňovat krátkodobé cíle a zabývat se i těmi středně a dlouhodobými. Dukovany jsou samozřejmě ten středně a dlouhodobý cíl. Ale pokud jde o tu krátkodobou, aktuální situaci, tak skutečně mohu konstatovat, že plyn na zimu po všech těch krocích, které jsme včas udělali, máme zajištěný. A to je důležitá zpráva pro obyvatelstvo i pro firmy.

Samozřejmě platí, že čím více budeme šetřit, tak tím déle nám vydrží, ať už situace bude jakákoliv v Evropě a s dodávkami plynu do Evropy a ať už bude Vladimír Putin dělat cokoliv. Čím více budeme šetřit, tím prostě budeme mít ten plyn déle k dispozici. To samozřejmě neznamená, že se mají snižovat teploty na nějaké absurdní stupně a že někdo má doma mrznout, ale znamená to, že musíme se energiemi hospodárněji nakládat. A v tom máme značné rezervy. I když právě ta situace, která už teď je, tak ve spotřebě plynu ve srovnání s loňským rokem vede k přirozeným úsporám. A to je dobře.

Tedy pro tu nadcházející sezónu jsme splnili ten klíčový úkol, který byl skutečně dramatický, respektive hrozil vážnými následky. A to je, že jsme zajistili dostatek plynu. Nyní pracujeme na druhém úkolu, a to je, jak zajistit dostupné ceny těch energií. Jsme si vědomi toho a nebereme to vůbec na lehkou váhu, že řada lidí se kvůli nárůstům cen energií dostává do finančních problémů. Proto jsme také připravili celý systém základní a cílené pomoci, který je shrnut v tom vládním deštníku proti drahotě.

Já jenom, kdo to nezaznamenal, tak připomínám, že podle nezávislých hodnocení několika mezinárodních organizací – IFIS, BREGA a další a další – jsme zhruba na čtvrtém místě mezi evropskými státy v pomoci občanům, a to určitě je něco zcela jiného, než co slyšíme od opozice. Já si dovolím některé klíčové parametry tohoto systému znovu představit, protože to souvisí s energiemi naprosto úzce a každý by měl vědět, na co má nárok, co dostane automaticky, o co naopak třeba musí žádat v případě, že se ocitne v těžké životní situaci.

Základní složkou pomoci v letošním roce je takzvaný úsporný tarif a odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje tedy ta opatření, která vláda schválila na konci srpna. Na kompenzace v podobě úsporném tarifu mají nárok všechny domácnosti, na odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje mají nárok jak domácnosti, tak také firmy. Čili je to i pomoc podnikatelům. Domácnosti tak už letos dostanou v průměru 4 tisíce korun. Samozřejmě ta konkrétní výše závisí na několika věcech, ale hlavně tedy závisí na spotřebě konkrétní domácnosti. Co je důležité, o tuto podporu ze strany státu nebo tuto pomoc není třeba žádat. Ta bude automaticky promítnuta do záloh.

Dalším tím nástrojem je cílenější podpora, a ta už směřuje přímo k ohroženým skupinám obyvatel. Pro rodiny s dětmi jsme připravili jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5 tisíc korun. O ten již požádalo 590 tisíc rodičů na 916 tisíc dětí. A na dalších 260 tisíc dětí byl vyplacen automaticky, protože nemuseli žádat ti, kteří pobírají, jako rodiče čerpají přídavky. Takže 260 tisíc dětí automaticky, 916 tisíc na základě žádosti. Je to mimochodem poprvé, a to bych chtěl také zvýraznit a přiblížit to určitě může pan místopředseda vlády Marian Jurečka, je to poprvé, kdy byl vytvořen jednoduchý a funkční systém, díky kterému lidé prostřednictvím mobilu mohou požádat o pomoc, systém propojí databáze, ověří, zda má žadatel na dávku nárok. A pokud ano, dávku zanedlouho pošle. Toto je příklad digitalizace státu. Tyto je digitalizace státu v praxi.

Pro seniory, na které bezesporu dopadají také rostoucí ceny, jsme v rámci tří valorizací penzí vyčlenili dostatek peněz v rozpočtu. A důchody tak letos průměrně vzrostly o 2 500 Kč. Průměrně. A jenom připomínám – netýká se to navyšování a ty valorizace jenom starobních důchodů, týkají se všech, kteří pobírají nějakou formu důchodu penze. Kromě tohoto typu pomoci jsou zde další cílené pomoci, o které je potřeba samozřejmě žádat. A to má své dobré důvody.

Nejznámějším nebo nejvýznamnějším je takzvaný příspěvek na bydlení, který je v tomto případě z hlediska cen energií a nákladů, kterým teď čelí – zvýšeným nákladům, kterým teď domácnosti čelí – naprosto klíčový. A ten příspěvek na bydlení drtivé většině žadatelů zaručí, že nebudou za bydlení platit více než 30 % ze svých příjmů, s výjimkou Prahy, kde to je 35 %. U tohoto příspěvku na bydlení jsme zjednodušili výrazně nebo tento příspěvek na bydlení jsme výrazně zjednodušili. Jednou jsme již také zvýšili normativy. Ty normativy slouží jako ochrana pro zneužívání, respektive pro to, aby ten příspěvek nedostal někdo, kdo ho opravdu nepotřebuje. A připravujeme druhé navýšení těch normativů ještě v letošním roce. Ale to, co je důležité, 70 % žadatelů není tímto limitem vůbec nijak zasaženo. Vůbec nijak zasaženo. 70 % žadatelů se na strop těch normativů nedostane.

A ten příspěvek není malý. A kdo to říká, tak neví, o čem mluví. Jestli prostě čtyřčlenné rodině se může dostat měsíční pomoci od státu až 20 tisíc korun, tak to opravdu nelze považovat za malou pomoc ze strany státu. Když říkám, že 70 % žadatelů se vůbec nedostane k těm normativům, tak k tomu musím přidat, že minulý rok ještě omezoval ten normativ 50 % žadatelů. To znamená, že ta naše úprava je opravdu účinná a lidem pomáhá a funguje to.

To, co jsem tady popsal, tedy nějaká kombinace základní pomoci a cílené pomoci, by měla ochránit naprostou většinu občanů před pádem do existenční nouze. Pokud by se přesto ještě někdo dostal navzdory tarifu, příspěvku na bydlení, všem těmto opatřením do těžké životní situace, pak v rámci pomoci v hmotné nouzi se mu může dostat další podpory ze státu – doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc, příspěvek na živobytí atd.

Prostě platí to, co jsme říkali. Nenecháme nikoho padnout. A kdo se dostane do existenčních potíží, vytvořili jsme tu robustní systém, který dokáže těm lidem pomoci. Toto všechno jsme připravovali a chystali s vědomím toho, co se děje na trhu s energiemi, jaké jsou ceny, jaké jsou očekávané ceny. A všechno toto platilo do poloviny srpna. A tam naše vláda – na ceny, které platily a na situaci v energetice s cenami energií do poloviny srpna připravila všechna tato opatření.

Na konci srpna se ale stalo něco, co nikdo nečekal. Nikdo z těch expertů na energetiku, nikdo z těch, kdo sledují, co se děje v oblasti energetiky, kdy došlo k náhlému skokovému bezprecedentnímu nárůstu ceny elektrické energie, kdy v několika dnech dosáhla cena na burze 700, 800 tisíc, a dokonce v jednom případě i 1300 eur za MWh. Na tuto cenu žádná opatření ani České republiky, ani dalších členských států nestačila. A na to, co se stalo na konci srpna, jsme začali bezprostředně, okamžitě a včas reagovat a připravovat opatření, která něco udělají proti takto vysokým cenám. Jsme předsednická země Evropské unie, využili jsme toho, pan ministr Jozef Síkela svolal mimořádnou radu ministrů pro energetiku, která minulý pátek schválila jasné zadání Evropské komisi, která tento týden přijde s konkrétními opatřeními. První návrhy by měly být už brzy představeny. A to politické zadání a ten cíl, který tohle všechno má, byl evropskými zeměmi v rámci Rady Komisi zadán.

Tady musím říct, že ještě v červenci by byl takovýto výsledek Rady nepředstavitelný. Ještě před několika týdny řada evropských zemí žádné evropské řešení nechtěla, žádný zásah do „trhu s energiemi“ nepřipouštěla, žádnou změnu systému, jakým se stanovují ceny elektrické energie řada evropských zemí vůbec nechtěla připustit. Tato situace se změnila. Změnila se i díky našemu přesvědčování, ale změnila i díky tomu, co se odehrává s cenami. A názor změnila nejenom řada evropských zemí, ale do jisté míry i Evropská komise.

Protože my sice pracujeme na evropském řešení a podle mého názoru to, co se podařilo panu ministrovi Síkelovi a jeho resortním kolegům z dalších evropských zemí připravit a na čem se dokázali shodnout, je dobrá cesta, ale protože my nevíme, jaká ta opatření budou mít dopad na tu koncovou cenu energie, elektrické energie, vidíte ale, že už ten úmysl něco dělat, slovní intervence a další nástroje, které se běžně v byznyse používají, tak tady vlastně taky fungují. A do jisté míry tu cenu tlačí dolů. Ale protože nevíme, jak to ve výsledku dopadne, a neví to nikdo, tak jsme přistoupili k přípravě národních formy zastropování ceny elektřiny a plynu. V extrémně krátkém čase jsme ve spolupráci státu a státních organizací, ale také soukromého sektoru – to je potřeba říci – připravili novelu energetického zákona, která umožní vládě zastropovat cenu energií pro konečného spotřebitele. Tuto novelu jsme včera schválili.

V pátek bude projednána v Poslanecké sněmovně, já budu rád, když ji příští týden projedná i Senát. Jakmile ta novela vyjde ve Sbírce zákonů, jenom připomínám, jde tu skutečně o dny, vláda může schválit příslušné nařízení, kterým opravdu dosáhneme toho efektu, o kterém tady mluvím, který tady ještě připomenu. Tedy to, co je podstatné, je, že vláda stanoví cenu silové elektřiny pro koncového spotřebitele na úrovni 6 korun vč. DPH, což způsobí, že ta konečná cena elektřiny se bude pohybovat mezi 7 a 9 korunami za kWh, v závislosti na tarifu a velikosti jističe, který zákazník využívá. 6 korun vč. DPH, silová elektřina pro koncové spotřebitele. Pro srovnání, kdybychom nepřistoupili k žádným opatřením tohoto typu, cena pro spotřebitele by se příští rok pohybovala někde kolem 16 korun. Plyn zastropujeme na ceně 3 koruny za kWh. Cena je stanovena tak, aby náklady na topení srovnatelné nemovitosti byly zhruba stejné, bez ohledu na to, jestli se vytápí elektřinou nebo se vytápí plynem. To má zase svoje další důvody, které souvisejí s tím, že se současně musí dbát na to, abychom nezpůsobili nedostatek něčeho, neočekávané chování.

Kdybych to měl převést do nějakých příkladů, rodina, která elektřinou svítí a topí, ušetří díky zastropování 111 tisíc korun za rok, což je více než 9 tisíc korun měsíčně. Rodina, která topí plynem, ušetří ročně více než 90 tisíc korun, to je 7500 korun na měsíc. Úplně jednoduše, lidsky, tohle opatření vlády znamená, že nikdo nebude platit za elektřinu a plyn násobky toho, co platil dosud. Prostě nebude. Je tam jasný strop a je tam jasná garance. Je tam jasně stanoveno maximum toho, na co se ta cena může dostat.

To jsou domácnosti.

Současně mohu ubezpečit i poskytovatele veřejných služeb, že i pro ně vláda zajistí dostatek elektrické energie za ceny odpovídající cenám pro občany. Mluvím o krajích, obcích, nemocnicích, školách, kritické infrastruktuře, bez ohledu na to, kdo ji vlastní. Pokud je to poskytovatel veřejné služby, bude pro něj platit to, co jsem řekl. Včetně toho, že vláda zajistí dostatek, nejenom tu cenu, ale zajistí i to, že tyto organizace a instituce budou tu energii mít. Jak víte, pro řadu nemocnic, krajů, obcí je dnes v podstatě nemožné si tu energii koupit. My zajistíme, že to možné bude, že to bude za tuto cenu. Pokud spadají mezi maloodběratele, jsou na síti nízkého napětí, tak jim ta cena klesne na cenový strop. Pokud dodavatele na příští rok zajištěného nemají, bude jim elektřina poskytnuta prostřednictvím státem určeného dodavatele za zastropovanou cenu. To je ten princip toho státního obchodníka.

Nějaká podobná opatření připravujeme ve spolupráci se zástupci podnikatelů i pro sektor průmyslu. Tam jsou ta konkrétní opatření, to je potřeba říct, musíme o tom mluvit, mnohem složitější, jak z pohledu správného nastavení legislativních dopadů, pravidel mezinárodního obchodu, i z hlediska náročnosti finanční. Ale na nejbližším jednání vlády bychom měli schvalovat i pomoc pro oblast průmyslu, tedy pro oblast těch velkých podniků. Určitě konkrétně o tom bude mluvit pan ministr Jozef Síkela.

Toto je, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nějaká základní zpráva o tom, co vláda dosud stihla v oblasti cen energií udělat v tomto velmi komplikovaném roce. Musím říct, že to jsou všechno krizová opatření, kterými reagujeme na bezprostřední vývoj situace. Ale je jasné, vracím se znovu k tomu, co jsem tady zmínil na začátku svého vystoupení, že vedle těch krátkodobých opatření musíme pracovat i na těch dlouhodobých, musí se změnit naše energetika tak, že ČR bude mnohem víc energeticky zabezpečena, mnohem víc energeticky suverénní. Bude to země, která bude mít dostatek energie z širokého spektra zdrojů. Tyto energie budou za dostupné ceny.

My tady paralelně připravujeme několik střednědobých opatření. Už jsem zmínil dostavbu jaderných zdrojů. To je pro nás klíčová věc. Je to naprosto zásadní z hlediska naší energetické bezpečnosti, energetické budoucnosti, z hlediska našeho energetického mixu. Jsme země, která nemá z hlediska obnovitelných zdrojů úplně ty nejpříznivější podmínky ve srovnání s jinými zeměmi. Jádro je něco, na co musíme, nebo co musíme rozvíjet. Budeme to dělat. Považuji za velký úspěch české diplomacie, českého předsednictví, že se nám podařilo prosadit jádro do té tzv. taxonomie. Bylo to velmi složité vyjednávání, prakticky od nástupu naší vlády. Řadu těch jednání jsem vedl osobně. Řadu vedl Jozef Síkela, další mu pomáhali. Někteří naši europoslanci. Ve výsledku jsme dosáhli toho, co jsme opravdu chtěli. Myslím si, že to je důležité. Ale to nestačí. Musíme co nejvíc ulehčit a urychlit výstavbu nových zdrojů energie, jakými jsou třeba fotovoltaiky na střechách. Pokud jde o plyn, musíme pracovat na vybudování dalších přepravních kapacit z bezpečných zemí, to znamená, například rozhýbat předchozími vlády opuštěný projekt Stork II, tedy plynovod z Polska. Pokud jste sledovali zprávy, víte, že Slovensko ty práce nepřerušilo, po 4 letech minulý měsíc nebo před několika dny to svoje propojení otevřeli.

Samozřejmě pracujeme i na získání kapacity v dalších LNG terminálech, nejenom ten v Holandsku, který jsem měl možnost otevírat minulý týden, kde, jak jsem říkal, máme kapacitu, která pokryje třetinu roční spotřeby plynu v ČR, musíme mít další zásoby a další možnosti. Jednáme s Německem a s Polskem o tom, abychom měli kapacitu v LNG terminálech. I tam, to jsou totiž země, ze kterých můžeme plynovody ten plyn dostat do ČR. Proto Nizozemsko, Polsko, Německo. Samozřejmě, že vybudování LNG terminálu, rozšíření LNG terminálu, to jsou věci, které trvají měsíce nebo roky. Ten nizozemský měl tu výhodu, že ten plyn můžeme čerpat už teď. Proto jsme potřebovali toto rozhodnutí na tuto zimu, proto jsem už na jaře začal jednat s nizozemským premiérem, proto pan ministr Síkela intenzivně jednal s těmi všemi partnery. Proto jsme využili společnosti ČEZ, abychom tu kapacitu teď hned získali, protože ji potřebujeme pro tuto zimu. Ty další projekty jsou samozřejmě na další, za dva roky a tak dále. Ale i na těch musíme pracovat.

Samozřejmě když mluvím o střednědobých cílech, jde i o to, že bychom měli přistoupit k transformaci společnosti ČEZ, tak, abychom získali kontrolu nad hlavními zdroji výroby elektrické energie v naší zemi. To není jednoduchá operace, není pravda, že stačí udělat jedno rozhodnutí a máme to, z měsíce na měsíc. Urychlili jsme ty práce. Troufám si říct, že příští rok by celá ta věc měla být úspěšně dokončena.

Jsem přesvědčen, že musíme začít přistupovat k naší energetické bezpečnosti jinak než dosud, stát musí mít větší vliv na energetickou kritickou infrastrukturu, na energetickou infrastrukturu vůbec. To se jednoznačně ukazuje za této situace. Když to srovnám s jinými zeměmi, ČR v důsledku těch minulých rozhodnutí je extrémně energeticky nezabezpečena. To se projevuje v řadě věcí. Takto to nemůže jít dál. Tuto situaci musíme rychle a důsledně změnit.

Ono se ukazuje i to, že energie je považována společností za něco jako veřejný statek. Občané očekávají do státu, že jim energie zajistí a že je zajistí i v cenách, které jsou přijatelné. To je i jedno z poučení pro celou Evropu, pro řadu evropských zemí z této mimořádné krize. Krize, která je ale dominantně způsobena ruskou válkou na Ukrajině, tím, že Vladimir Putin vede ekonomickou válku prostřednictvím cen energií se západními demokratickými zeměmi.

Závěrem, už dám prostor svým kolegům, bych tady chtěl zmínit tři hrozby, s nimiž se jako vláda od počátku našeho mandátu potýkáme, které souvisí s tím, o čem tady mluvíme. Myslím si, že je správné, aby tyto hrozby zazněly, aby to ode mě zaznělo i na půdě horní komory českého parlamentu.

Tou první hrozbou je zadlužování naší země a s tím související inflace. Zdědili jsme prudce rostoucí dluh, ale také plán na obrovský schodek, který jsme se snažili, nejenom snažili, taky jsme to udělali, my jsme ho hned na začátku naší vlády zredukovali. Bohužel to všechno, o čem tady hovořím, znamená další a další výdaje. Chci jenom zdůraznit, že přes to všechno, že jsme si vědomi toho, co musíme udělat, jsme si vědomi, v jaké jsme kritické situaci, jsme si vědomi toho, že to jsou důsledky války nedaleko od nás, že to jsou důsledky obrovské krize, které teď Evropa čelí, že musíme reagovat, musíme reagovat i opatřeními, která jsem popsal, přesto chci zdůraznit, že máme stále na paměti, že zadlužování státu je problém, že to má svoje limity, že nemůžeme dopustit situaci, kdy náklady státu budou tak vysoké, že se nám to v dalších letech vrátí ve spoustě negativních jevů, vč. rostoucí inflace. Proto na úhradu těch mimořádných výdajů, které to bude stát, to, co jsem tu popsal, připravujeme také mimořádné příjmy. Využijeme veškeré dividendy ze státních podniků, které využít můžeme, přicházíme s konceptem válečné daně z mimořádných zisků, plánujeme využít příjmy z emisních povolenek, které jsou vyšší, než se původně plánovalo.

Druhou hrozbou, a to chci, aby taky v Senátu zaznělo, je kritika populistické a extremistické opozice za každou cenu. To není hrozba pro vládu. To není hrozba pro vládu. Ta disponuje bezpečnou většinou ve sněmovně. Ale je to hrozba pro atmosféru v zemi. Nacházíme se pravděpodobně uprostřed nejkritičtější éry od vzniku moderní samostatné ČR. Často v zemích, vidíme to i v některých zemích v Evropě, dochází k utlumení politických půtek a ke spolupráci politické reprezentace s cílem vyřešit ty základní problémy. Ale jak vidíte, v naší zemi se, říkám bohužel, nic takového neděje. Musím říct, že to je k naší společné škodě.

Třetí hrozbou, tu chci také jasně pojmenovat, ta je vážná, jsou aktivity proruských sil, které po určitém počátečním útlumu opět zvedají hlavu a snaží se zneužít problémy, kterým nyní čelíme, k destabilizaci demokratického systému, otřesení důvěry části občanů vůči demokracii, svobodě, západu a hodnotám, které sdílíme obecně. To je třeba pojmenovat. Nejenom pojmenovat. Ale je odpovědností nás, všech demokratických politiků, umět tomu důrazně, správně a včas se postavit.

Děkuji za pozornost.