Odpůrci našeho vystoupení tvrdí, že ČR bude bez EU izolovaná. To je nesmysl. Při našem vystoupení z EU můžeme vstoupit do EFTA, což je společenství států, které nejsou členy EU (Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Island), které mají s EU dohodu o volném obchodu.
S postupující islamizací západní Evropy též musíme začít více pracovat na spolupráci států středovýchodní Evropy, což bych nazval „Visegrád plus“. Tedy států Visegrádu plus třeba Rakouska, Chorvatska, Slovinska, případně Itálie či, pokud se před islamizací zachrání některé německé státy, tak Bavorsko, Sasko či Braniborsko…
Tvrdí se, že členové EFTA nemají hlasovací právo při schvalování evropských regulací, které pak stejně musí vymáhat. Jak upozornil britský europoslanec za Konzervativní stranu Daniel Hannan, v letech 2000 až 2013 Unie podle sekretariátu EFTA vygenerovala 52 183 právních nařízení, ze kterých Norsko přijalo celkem 4 724, což je devět procent. A když se na to stejné ptali poslanci Islandu, vyšlo číslo hodně podobné: 6 326 z 62 809 právních aktů od ledna 1994 do prosince 2014. Čili to je jen zlomek unijní legislativy. A z Bruselu velmi často chodí nesmysly, které nám škodí.
A co se týče Švýcarska, podíl bruselské legislativy je nula. Švýcarsko samozřejmě občas regulace od EU kvůli úsporám z rozsahu přejímá, ale mnohem častěji se totožnou úpravou legislativy snaží sladit s pravidly globálními. A i když musí švýcarští exportéři při vývozu do EU unijní standardy dodržovat (stejně jako by v Japonsku dodržovali standardy japonské), na domácím trhu se tyto normy zpravidla nevymáhají.
Jak upozornil ekonom Vít Jedlička, podle odhadu samotné Evropské komise, který je z roku 2004, nás unijní regulace stojí 4 procenta HDP ročně, což pouze za minulý rok představuje cca 200 miliard korun. Z EU jsme dle této analýzy za posledních 14 let načerpali na různé dotace 741 miliard korun, ale náklady na evropské regulace dosáhly minimálně astronomických 2456 miliard!
Ve skutečnosti jsme každý rok na členství v EU dopláceli. A realita je nejspíš podstatně horší než odhady Evropské komise. Ta prosadí na každém zasedání Evropského parlamentu tisíce stran nových regulací. Celkově je to již téměř 300 tisíc stran. Eurochambres počítá, že aktuální náklady na jednoho občana žijícího v EU dosahují až 80 tisíc korun ročně! Pokud vycházíme ze 4 procent HDP, počítáme pouze s 20 tisíci korunami na občana ročně. Čísla Evropské komise, přestože jsou nižší, stále zůstávají astronomická.
Alternativ je tedy celá řada a vše bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet geopolitická situace v Evropě. Musíme být připraveni na různé alternativy. Stále ale platí, že bojujeme za obnovení suverenity našeho státu, Evropská unie je pro nás nepřijatelná a že prosazujeme referendum o členství v EU.
Když nevystoupíme z EU, Brusel nás zničí masovou imigrací, sluníčkářským neomarxismem a ekoterorismem. Samozřejmě se musíme na vystoupení připravit. Naše země bude opět naše – svobodná, bezpečná a prosperující.
