já myslím, že ty otázky, které položil pan poslanec Nacher, jsou nepochybně závažné a těmito věcmi se zabývat musíme. Já jsem přesvědčen, že veškeré dostatečné odpovědi byly obsaženy v té mé písemné interpelaci, ale to je právě věc jako názoru a toho v tomto případě naprosto legitimního a korektního, že pan poslanec se domnívá, že tam všechny ty odpovědi, které on očekává, nejsou. Takže se o tom bavíme tady a myslím, že v tomto případě je to určitě na místě.
Pan poslanec tady zmínil nějakou tu časovou osu. No, to možná budeme muset někdy do budoucna přemýšlet nad tím, jakým způsobem máme tady upraven ten institut, institut ústních interpelací, protože tam jsou nějaké lhůty, které to potom všechno posouvají dál. A skutečně jednou jsem se omluvil, ale jednou jsme měli místo řádné schůze mimořádnou schůzi a tak dál, takže se tím zabýváme teď. A souhlasím s panem poslancem, že některé věci, které v té jeho původní interpelaci byly, už se vyjasnily, ne ani přežily, ale vyjasnily.
Tady bych připomenul tu kritiku, která tu zaznívala na vypnutí některých webů. Opakovaně jsem při interpelacích vysvětloval, tedy ústních, v tomto případě skutečně ústních interpelacích, vysvětloval, že vláda žádné weby nevypnula, ale zpravodajské služby daly určitá doporučení, soukromý provozovatel domény na ta doporučení reagoval, dočasně ty weby vypnul. Bylo zde řečeno: o tom může rozhodovat jenom soud. To tak úplně pravda není, může rozhodovat i ten soukromý provozovatel. Ale soud v tomto případě rozhodl, protože byla podána žaloba na tento postup. Rozhodoval Městský soud v Praze 22. července. Městský soud v Praze odmítl žalobu na blokaci dezinformačních webů a v tom rozsudku mimo jiné stojí, že i při vědomí zaručení práva na přijímání informací jakožto odrazu svobody projevu nelze dovodit veřejné subjektivní právo jednotlivce na přijímání informací z konkrétní internetové stránky. Čili tato věc je vyřešena a nakonec ani k další blokaci těch webů nedochází, byť soud rozhodl způsobem, který jsem tady popsal nebo citoval, a tuto žalobu na blokaci dezinformačních webů odmítl.
Nicméně ten problém dezinformací a boje s dezinformacemi tady je a my před ním nemůžeme zavírat oči. A úkolem vlády určitě není zavádět cenzuru a já bych byl první, kdo by se proti tomu postavil, a také vládu nic takového nikdy ani minutu nenapadlo a dokonce nechceme ani nijak limitovat veřejnou debatu. To by nás také ani nenapadlo a mě by to nenapadlo ani minutu a zase bych byl první, kdo by tomu bránil. Ale to, co je určitě potřeba, je čelit nepřátelské hybridní válce, která je na našem území vedena právě i prostřednictvím dezinformací. Tímto způsobem postupují všechny demokratické země a to je v pořádku. A to, co je také potřeba a co si myslím, že je úkolem vlády, která má k dispozici informace, je těm dezinformacím čelit tím, že předkládáme veřejnosti informace, které jsou pravdivé a odpovídají nějaké realitě. Neděláme to tím, že bychom někoho omezovali, že bychom něco zakazovali a nejsou tady ani žádné náznaky toho, že by něco takového vláda nebo kdokoliv jiný z orgánů státu dělal a nedělá to ani zákonodárná moc, která by k tomu měla největší kompetence. Nic takového se v České republice neděje, je tu zachována naprostá svoboda slova, naprostá svoboda projevu, naprostá možnost získávat jakékoliv informace odkudkoliv, je tu zaručena i vysoká míra svobody médií. Ale to neznamená, že s dezinformacemi nemáme pozitivním způsobem bojovat a že se na tyto věci nemáme soustředit, protože jinak bychom nedělali jeden z důležitých úkolů, který stát také má, a to je čelit hybridním hrozbám.
Dovolte mi uvést několik skutečnosti, které jsou v této souvislosti ještě snad důležité. Když bychom tady poslouchali nějaká varování před tím, jestli je tu dostatečná svoboda pro šíření jakýchkoliv informací, tak bych tady připomenul index, který hodnotí svobodu tisku a který sestavují mezinárodní organizace. Asi nejznámější je ten index, který dělají Reportéři bez hranic. Podle tohoto hodnocení se Česká republika ocitla na dvacátém místě na světě. Což je výrazné zlepšení v letošním roce proti loňskému roku ze čtyřicátého místa na dvacáté místo v celém světě, pokud jde o svobodu tisku. Takže nejenom, že tady nehrozí žádné oslabování možnosti vyjádřit svůj názor, ale naopak tato možnost je posilována.
Zřídili jsme pozici vládního zmocněnce pro média a dezinformace. Tento tu byl také několikrát zmiňován. Nechci znovu opakovat to, co jsem už říkal v ústních interpelacích. Jeho činnost se soustřeďuje na koordinaci aktivit státní správy, podporuje strategickou komunikaci, zpracovává připomínky k materiálům, které se týkají médií, dezinformací a souvisejících záležitosti a spolupracuje s orgány Evropské unie. Samozřejmě organizuje i ty pozitivní kampaně, které upozorňují občany na dezinformace a na vyvracení skutečnosti, které neodpovídají realitě, jako je třeba ten zmíněný web Braňme Česko.
Obecně bych chtěl říct, že jedna věc je cenzura a proti té musíme všichni bojovat a žádná nehrozí a nikdo nezavádí a nikoho to ani nenapadlo. Druhá věc je redakční práce jednotlivých médií, kterou je tradičním způsobem publikování textů a myšlenek odnepaměti, na kterou mají jednotliví vydavatelé, jednotlivé redakce a jednotliví soukromí provozovatelé nějaké služby nepochybně právo. My se musíme bavit jenom o tom, zda ta redakční práce nepřesahuje do nějaké cenzurní podoby. Ale to je jiná debata, to není věc, kterou může takto jednoduše řešit stát, nebo do které vůbec by měla a má zasahovat vláda.
Ale úplně jiná věc je, zda má vláda, politická reprezentace, politická strana, každý z nás, právo kritizovat, zpochybňovat, názory někoho jiného, nebo zda prostě tu možnost obrany nemáme. Já jsem přesvědčen, že nejenom, že takovou možnost máme, aniž by zasahovala do svobody slova, svobody projevu, ale že to i dělat musíme a že to v každodenní realitě také všichni děláme.
Nepochybně se mnou budete souhlasit, že skutečnost, že dva plus dva jsou čtyři je názor a jiný názor je, že dva plus dva je šest. To je taky názor. Ale ten jeden názor odpovídá nějakému poznání a nějaké objektivní realitě a ten druhý ne. Nelze ani říct, že když tedy jeden říká, že dva plus dva jsou čtyři a další říká, že dva plus dva je šest, takže nejspíš ta pravda bude, že dva plus dva je pět. Zní to logicky a mezi těmi názory můžeme najít zlatou střední cestu, ale všichni chápeme, že to je nesmysl. To prostě pravda není. Chápeme to proto, že máme nějaké matematické vzdělání, že jsme se něco učili ve škole, že máme nějaké znalosti a jsme schopni toto říct.
Stejně tak pokud nám tady cizí mocnost nabízí nepravdivé informace, které pouští do našeho veřejného prostoru, tak je povinnosti naší země, našeho státu, uvádět proti tomu pravdivé informace a uvádět to, jak ty věci jsou a proti nesprávnému názoru stavět názor, který více odpovídá objektivním skutečnostem a tomu, co se skutečně děje. To si myslím, že každá společnost dělat má a dělat to musí. Nakonec proto i demokratické státy se do boje proti dezinformacím pouštějí.
Jsem rád, že toto přesvědčení v české společnosti a v české politické reprezentaci je poměrně široké. Věřím, že je nadále sdíleno širším spektrem politických stran. Protože my v této věci skutečně navazujeme na práci, kterou udělala předcházející vláda, když přijala národní strategii pro čelení hybridním hrozbám a akční plán proti této strategii.
Z těchto dokumentů vyplynulo vyplynuly i určité úkoly, které postupně plníme a mezi tyto úkoly patří zpracování právní úpravy pro posílení možnosti České republiky čelit dezinformacím a vytvoření systému strategické komunikace státu. Takže tady je určitá kontinuita. Já to říkám bez ironie, naopak z radosti, protože si myslím, že stát má i v tomto smyslu chránit svoje občany a svoji bezpečnost. Jsem rád, že tato širší shoda na této věci existuje.
Ale abych se vrátil k podstatě té otázky pana poslance Nachera. Naše vláda opravdu nikdy nezasahovala do svobody projevu, svobody slova a práva vyjadřovat názory. Neděláme to z přesvědčení. Nikdy nás to ani nenapadlo a dělat to v budoucnosti nebudeme. Ale to je něco úplně jiného než náš společný úkol čelit dezinformacím a chránit naši společnost před hybridními hrozbami.
