V Rusku se snad poprvé po 100 letech naskýtá šance vybudovat silnou demokratickou sociální demokracii. Dvacet let od pádu komunismu a rozpadu Sovětského Svazu chce stále více Rusů svobodu spolu s kvalitním a stabilním životem a vyšší životní úrovní. Nejedná se jen o zaměstnance, ale rovněž o příslušníky ruské střední třídy. Tito lidé dobře vědí, že jim to nemůže zajistit nostalgický návrat do dob Sovětského Svazu. Po letech vlády Putina a Medveděva docházejí k názoru, že toho není schopná ani současná vládní garnitura. Nespokojenost Rusů se mimo jiné výrazně projevuje při mnoha pouličních demonstracích. Proto se stále častěji obracejí k parlamentní straně Spravedlivé Rusko.
Tato strana se dnes profiluje jako jednoznačně opoziční. Například při hlasování o vládě prezidenta Medveděva v ruské Dumě hlasovalo Spravedlivé Rusko proti. Jedním z hlavních protiargumentů bylo, že tato vláda není schopna dostatečně zajistit ekonomický růst spojený se sociální spravedlností.
Smyslem mojí cesty bylo podpořit tento trend. Nejen při rozhovorech s vedením Spravedlivého Ruska, ale také se zástupci a aktivisty této strany z regionů a s představiteli neparlamentních opozičních uskupení, včetně nejrůznějších skupin liberální orientace vedené Borisem Němcovem.
V Rusku nyní schválili novelu zákona o politických stranách, která umožní vznik nových politických stran, včetně stran sociálnědemokratické orientace. Je ale důležité, aby si tyto strany uvědomily, že „V jednotě je síla!“, jak znělo jedno z hesel naší Sametové revoluce, a netříštily energii pokusy zavést a prosadit více stran a straniček stejného typu. V rámci diskuse jsem zde často dával za příklad právě naše zkušenosti z budování české sociální demokracie z doby po Listopadu 1989.
Základem sociálnědemokratického proudu v Rusku je dnes strana Spravedlivé Rusko, která má své organizace již ve všech 83 regionech této obrovské země. Má své zastoupení mezi studenty, odbory, zaměstnavateli i důchodci, počet jejích členů čítá témeř 400 tisíc. Patří mezi parlamentní strany a v ruské Dumě navrhuje zákony. Hlavním cílem a posláním mé cesty do Moskvy tedy bylo upevnit spolupráci evropské sociální demokracie s touto stranou a zajistit její pokračování i v budoucnosti. Cílem našeho hnutí i mým osobním je pomoci vybudovat v Rusku silnou demokratickou prozápadní sociální demokracii.
Právě končí dánské předsednictví EU a štafetu přebírá Kypr. Vy sám jste jednal v červnu v Nikósii s nejvyššími kyperskými představiteli, včetně prezidenta D. Christofiase. Považujete dánské předsednictví za úspěšné? Jak se podle vás Kypr zhostí svého úkolu?
První polovina letošního roku nebyla pro Dány samozřejmě lehká a to z důvodu finanční krize. Pozornost Dánů i ostatních zemí v Evropské unii byla nasměrována k řešení tohoto problému. Přesto se ale podařilo uskutečnit i některé jiné priority.
Pro čtenáře bude asi nejzajímavější a finančně nejprospěšnější regulace roamingového trhu, neboť se od července snižují ceny za roaming. Je to velmi praktický a příjemný krok zvláště pro naše dovolenkáře.
Po více než 30 letech vyjednávání se podařilo dovést do konce jednání o evropském patentu. Měl by umožnit hlavně menším a středním firmám v EU snadnější registraci svých znalostí a vynálezů, a přispět tak k jejich růstu.
Pokud jde o naše sousedy na Balkáně, za zmínku určitě stojí, že Srbsko dostalo kandidátský statut. Bylo také určeno datum zahájení vyjednávání o přistoupení s Černou horou.
Mezi největší priority dánského předsednictví patřila větší energetická efektivita. Myslím, že také v tomto směru došlo k určitému posunu. Mimochodem, co se týče energetických úspor, zde získáme v budoucnosti vedle finančního efektu také zvýšení zaměstnanosti. Moderní úspornější technologie by měly v celé Evropě přinést několik set tisíc nových pracovních míst.
A nyní ke kyperskému předsednictví. Kypr, jak víme, je malá země se 700 000 obyvateli. Má některé své nevyřešené problémy - v první řadě přetrvávající rozdělení ostrova. Kypr se dostal ve vleku řecké krize do nezáviděníhodné finanční situace, a byl nucen požádat EU o finanční pomoc. I přes tyto těžkosti a malou velikost státní správy si myslím, že Kypr je na své předsednictví dobře připraven. O tom jsem se přesvědčil i při rozhovorech, které jsem vedl v červnu na Kypru s prezidentem Christofiasem, ministryní zahraničí, ministrem pro Evropu a dalšími ministry.
Od kyperského předsednictví se očekává, že jeho hlavní prioritou bude posun debaty nad takzvaným finančním rámcem, neboli rozpočtem EU, na roky 2014 až 2020. To je samozřejmě důležité i pro Českou republiku.
Na konci června se uskutečnil s napětím očekávaný summit Evropské rady, kde se evropští leadeři dohodli na krocích směřujících k překonání krize, jež zároveň povedou k prohloubení evropského integračního procesu. Jak hodnotíte tento výsledek? Do jaké míry se bude Česká republika podílet na těchto integračních procesech?
Česká republika se, jako již při mnoha nedávných summitech, bohužel aktivně nepodílí nejen na integračních procesech, ale ani na debatách a diskuzích. Nepředkládá v podstatě žádné návrhy. To je podle mého názoru chybné a špatné. K dobrému jménu a silnější pozici naší republiky v EU to rozhodně nepřispívá.
V procesu vedoucímu k překonání krize byly učiněny další kroky, které povedou k vytvoření bankovní unie. To znamená, že v Evropě bude jediný dozor nad velkými evropskými bankami. Další opatření by měla urychlit a nastartovat ekonomický růst. Jedná se především o vytvoření vhodných finančních podmínek pro růst, který by se měl týkat celoevropských projektů v dopravě, energetické účinnosti či v digitalizaci. Dohodl se postup směřující v krátkodobém horizontu k uklidnění finančních trhů v Itálii a ve Španělsku. Opět opakuji. Je velkou chybou, že Česká republika se na těchto rozhodováních a procesech konstruktivně nepodílí.
Na konci června se konalo výjezdní zasedání Skupiny S&D v Bukurešti. Proč právě v Bukurešti? Co bylo hlavním tématem jednání? Jakým způsobem ovlivní směřování evropské sociální demokracie?
Politické skupiny v Evropském parlamentu každý rok uskuteční jedno výjezdní zasedání v některé členské zemi. My, sociální demokraté, jsme si letos vybrali Bukurešť. Důvodem je, že se v Rumunsku, nové a poměrně velké členské zemi, budou konat na podzim volby. Před dvěma měsíci se zde po přeskupení vlády ujali moci sociální demokraté a naším cílem byla jejich podpora.
Mimochodem nový ministerský předseda Rumunska Victor Ponta, je nejmladším premiérem v Evropě. Je mu 39 let, má západní vzdělání a hovoří několika jazyky. Od prvních kontaktů a diskuzí je patrné, že si jasně dovede zařadit svoji zemi a její problémy do širšího evropského kontextu.
Nebyl jsem v Rumunsku tři nebo čtyři roky. Mohu říci, že přes poměrnou chudobu, kterou stále vidíme i v ulicích hlavního města, učinila tato země od svého vstupu do EU velký pokrok na cestě od rumunské verze komunismu k moderní výkonné společnosti a ekonomice. Jako sociální demokraté samozřejmě toto směřování jednoznačně podporujeme.
Situace v Sýrii nadále eskaluje, mírový plán Kofiho Annana očividně selhal, což dokládá obrovský počet civilních obětí. Jaké jsou podle vašeho názoru nejpravděpodobnější scénáře vývoje v Sýrii? Jak by se podle vás mělo zachovat mezinárodní společenství?
Mezinárodní společenství není v otázce Sýrie jednotné. Důvodem je nejednotnost samotné Sýrie. Na rozdíl od Libye je syrská společnost etnicky a nábožensky velmi heterogenní. Svojí geografickou a geopolitickou polohou patří k srdci Blízkého východu, a jakýkoliv výsledek občanské války bude nesmírný dopad na celý region.
Vidíme sice jednotný postoj západních států, ale odlišné chování Ruska a Číny. Své zájmy mají v Sýrii její sousedé - na jedné straně Írán, na druhé straně Katar a Saudská Arábie. Jak z pohledu vnitrosyrského tak mezinárodního nemá nikdo nad vývojem v Sýrii naprostou kontrolu. Řešení nebo návrhy řešení jsou velmi složité. Západ kupříkladu není schopen ovlivnit Rusko, přísun zbraní do Sýrie, nebo chování některých sil v Kataru a Saudské Arábii. Jednoduché řešení neexistuje. Jedná se o proces a nikdo nedovede jasně zodpovědět otázku, co bude na jeho konci. Bohužel ho není schopno ovlivnit ani OSN a mírový plán pod vedením Kofiho Annana.
Přesto jsem přesvědčen, že mezinárodní společenství, a zde mám na mysli hlavně euroatlantické společenství, jehož jsme členy, by v této fázi mělo trvat na uplatnění základních principů mírového plánu OSN a na zlepšení humanitární situace.
Pravicová vláda premiéra Nečase ztrácí stále více svůj kredit. Rázný postup proti korupci se očividně zpomalil například ve vyšetřování bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové. O důvodu nenadálého odvolání ministra spravedlnosti Pospíšila se pouze spekuluje. Myslíte si, že u nás existuje skutečně vůle s korupcí bojovat?
Přál bych si, aby tomu tak bylo u všech politických stran bez rozdílu. Korupce se netýká jen politiků, ale celé společnosti. Obávám se však, že tomu tak není. Případ odvolání dnes již bývalého ministra spravedlnosti Pospíšila to jednoznačně ukazuje.
Nedaří se nejen boj s korupcí, ale ani růst české ekonomiky. Česká republika má po Řecku a Portugalsku největší ekonomický pokles. Zatímco všechny sousední země rostou, my klesáme. Tento pokles je bohužel důsledkem neřešené korupce, nesmyslných rozpočtových škrtů, neschopnosti vlády přilákat zahraniční investice a využít vhodně evropské peníze. Kvůli tomu se náš ekonomický pokles neustále zrychluje. Obávám se, že tato vláda není schopna udělat nic ani s korupcí ani s hospodářským poklesem. Čím dříve skončí, tím lépe pro nás pro všechny!
Poslední otázka se týká právě skončeného mistrovství Evropy ve fotbale. Jaký myslíte, že bude mít dopad na hostitelské státy Polsko a Ukrajinu?
Již nyní se dá říci, že dopad mistrovství Evropy na obě tyto země je jednoznačně pozitivní. Sám jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči ve Vratislavi, ve Varšavě i v Kyjevě, jaké nadšení a pozitivní reakce vyvolalo konání ME právě u Poláků a Ukrajinců. Oba národy jsou hrdé, že EURO 2012 dostaly, a že zvládly připravit celou organizaci a infrastrukturu. Podařilo se jim včas vybudovat moderní stadiony, příjezdové komunikace a nová letiště.
Tento krok pomohl mentálně oběma národům přimknout se mnohem více k (nejen fotbalové) západní Evropě. Polsko, a měl jsem příležitost mluvit nejen s premiérem Tuskem, ale i s řadovými fanoušky, se díky mistrovství již plně cítí rovnocenným a hrdým členem EU. Ukrajince nasměrovalo pořádání mistrovství Evropy více směrem k vyspělé západní Evropě. Nikdy nezapomenu na nadšení půl milionu Ukrajinců v Kyjevě v předvečer konání finále mistrovství Evropy, kdy na hlavním náměstí vystupoval Elton John a skupina Queen. Všichni Ukrajinci byli rádi, že byli alespoň na několik dní součástí toho, čemu říkáme západní civilizace.
