Ona je důležitá a je hlavně důležité mít možnost tu situaci vysvětlit, protože je to velmi technická problematika a některé ty interpretace, které se i v tom veřejném prostoru objevují, jsou zjednodušené. My tímto krokem bráníme neočekávanému nárůstu ceny elektřiny pro občany, protože tyto tarify jsou pro občany, kteří nemají průběhový elektroměr, výhodné pouze teoreticky. Já se tady pokusím vysvětlit v tom čase, který mám k dispozici, jak to funguje a v čem ten problém spočívá.
Ten spotový tarif teoreticky funguje tak, že občan platí elektřinu podle její aktuální ceny na burze v době, kdy ji spotřebovává. To se mění v jednotlivých hodinách, takže například v noci je nižší, ráno ta cena výrazně vzroste, následně přes poledne klesá, odpoledne a v podvečer roste a v noci znovu klesá. Spotřebitel, který je informován o tom, jak toto probíhá, tak může svou spotřebu teoreticky přizpůsobit tomu průběhu ceny. To znamená, víc spotřebovat v noci, méně ve špičce a tak dál, teoreticky. Teoreticky proto, že pokud spotřebitel nemá průběhové měřidlo, tak je úplně jedno, jakým způsobem tu elektřinu spotřebovává, protože její odečet proběhne pouze jednou ročně.
Průběhový elektroměr je takový druh elektroměru, který měří spotřebu po jednotlivých časových úsecích. Ale většina z nás má právě tu spotřebu odečítanou jenom jednou za rok. Ale pokud ten dodavatel elektřiny neví, jak nebo kdy ten spotřebitel danou elektřinu spotřeboval, tak není schopen toto chování propsat do účtu za elektřinu. Takže se stane to, že dodavatel vezme typový graf spotřeby domácnosti a aplikuje ho na každého, kdo má spotový tarif. Pak je úplně jedno, jak se ten spotřebitel choval. Pokud spotřebitel průběhové měřidlo má - což mají třeba všichni, kteří si pořídili fotovoltaiku - pak je to skutečně výhodné a mohou tím ušetřit. Ale těch se toto opatření nedotklo.
Ještě nějaká fakta. Aby lidé ušetřili díky spotovému tarifu oproti zastropovaným cenám, musela by průměrná cena za 365 předchozích dní klesnout pod 150 euro za megawatthodinu. Nikoliv pod 200, ale pod 150, protože ta zastropovaná cena je konečná pro spotřebitele. K takové průměrné ceně se za posledních 365 dní dostat nejde a předpoklad, že by to šlo v příštím roce, je také malý. Naopak tu existuje riziko růstu těch cen pro lidi, kteří mají takovéto tarify.
Tedy ty spotové tarify jsou pro zákazníka riskantnější než pevně stanovené tarify. Ano, za určitých okolností mohou být výhodné, ale je zde riziko, že budou mít povinnost platit i několik set euro v případě vysokých cen. Proto lze doporučit ty spotové tarify pouze informovaným, poučeným, zákazníkům. Je to podobná situace, jako je třeba na finančních trzích, kdy fondy musí finančně rizikové nástroje nabízet pouze náležitě poučeným investorům, kteří jsou schopni podle toho jednat a zákazník to musí prokázat. Proto z důvodu ochrany zákazníků a spotřebitelů se vláda rozhodla tento typ tarifu omezit.
Samozřejmě poučený zákazník si může vyměnit ten svůj elektroměr za průběhový a pak může podle toho, jak jsem to tady vysvětlil, veškeré výhody takového tarifu využívat. Ale pokud ten průběhový elektroměr nemá a pokud neupravuje tu svoji denní spotřebu podle toho, jak se vyvíjí ty ceny na burze, tak je to pro něj extrémně rizikové. Řada těch zákazníků to neví a způsob, jakým to potom vypočítávají ti dodavatelé elektřiny, může být a často je, jak jsem ukázal na tom konkrétním příkladu, v této době zvláště, pro občany rizikový. Proto vláda udělala toto opatření, které je určitě odpovědné a naopak chrání naše občany, zákazníky, spotřebitele, před prudkým zvyšováním cen ze strany dodavatelů.
