Ale jako nejzásadnější změnu v zákoně vidím zavedení nového institutu do branného zákona, takzvané Předurčení pro doplnění ozbrojených sil. K tomu je třeba jen věk nad 18 let, zdravotní způsobilost, podpis a potřeba ozbrojených sil. Zcela zásadně mi tam chybí, že v tomto případě nehovoří o obraně České republiky nebo jejích občanů. Je zde velké riziko, že právě tento institut, a nejen on, by mohl sloužit k vysílání českých občanů do zahraničí, například na bojiště na Ukrajině. Velké potenciální riziko pro české občany představuje zkrácení lhůty od doručení povolávacího rozkazu k nástupu na cvičení nebo operační nasazení až na tři dny. Dosud to tedy bylo 30 dní, a to evidentně i v době míru, tedy v situaci, kdy není vyhlášen stav ohrožení státu ani válečný stav.
Ve znění dosavadních zákonů by vláda a Ministerstvo obrany mohly aktivovat jen naši profesionální armádu, případně aktivní zálohy. Ovšem s tímhle návrhem zákona by ale v okamžiku přijetí dostala k dispozici životy jakýchkoliv našich občanů od 18 do 60 let dle vlastního výběru, protože tento návrh zákona odstraňuje mnohé praktické překážky tomuto postupu. Co mě v tomto návrhu zákona znepokojuje, je návrh, aby stát mohl využívat různých informací o občanech od ministerstev a jim podřízených orgánů z různých databází jimi vedenými. Tedy odvodní řízení by se tím značně usnadnilo, probíhalo by vlastně částečně předem.
V současnosti je hlavní praktický problém právě ohledně sběru osobních informací o potenciálních odvedencích a také ohledně lékařských prohlídek. A lze si představit, že kdyby ministerstvo přestalo bazírovat na jejich kvalitním provedení a udělalo z toho kritéria méně důležitá, občané by pak měli jen velmi málo možností, jak se vyhnout odvedení. To zkrácení mezi obdržením povolávacího rozkazu a nástupem na operační nasazení až na tři dny jasně ukazuje, že si s tím Ministerstvo obrany v určitých případech těžkou hlavu dělat nebude. Jak si má daná osoba stihnout vyřídit své záležitosti jen za tři dny, a mezitím stihnout i zdravotní prohlídku? Chci věřit, že Česká republika zůstává právním státem a až tak daleko by to nedošlo.
Proč ale zbytečně připravovat takovou legislativu, která by taková praktická rizika pro občany České republiky mít mohla? Celý tento návrh zákona vyvolává u řady občanů velké zděšení, že se tedy opouští koncept profesionální armády a oživuje se branná povinnost českých občanů od 18 do 60 let. To veřejnost často ani neví, že tato branná povinnost stále trvá a nikdy nebyla zrušena. Je vidět, že se nás vláda zrychleně snaží připravit na spuštění krizového stavu ohrožení státu a válečný stav, a to i bez jeho projednání Sněmovnou.
Nad rámec klasické obranné legislativy. Od novely kompetenčního zákona č. 2/69 Sb., je od(?) tohoto návrhu zákona přidána pozice Poradce pro národní bezpečnost, tedy funkce, která se zřizuje v úřadu vlády. Už to tady bylo před chvílí zmíněno. Tento poradce má být současně i tajemníkem Bezpečnostní rady státu. A toto vidím právě jako největší problém. Tato funkce bude velmi silným nástrojem premiéra, potažmo vlády. Tato funkce má být navíc finančně ohodnocena stejně, jako je plat vedoucího úřadu vlády. Přitom dříve nevídanou funkci poradce premiéra pro národní bezpečnost už zastává Tomáš Pojar z ODS, protektor CEVRO institutu, což schválila tato vláda. 21. prosince 2022.
Jaké kompetence bude tato pozice mít za mírového stavu a pro případ stavu ohrožení státu a válečného stavu? Kolik zaměstnanců mu bude podřízeno, nebo se plánuje, aby mu bylo podřízeno? Tohle by pan premiér měl jasně vysvětlit, jak je to myšleno. A nabízí se ještě další úvahy, zda by takový Poradce pro národní bezpečnost neměl být raději zvolen Sněmovnou. Navíc má mít vůbec bezpečnostní prověrku NBÚ na nejvyšší stupeň, tedy na PT? A jak dlouhý tedy bude jeho mandát? Může být například dvakrát pět let.
Závěrem mi dovolte zdůraznit, že takto obsáhlou a nevídanou změnu branné legislativy není možné schválit bez delší předchozí odborné diskuse, takže SPD tento zákon nepodpoří. Děkuji za pozornost.