Kypr, jako stát s pouhými 700 000 obyvateli a ostrov rozdělený mezi jižní Kyperskou republiku a severní část ostrova tzv. Tureckou republiku severního Kypru, nemá jednoduchou roli ani z vnitropolitického ani z celoevropského hlediska.
Pokud jde o vnitropolitickou situaci, dostihla Kypr finanční krize, která se na ostrov přelila z Řecka. Řecké a kyperské finanční instituce jsou velmi úzce propojené. Kypr tedy zápasí se svojí vlastní krizí a současně musí řešit v rámci předsednictví celoevropské otázky. I zde je hlavní prioritou řešení finanční krize. Jednotlivé kroky budou formulovány během podzimu. Jedná se o postupném vytvoření bankovní unie, což by znamenalo další posun v budování fiskální a politické unie. Toto jsou hlavní otázky, které musí Kypr řešit.
Jeho nevelká státní správa je kvalitní a efektivní. Kypr bude mít samozřejmě ke zvládnutí svých úkolů i pomoc institucí celé EU - ať je to Rada, Evropská komise nebo Evropský parlament.
Kypr udržuje tradičně dobré vztahy jak s Izraelem, tak se svými arabskými sousedy. Díky své geografické a geopolitické poloze může tedy sehrát pozitivní roli při zvládání politické a hlavně humanitární situace v Sýrii a při řešení některých negativních dopadů tzv. arabského jara. Jsem přesvědčen, že se zhostí své role, i přes tyto těžké úkoly, na výbornou.
Na červencovém plenárním zasedání jste vystoupil s příspěvkem k situaci v Gruzii. Hned poté jste se také zúčastnil mezinárodní konference o cestě Gruzie do Evropy v gruzínské Batumi. Jaká je situace v Gruzii? Je skutečně realistické, aby se Gruzie stala v dohledné době členským státem EU?
Odpovím rovnou na poslední část otázky: realistické to není. Nepočítá s tím ani EU ani Gruzie, i když by si tento krok velmi přála. O co ale společně usilujeme, je, aby se Gruzie krok za krokem stala součástí společného ekonomického prostoru. Pokud se bude dobře vyvíjet politická situace, dojde k demokratizaci a zlepšení na poli občanských a lidských práv, budou moci postupně gruzínští občané cestovat do EU bez víz.
Gruzie je pro nás z mnoha důvodů důležitou a strategickou zemí. Do Evropy tudy proudí z Ázerbájdžánu, a doufáme, že v budoucnu i ze zemí střední Asie, značné množství ropy a zemního plynu.
Gruzie si však také musí uspořádat a udělat některé domácí úkoly. Mezi nejdůležitější patří úspěšné zvládnutí nadcházejících parlamentních voleb. V minulosti zde vlastně nikdy nedošlo k předání politické moci spořádaným demokratickým způsobem. Rovněž nyní hrozí, že jedna ze stran, která volby prohraje, neuzná jejich výsledky. To by mělo samozřejmě další následky pro stabilitu a vnitropolitický vývoj v této zemi.
Snažíme se uklidňovat situaci a pomáhat při výstavbě a rozvoji demokratických institucí a při posilování občanské společnosti. Dále podporujeme samozřejmě gruzínskou ekonomiku. Gruzie má za poslední tři roky velmi dobré ekonomické výsledky, na rozdíl třeba od České republiky. Její ekonomika roste o 3 až 4% ročně. Pozitivní je, že se řada českých firem na tomto růstu podílí - například při budování energetiky.
V srpnu odsoudil moskevský soud tři členky ruské punkové skupiny Pussy Riot za jejich kontroverzní vystoupení proti prezidentu Putinovi a roli ortodoxní církve ve společnosti. Mezinárodní společenství rozsudek odsoudilo. Jste stále optimistou v otázce demokratizace ruské společnosti nebo se v ruské politice začíná upevňovat stále více autoritářských prvků?
Chce-li se Rusko stát moderní, výkonnou a dynamickou zemí a vlivnou součástí mezinárodního společenství, neobejde se bez demokratizace svého politického systému. Toto si konec konců uvědomoval před 25 lety i Michail Gorbačov, když mluvil o „lidském faktoru“. Bez větší společenské a ekonomické aktivity, bez zajištění základních práv pro občany i pro ekonomické subjekty se Rusko dopředu nepohne.
Nejsem si však jistý, zda takto vidí situaci také současný prezident Putin. Naopak, nesmyslné odsouzení členek punkové skupiny Pussy Riot, ale také nedávné schválení některých kontroverzních zákonů v ruské Dumě týkajících se fungování občanské společnosti, organizování aktivit a pořádání demonstrací, ukazuje bohužel, že vývoj směřuje opačným směrem.
Jsem ale stále přesvědčen, že ruská společnost, hlavně ve velkých městech jako Moskva, Petrohrad nebo Nižní Novgorod, nechce to, co zavádí její současný prezident, a proto se bude stále více stavět proti snahám o větší sešněrování společenského života. O to jde i nám v Evropském parlamentu, v EU a v České republice. Chceme našim demokratickým přátelům v Rusku pomáhat jejich zemi uvolňovat, demokratizovat a postavit ji na silnějším právním základě, než tomu bylo doposud. Nechceme, na rozdíl například od amerických neokonzervativců, Rusko tlačit ke zdi. Naopak usilujeme o demokratické Rusko, kde by byli lidé spokojeni a měli dobrou životní úroveň. S takovými lidmi budeme moci v budoucnu úzce spolupracovat.
Vnitropolitická situace se během léta vyostřila. Nečasova vláda očekává hlasování o důvěře a řada jejích kroků jako církevní restituce nebo penzijní reforma vzbuzuje velké obavy, že se jedná jen o nový způsob tunelování. Jaký je váš názor na politiku této vlády?
Smysl Nečasovy vlády se naprosto vyčerpal. Jak ukazují poslední týdny a měsíce, nedrží tuto vládu pohromadě již nic jiného než pouhá snaha udržet se za každou cenu u moci. Zmínil jste penzijní reformu. Podle mého názoru zapříčiní tato „reforma“ v českém prostředí bohužel jen další obohacování velmi úzké skupiny lidí napojené na finanční instituce na úkor celé společnosti, tedy normálních poctivě pracujících lidí.
Stejně tak nevidím žádný mravní ani morální význam v církevních restitucích v té podobě, v jaké je schválila vláda a v prvním kole i poslanecká sněmovna. Osobně nevidím žádnou spravedlnost v tom, aby ještě naše děti a vnuci platili za něco, co se stalo před 60 a více lety.
Pokud jde o budoucnost Nečasovy vlády, uvidíme, co se stane na konci tohoto roku po krajských a senátních volbách. Zda se této vládě podaří schválit církevní restituce v podobě, v jaké je navrhla, a zda se jí vůbec podaří předložit a schválit státní rozpočet na příští rok. I když tato vláda neustále mluví o snižování schodku veřejných financí, děje se bohužel přesný opak. Hlavní ekonomický ukazatel, tzn. růst celého hospodářství, je bohužel negativní. Je důležité si toto uvědomit při porovnávání s našimi sousedy. Zatímco Německo, Rakousko, Slovensko nebo Polsko rostou, my máme po Řecku jeden z největších propadů v celé EU. V našem případě se nemůžeme vymlouvat na krizi v eurozóně. Jedná se čistě o důsledek naprosto chybné daňové a finanční politiky této vlády. Je velkou otázkou, zda se tato vláda dočká roku 2013.
