Jihomoravský kraj letos poprvé udělil titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje. Obdrželi ho pan Bohumil Šikula z Kyjova (bednář) a paní Božena Kozumplíková z Blatnice pod Svatým Antonínkem (pletení z orobince). Titul je spojen také s finančním darem Jihomoravského kraje ve výši 10 000 Kč.
Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje je určen osobám, které ovládají dovednosti tradiční rukodělné výroby a předávají toto umění příštím generacím. Uděluje se pouze v rukodělných řemeslných oborech, které jsou zásadním způsobem ohroženy nebo kterým hrozí zánik. Nositelé titulu jsou dále nominováni na ocenění Nositel tradice lidových řemesel, které uděluje Ministerstvo kultury ČR.
Bohumil Šikula z Kyjova, bednář
Narodil se v řemeslnické rodině, tatínek pracoval jako bednář v pivovaru, později si založil bednářskou dílnu, ve které mu od malička pomáhal jeho syn Bohumil. Topil, nabíral hoblovačky a pomáhal při ohýbání sudů. Tak se seznámil s bednářským řemeslem. Po vyučení pracoval v údržbě sudů ve vinařských závodech a vyráběl dřevěné škopky na sběr hroznů. V roce 1992 si Bohumil Šikula založil živnost v Kyjově. V dílně, kterou si vybudoval v 70. letech 20. Století, vyrábí různé druhy bednářských výrobků, které zpracovává tradičním výrobním postupem. Sortiment má široký, od sudů, přes škopky, vědra, štandlíky, putny, kádě, dížky či dřevěné vany. Nejčastějším výrobkem však zůstávají sudy různých objemů. Své umění ukazuje pan Šikula veřejnosti na různých prezentacích v muzeích nebo na jarmarku v rámci národopisného festivalu Slovácký rok v Kyjově.
Růžena Kozumplíková z Blatnice pod Svatým Antonínkem, pletení z orobince
Narodila se v Blatnici pod Svatým Antonínkem, v obci s rohožkářskou tradicí. Výrobě rohoží z orobince se věnovali obyvatelé obce v zimních měsících formou podomácké výroby. Růžena Kozumplíková se výrobě rohoží a tašek věnovala od malička, neboť musela pomáhat rodičům. Po vzniku Ústředí lidové umělecké výroby absolvovala v roce 1960 kurz pletení z orobince a získala osvědčení o odborné způsobilosti. Paní Kozumplíková vyrábí předměty z materiálu zpracovaného z vlastní sklizně z blízkých i vzdálenějších rybníků. S přibývajícími lety nastaly problémy se získáváním kvalitního orobince, takže v současnosti je paní Kozumplíková jedinou výrobkyní, která pokračuje v místní tradici. Své znalosti předala dál své dceři i synovi, ale především své vnučce, jež se stala pokračovatelkou rodinné tradice, kterou založil její prapradědeček ve druhé polovině 19. století. Mimo tradiční rohože paní Kozumplíková vyrábí různé ošatky, tašky, sotúrky, prostírky, podložky a dekorační předměty podle vzorů, které se naučila od své matky. Své umění předvádí v různých muzeích na Moravě i Slovensku.
