Když jsem se v roce 2018 stal náměstkem pro dopravu, uvědomil jsem si, jaká obrovská odpovědnost přede mnou leží. Tehdy to bylo rok od zřícení Trojské lávky a stav ostatních mostů v Praze vůbec nebyl dobrý. Proto jsem si to vzal jako jednu ze svých priorit. A když jsem s inženýry řešil, do kterých staveb se musíme pustit prioritně, padlo jedno jméno – Barrandovský most.
Nejvytíženější silniční most v České republice, s více než 140 tisíci aut denně, byl v kritickém stavu. O rekonstrukci se mluvilo 20 let, ale nikdo na ni neměl odvahu. Omezit takovou dopravní tepnu je přeci politická sebevražda. Ale já v politice nejsem kvůli sobě. Jsem tu kvůli výsledkům. A tak jsem vydal pokyn začít rekonstrukci připravovat.
Nejdříve jsme provedli rozsáhlou diagnostiku. Poprvé jsem viděl, jak špatný stav mostu opravdu je – do konstrukce zatékalo, a některá předpjatá lana, která držela most pohromadě, byla prorezlá. Kdyby to šlo takhle dál, musely by se na mostě začít ubírat pruhy a nakonec ho zavřít celý. To by byla pro pražskou dopravu katastrofa. Jedno ale bylo jisté: most jde zachránit, pokud budeme postupovat pečlivě a s respektem k jeho konstrukci.
Nultá fáze a modely
Protože nebylo na co čekat, začali jsme v roce 2020 rekonstrukci nultou etapou bez vlivu na dopravu. Nejprve se začala opravovat spodní stavba, od základů přes pilíře až po ložiska mostovky. Mezitím jsme se připravovali na to nejtěžší – práce nahoře na mostě. Odborníci z TSK Praha tři roky pracovali na dopravních modelech, simulacích a plánování objížděk. Rozhodli jsme se proto v předstihu rozšířit Strakonickou ulici. Opravili jsme návazné komunikace, aby se nemusely rozkopávat během rekonstrukce. Zkapacitnili jsme křižovatky a připojovací pruhy.
Odstraňovali jsme slabá místa. Zhotovitele jsme soutěžili nikoliv jen na cenu, ale též na rychlost a kvalitu prací.
Strach a politika
První etapa měla začít v roce 2022. Tedy před volbami. Rekonstrukce, která by byla obřím tématem i v nevolebním čase, teď nabrala úplně jiný náboj. Opozice vedená ODS hystericky hlásala, že rekonstrukce není připravená a hrozí kolaps. Novináři psali o uzavírce století a věštili kolony pomalu až do Brna.
Někteří mí kolegové z koalice mě od rekonstrukce odrazovali. Někteří mě v ní podporovali – ovšem kvůli tomu, že v ní viděli mou politickou smrt. Nebudu lhát – když se začátek rekonstrukce blížil, cítil jsem nervozitu. Opozice si už žhavila usnesení na moje odvolání. U mostu čekaly štáby s kamerami, aby kolaps přenášely živě…
První etapa začala
A když v pondělí ráno rekonstrukce začala, nestalo se nic. Objízdné trasy zafungovaly. Kolaps nenastal. A ačkoliv pak doprava postupně houstla, žádné černé scénáře se nenaplnily. Mohli jsme se tak v klidu věnovat rekonstrukci. Byl jsem po celou dobu prací na mostě klidně dvakrát týdně. Mluvil jsem s dělníky a inženýry a operativně řešil problémy. Vypadalo to, že je všechno na nejlepší cestě.
Komplikace
Jenomže Barranďák neřekl své poslední slovo. Ani rozsáhlá diagnostika nemohla odhalit, že se v 80. letech stavba tak zfušovala. Reálný stav mostu neodpovídal původním plánům. Dělníci zjistili, že na mostě byla neuvěřitelně velká vrstva asfaltu, někde až 30 centimetrů. Kdybychom tam asfalt vrátili, konstrukci bychom zbytečně zatěžovali a další problémy by se do budoucna vracely.
Proto jsme s odborníky z ČVUT rychle přišli s inovativním řešením - použijeme vysokopevnostní beton (tzv. UHPC), který konstrukci zesílí a bude fungovat jako hydroizolace. Jenomže to znamenalo prodražení prací a hlavně jejich prodloužení – před volbami se most nestihne otevřít. ??? Běžný politický instinkt by velel rychle stavbu dokončit bez ohledu na kvalitu a neriskovat volební preference. Ale my jsme přece rekonstrukci zahájili proto, aby most co nejlépe sloužil dalším generacím. Věřil jsem, že tenhle výsledek je důležitější než ten můj ve volbách. A tak jsem na změnu technologie kývnul.
Další etapy
Po volbách jsem měl ještě čas se věnovat přípravě druhé etapy rekonstrukce. Hysterie kolem uzavírek odezněla, práce probíhaly bez větší pozornosti a další etapy jsem pak předal svému nástupci. Rekonstrukce nakonec letos zdárně doběhla, i když jsem ji sledoval s lehkou nervozitou. Když jsem byl náměstek, chtěl jsem vždycky všechny vícepráce vyčíslit a mít jasně stanovené dopady na harmonogram prací. Jenže když jsem se teď na dozorčí radě TSK pravidelně na průběh prací ptal, vždycky jsem slyšel, že se to vlastně pořádně neví a že to nějak dopadne.
Most vydrží další desítky let
Když v neděli dělníci sundali poslední zábrany, uvědomil jsem si, co všechno se za ty čtyři roky změnilo. Barrandovský most je teď připraven sloužit pražské dopravě i v budoucnu. A co je hlavní, jeho životnost jsme prodloužili o další desítky let.
Děkuji všem, kteří se na tomto projektu podíleli – inženýrům, dělníkům, a také vám, Pražanům, kteří jste tuto náročnou stavbu snášeli s trpělivostí.
Příběh Barrandovského mostu není jen o jedné rekonstrukci. Je to příběh města, které si váží své infrastruktury, své historie a svých obyvatel. A já jsem hrdý, že jsem mohl být jeho součástí.
