Světové ekonomické fórum ve své poslední studii konstatuje, že jenom během této krize se ČR v konkurenceschopnosti propadla z 33. na 38. místo. Podobný pokles zaznamenal také Institut for Management and Developement (IMD), který hlásí pokles z 28. na 33. místo. Se svou troškou do mlýna přišla i Světová banka, která nás v indexu kvality podnikatelského prostředí zařadila až na 65. místo na světě, daleko za všechny naše sousedy.
Pro srovnání Rakousko se ve výše zmíněném žebříčku umístilo na 10. místě, Německo na 20., Slovensko na 46. místě, Maďarsko je 54. a Polsko 55. Na pěti příčkách před Českou republikou stojí: takový draci jako Fidži, Panama, Tonga, Antigua a Barbuda a také Ghana. Na záda nám zase dýchají Bulharsko, Ázerbájdžán, Dominikánská republika, Trinidad a Tobago a Kyrgyzská republika. Do této pěkné společnosti jsme se dostali kvůli fatálním nedostatkům, na které v jednom kuse upozorňuji na půdě Poslanecké sněmovny, o kterých však představitele naši vlády s premiérem Nečasem v čele zřejmě nechtějí ani slyšet.
Tristní je bilance České republiky také v rychlosti a
snadnosti založení nového podnikání. Loňské 138. místo jsme „vylepšili“
letošním 140. místem ze celkových 185 možných.
V ochraně
soukromých investic nám patří krásné 100. místo (pokles o 3 příčky) a v
kategorii dopad daňové zátěže na podnikání jsme si od minule opět
pohoršili o jednu příčku na 120. Místo. Ale pozor! Abych jen
nekritizoval, ve snadnosti získání elektrické přípojky jsme si zase
polepšili ze 148. na 143. pozici.
Stojí za připomenutí, že to
jsou pravicové vlády Topolánkova a Nečasova, které už od roku 2006
slibují zjednodušení podnikání a snížení daňové zátěže, avšak namísto
těchto slibů přichází smutná realita, v níž analýzy všech relevantních
světových autorit dokladují, že se naše země v těchto indexech vytrvale
propadá.
