S výsledkem ČSSD jsem spokojen. ČSSD vyhrála volby v naprosté většině krajů a jasným způsobem i volby senátní. Pokud někteří novináři, a bohužel to udělala i veřejnoprávní Česká televize, prezentovali výsledky jako tzv. prohru velkých stran, jedná se o naprosté nepochopení situace. Obávám se, že úmyslné. Přirovnal bych to k hokeji, když namísto 13:0, vyhrajete „jen“ 10:3. Přesto je to jasné vítězství!
Ano, Komunistická strana Čech a Moravy v krajských volbách posílila. Osobně z toho žádnou velkou radost nemám. Ale tuto otázku by si měli především položit představitelé dnešních vládnoucích stran. Zda svojí extrémistickou, antisociální, daňovou politikou a církevními restitucemi nepřispěli k posílení pozic KSČM. Pokud jde o vytváření krajských koalic, sociální demokracie musí tuto realitu respektovat. V naprosté většině případů žádná jiná možnost koalic není. Opět by si tuto otázku měli položit hlavně představitelé občanských demokratů. Pro sociální demokracii je nemožné vládnout se stranou, která usiluje například o privatizaci nemocnic nebo dalších sociálních služeb.
Termín přistoupení Chorvatska k EU se blíží. V říjnu jste jednal s řadou chorvatských přestavitelů a zástupců občanské společnosti. Je Chorvatsko podle vašeho názoru připraveno stát se novým členským státem Evropské unie? Je připravena také EU?
Evropská unie je na přijetí Chorvatska připravena. Pouze v některých členských zemích na tento krok není dostatečně připraveno veřejné mínění. Mám na mysli zvláště Německo. Zde bych chtěl apelovat na místní politiky především ze stran CDU a CSU, aby lidem vysvětlovali základní principy rozšíření EU o země jihovýchodní Evropy.
Chorvatsko je spořádaná země s pěti miliony obyvatel. Ani pro Německo ani pro EU jako celek nebude přijetí Chorvatska znamenat žádný problém. Vstup se má uskutečnit 1. července příštího roku.
Evropská komise nyní ve své zprávě o pokroku Chorvatska zmínila několik bodů, které ještě Chorvatsko musí před vstupem splnit. Jsem přesvědčen, že se Chorvatsko zhostí těchto úkolů se ctí. Tímto neříkám, že je Chorvatsko na svůj vstup plně připraveno - například pokud se jedná o schopnost absorbovat vyšší finanční toky. Toto našim chorvatským přátelům neustále zdůrazňuji a dávám Českou republiku jako odstrašující příklad. Byla by škoda, pokud Chorvatsko po svém vstupu dostane více peněz, aby nebyly buďto plně vyčerpány nebo zmizely v kapsách nejrůznějších vykuků a podvodníků.
Evropskou politikou otřásá skandál související s rezignací maltského komisaře Johna Daliho poté, co jeho blízký spolupracovník komisařovým jménem požádal zástupce tabákového průmyslu o vysoký úplatek. Můžete se s našimi čtenáři podělit o váš názor na celou kauzu?
Tato kauza ukazuje, jak přísná a vysoká kritéria v EU platí. Komisař Dali nepřijal žádný úplatek. Údajně pouze jeho blízký spolupracovník požádal o úplatek zástupce tabákového průmyslu. Neznáme dosud všechny detaily tohoto případu. Proto tlačí Evropský parlament na Evropskou komisi, aby byla tato kauza do posledního detailu objasněna a aby byl s těmito informacemi obeznámen Evropský parlament.
Jednáte často s vysokými ukrajinskými představiteli. Jak hodnotíte výsledky ukrajinských parlamentních voleb? Jak by měla podle vás EU dále postupovat?
Na základě svých zkušeností z Ukrajiny jsem tento výsledek očekával. Voliči ve své většině ocenili práci Strany regionů při ekonomické a politické konsolidaci země. Co se týče předvolební situace a průběhu voleb, ukazují předběžné zprávy z pozorovatelských misí, že ne všechno bylo v průběhu voleb v pořádku. Evropský parlament rovněž vyslal na Ukrajinu svoji pozorovatelskou misi. Ukrajina však není Bělorusko a není ani Rusko. Úroveň demokracie v této zemi je nesrovnatelně vyšší.
Evropská unie a její členské země nyní stojí před zásadním rozhodnutím. Pokračovat v zahájeném procesu iniciováním asociační dohody i při nedostatcích uváděných pozorovatelskými misemi anebo nechat tuto dohodu, jak se říká, u ledu a nepokračovat v posilování vztahů s Ukrajinou. Toto je pro nás, myslím, základní strategické rozhodnutí. Umožníme Ukrajině i přes nedostatky a pochyby přiblížení se k Evropě, nebo ponecháme tuto zemi na pospas svému osudu, což si zajisté přeje náš společný východní soused Rusko?
Osobně se přikláním k tomu, abychom se snažili o co největší spolupráci. Přes všechny nedostatky a problémy můžeme postupně vytvořit společný politický, ekonomický a energetický prostor. Měli bychom také Ukrajincům umožnit bezvízový vstup do zemí EU. Jsem přesvědčen, že právě tímto způsobem posílíme lidská a občanská práva, vzdělanost a informovanost hlavně mladých Ukrajinců. Obávám se, že opačným postupem bychom tuto zemi posunuli do náručí „velkého ruského bratra“.
Přijal jste pozvání na spolkový sjezd spolku Seliger Gemeinde. Tuto organizaci založili v Německu po druhé světové válce odsunutí sudetoněmečtí sociální demokraté a antifašisté. Setkal jste se zde také se zástupci této zakladatelské generace? Co bylo předmětem letošního sjezdu? Jaký mají její členové vztah k dnešní České republice?
Sudetoněmečtí sociální demokraté přese všechno, co se jim stalo, mají ke své bývalé vlasti - dnešní České republice - pozitivní vztah. Je třeba si uvědomit, že sudetoněmeckým sociálním demokratům se stala dvojí tragédie. První byl útlak a pronásledování ze strany nacistů. Druhou, že museli svoji původní vlast opustit, přestože stáli do posledního dne, mnohdy se zbraní v ruce, na straně Československa proti německým nacistům.
Toto setkání se sudetoněmeckými sociálními demokraty nebylo moje první. První kontakty s nimi se datují již od konce 70. let, kdy jsem působil v exilu. Již tehdy jsem se mohl přesvědčit, že v době studené války a rozdělení Evropy to byli právě sudetoněmečtí sociální demokraté, kteří usilovali o překonání tohoto rozdělení, o usmíření a o normální přátelské sousedské vztahy.
Generace odsunutých samozřejmě již dávno po 65 letech zapustila hluboké kořeny převážně v Německu - ale také ve Velké Británii, ve Švédsku, v Kanadě nebo ve Spojených státech. Tito lidé se jezdí do své bývalé vlasti často podívat, ale je pro ně už nepředstavitelné, aby v České republice žili. O to méně je to představitelné pro druhou nebo třetí generaci.
Osobně si myslím, že Česká republika dělá chybu v tom, že se na své bývalé spoluobčany doposud neobrátila s gestem a s výzvou o užší spolupráci. Uvědomme si, že je nejen 65 let od konce druhé světové války a od odsunu, ale také 20 let od sametové revoluce. Tito lidé mají mnohdy velmi dobré postavení ve svých nynějších zemích. O svou bývalou vlast se zajímají a cítí s ní. Kdo jiný by mohl lépe působit jako jakási lobbistická skupina pro zájmy ČR?
