Nikdy a nikde jsem nehovořil o tomto komunismu. Na blogu idnes viz. http://okamura.blog.idnes.cz/c/304478/Zase-tu-beha-strasak-komunismu.html jsem pouze připomenul, že když se mne někdo táže, zda bych jmenoval ministry komunisty nebo vládu s podporou komunistů, tak se ptám: „Jaké komunisty máte na mysli? Kariéristy, co byli v normalizační KSČ a dnes jsou z nich pravičáci, anebo současnou KSČM, která se na rozdíl od těchto renegátů omluvila a distancovala od zločinů komunismu?“
Napsal jsem, že dnešní KSČM se oficiálně hlásí ke komunismu komunardů tzv. Pařížské komuny ze 70. let 19. století a že jméno komunistů odkazuje na systém založený na svobodných a samosprávných komunách, který opravdu považuji za to nejdemokratičtější v dějinách s tím, že tento systém je samozřejmý také např. v indiánském kmenovém uspořádání a má tisíciletou historii a nesouvisí s Marxem.
Ostatně v takových komunách žili i naši předkové - Slované a říkali jim občiny - od toho obec společenství lidí. Takový samosprávný systém je navíc ideálem budoucna, kdy jsem pro to, aby maximum pravomocí měly místní samosprávy občanů a aby občané měli maximum přímých pravomocí a tak jako prvotní komunisté Pařížské komuny mohli nejen volit, ale také kdykoli přímo odvolávat své zastupitele. To je sakra demokratické. To je trochu jiný komunismus, než co nám tu praktikovali soudruzi pod vedením sovětských poradců. To je absolutně něco jiného, přesně opačného než socialistický centralismus. I to jsem napsal, ale to už zapadlo.
Poté co ze mě, člověka se smíšenou krví, udělala média rasistu, jsem dnes také stalinista. Kdo chce psa bít, hůl si našel.
Faktem ovšem zůstává, že ani jedno ani druhé není pravdou, nemá a nemůže to mít oporu v jakémkoli mém doložitelném činu nebo slovech.
Poselstvím mého textu je, že budu vždy spolupracovat s každým slušným člověkem na dobré věci bez ohledu na jeho stranickou příslušnost. Kádrování a uplatňování principu kolektivní viny pokládám naopak za jeden z hlavních znaků diktatury a nedemokratického myšlení a jednání. A je jedno, zda tak jedná komunista, církev nebo takzvaný demokrat. A je jedno jakou ideou či nenávistí se ohání - antikomunismus v tomto inkvizičním podání je odporný, tak jako hon na demokraty třeba v padesátých letech u nás.
Nejsem komunista - sám pocházím z rodiny, kdy „komunisté“ zavřeli mého dědečka a dva mé strýčky vyhodili za protisocialistické názory z VŠ . Nejsem ani pravicový konzervativec a nepatřím do žádného -ismu, ale vždy spolu s Voltairem budu bránit svobodu každého, s kým se mohu třeba přít. A tady je problém chápání novinářů i některých čtenářů. Namísto aby si to, co píšu, přečetli, vytrhnou několik slov a v naprosto jiném vyznění je tlumočí jako mou myšlenku. Dokonce v opačném významu.
To je vážně bída - duchovní a morální.
