Nemusí? Prezident má jasno a říká: "Jako kancléř by měl být nadstranický, ale jako občan má svá práva, jako každý jiný. A mimo jiné je i jeho právem kandidovat za tu stranu, kterou si zvolí," (zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mynar-dostal-od-zemana-povoleni-kandidovat-do-snemovny-piz-/domaci.aspx?c=A130823_152355_domaci_maq).
Pan Mynář byl ještě donedávna vysokým představitelem SPOZ (byl jejím předsedou), strany, která má „svého“ prezidenta na Hradě, ač on prý má být „nadstranickým“. Nevím, myslím, že prezident není nadstranický, nemůže být, tedy, neměl by ale „stranit“ žádné straně. Snad jen té, či těm, co ho právě v přímé volbě na Hrad vyslali, tzn., občané ČR. To se stalo. Pravdou ale také je, že Zeman se obklopil převážně suitou lidí buď přímo či nepřímo kolaborujících s SPOZ, těch stávajících i budoucích. Některým se to ještě do voleb průběžně nabízí, třeba právě členům Rusnokovy vlády, nyní v demisi.
Na první i na druhý pohled je tedy toho SPOZ nějak na těch, nikoliv zanedbatelných místech a postech, kam se běžný občan s právy stejnými jako pan Mynář Vratislav zřejmě nikdy nepodívá, až dost, skoro moc. Zda je právě tohle cesta ke zlepšení politické kultury a občanského povědomí u nás, tedy, že se prováže jeden z nejvýznamněji působících úředníků ve státě – kancléř prezidenta – také s velmi pravděpodobným dosednutím do sněmovního křesla v případě, a to právě díky postu, v němž právě dlí a že určitě nebude „jistit“ kandidátku SPOZ z posledního, ale naopak čelného místa kandidátky, je více než nepravděpodobné. Je to dokonce scestné, pokud si to myslíme! A není to dle mého soudu jen v dikci rozhodnutí SPOZ, jak se vyjádřil jiný, nikoliv vzdálený představitel naší „nemocné“ politické scény V. Filip, předseda KSČM. A bude pro tento účel pan prezident zakládat třeba další fond, na nějž se bude přispívat, aby se snížila dluhová zátěž české ekonomiky, anebo bude opravdu těžké oddělit např. financování kanceláře, postu, v jehož čele je pan Mynář od volebních aktivit občana Mynáře s jeho právem být volen? Možná úvaha na okraj.
Mám totiž z toho všeho stále více a více nejen dojem, ale nacházím už i opodstatnění, že jediným zákonem, kterým se tito, pasovaní „zástupci lidu“ ať už volení nebo (se) jmenovaní řídí, je, že „co není zakázáno, je dovoleno“. A to je dosti tristní výsledek pro to, chceme-li změnu kvality politiky, politické kultury a vůbec občanského povědomí u nás. Dokonce se kloním spíše k tomu, že tyto a podobné manýry přímo vybízejí k tomu: „když se Vám něco či někdo nelíbí, prostě mu to nandejte a neohlížejte se vlevo, vpravo. Váš problém to není, že se k tomu zrovna namanul, když jste neměli náladu…“ Přemýšlím, že takto právě jednají i někteří z těch, když vytahují své klacky a hrozí jimi např. Romům a dalším menšinám, nepohodlným a jinak nehodným „mocí nemocným“.
Ano, když jsme na pískovišti a to nám tzv. začne být malé a chceme na něm „vládnout“, maminky nebo jiný „dospělák“ nás napomenou. Kdo ale napomene, a koho ještě poslechnou tihle rádoby dospělí (vyspělí, a stáří to, jak vidno, neřeší), co jim kdysi vzali hračku a oni se s ní vlastně nikdy neučili hrát? A nyní jen tlučou kolem sebe…? Osobně mě to netěší i proto, že neznám takové pískoviště, kde by se to mohli začít učit znova. A proto je na místě znovu říci: občane, Tvou volbou se politika a lidé (často ti, léty stejní) v ní nezlepší. Zkus více rozumět a promýšlet svá rozhodnutí a hlavně je nenechávej jenom na těch druhý.
I to je, pro nás zatím ne dost uchopitelný, význam přímé volby.
Hana Svobodová, 1. místopředsedkyně OMMO
